|
7. 9. 2006
"Nenávistná pravda"Odpověď na článek Petra Vařeky "Svět není takový, jak je líčen. Není dílem boha ani ďábla"
Petr Vařeka označil můj článek "Smysl americké jaderné základny" za nenávistný, čímž vlastně vytvořil novou filosofickou kategorii zvanou "nenávistná pravda". Ta se opírá o informace dostupné v běžných (severoamerických) sdělovacích prostředcích, které lze považovat za přiměřeně pravdivé. Podle mého názoru není žádný důvod, proč by se měla změkčovat kritika režimu, který může přivést svět na pokraj zničení. |
|
Emanuel Moravec kdysi protestoval proti kritice Německa takto: "Německá politika je (kritiky) líčena v těch nejčernějších barvách -- je zcela ve vleku různých průmyslových či zbrojařských lobby, které pak ústy vrcholných politických činitelů bezostyšně a bez skrupulí prosazují své cíle nemající nic společného se zachováváním míru a prosazováním trvale udržitelného rozvoje. Lidem jako A. Hitler, J. Goebbels a dalším se naprosto odepírá právo na idealismus, jinak vlastní každému člověku a nejspíš jsou pokládáni za zlovolná monstra pouze se ohánějící idealistickými frázemi, ač ve skutečnosti sledují cíle, o nichž prohnaně mlčí. Dokonce nejsou výjimkou ani šílené konspirační teorie, jakou byla např. třeba ta, která spekulovala o tom, že útoky na vysílač v Gliwitz ve skutečnosti zosnoval Abwehr (s vědomím vlády), aby získal záminku k útoku na Polsko." Pozornější čtenář si možná všiml, že předcházející citát je drobnou mystifikací -- v odstavci z původního Vařekova textu jsem zaměnil několik jmen, abych ukázal jak nesmyslné je volání po toleranci v případě lidí, kteří, podobně jako jejich předchůdci, chtějí kontrolovat svět. Petr Vařeka navíc posouvá svůj odsudek kritiků americké politiky do roviny ilusorní fair play: ".... je krajně nefér podsouvat druhým lidem, byť třeba vedoucím představitelům nejmocnější země, nečisté pohnutky, které my sami nemáme. I oni mají právo na čest a řekněme i idealismus, byť si třeba počínají nemoudře. I oni jsou v jádře stejní jako my sami." Většina kritiky americké politiky se netýká podsunutých pohnutek, ale toho, co se již stalo a nebo právě děje, tedy z událostí, v nichž se (nečisté) pohnutky, které, doufejme, sami nemáme, již stačily projevit. Mimochodem, představitelé nejmocnější země na světě se svými pohnutkami nijak netají. Vyhrazují si právo nerespektovat mezinárodní soudy a konvence, vyhrazují si právo prosazovat strategické zájmy kdykoli a kdekoli. Jsou ochotni vyvíjet nové jaderné zbraně a změnit vojenskou doktrinu tak, aby je mohli použít jako konvenční zbraň. Netají se ostatně ani tím, že není o čem diskutovat. Následující citát z Vařekova článku je zcela autentický a dosti poučný: "Každý rozumný člověk též nahlédne, že "zlé země" se jiným zemím mohou jevit jako "zle" jen proto, že jejich obyvatelstvo žije ve zcela jiných ekonomicko-historicko-kulturních podmínkách a poněvadž biologové nás učí, že všichni patříme jednomu živočišnému druhu, vzájemné konflikty mezi různými kulturními komunitami plynou jen z toho, že si toto dostatečně neuvědomujeme." To je pravda, ale toliko přibližná. Některé země se jeví jako zlé, protože na cizím území agresivně prosazují svoje ekonomicko-politické zájmy, kdežto jiné země se jeví jako zlé, protože si to nechtějí nechat líbit. Jinak řečeno: kdyby například USA zůstaly na svém území, tak by je mnohé země nejen nepovažovaly za zlé, ale dokonce by si jich ani nevšímaly. Petr Vařeka má svatou pravdu, když říká: "Nesouhlasím-li např. s americkými protiraketovými základnami, poněvadž jsem přesvědčen, že přispějí jen k dalšímu rozdmýcháváním protiteroristické hysterie a potažmo tím i k terorismu samému, nebudu přece druhým dechem tvrdit, že jim ve skutečnosti jde jen o získání světové hegemonie." Potvrzuje tím závěr mého článku: otázka americké raketové základny nesmí být zamlžována nepodstatným balastem. Smyslem snažení USA je získat nadvládu nad světem a s tímto vědomím musíme k základně přistupovat. Biologové nás rovněž učí, že patříme k jedinému živočišnému druhu, který je ochoten sám sebe vyhubit ohněm a mečem. |
