Sebevíc snahy nezmůže nic proti jejich snahám se v očích občanů stavět proti nim a hájit pouze své zájmy navzdory.

Rozhodli se snad, že občany nepotřebují? Dojde vše tak daleko, že se občané rozhodnou, že nepotřebují je? Ne všechny policisty, ne všechny státní zástupce, ne všechny soudce a další, ale jen ty, kteří obecně škodí a dělají z občanů "voly".

Začít je možno soudním znalcem, který o mnohaletém stromu přemístěném na Staroměstské náměstí prohlásí, že měl špatné dřevo, když se zlomil. Za dřevo, či spíše pařez, je mít onoho soudního znalce. Proč špatné dřevo, když lesní velikán byl vybrán mezi mnoha ztepilými jako skvostný vzor stromu.

Jak se postavit ke státním zástupcům, kteří svými postoji a názory potvrdí, že ředitel Berdár smí střílet po kolemjedoucích a příště možná on nebo někdo jiný proti komukoliv?

Jak se srovnat s houfci soudců, kteří se vyčlenili ze společnosti jako lepší kasta, jíž se problémy společnosti netýkají. Jak jinak chápat jejich platy, které se chovají podle jiných pravidel než platy všech ostatních (tedy kromě platů poslanců & spol.). Jak chápat jejich volání po zvláštní nezávislosti posilující jejich důvěryhodnost, když jim měsíc co měsíc lidé věří spíše méně a méně.

Jak podporovat svého policistu, když jejich nejlepší reprezentanti "mydlí" czechteknaře jako žito a inspekce řekne -- dobře, dobře, nic se nestalo.

Nejsou to příklady toho, že státní moc si víc a více žije vlastním životem, vytváří si svoji vlastní morálku a občané jsou jaksi na druhé koleji odsouzeni k pohrdání.

Uvědomělý občan si to nějak vysvětlí a svého policistu ... bude podporovat dál. Jak dlouho mu to ale vydrží. Kdy džbán trpělivosti přeteče a ucho se utrhne.

Jsou oni v našich rukou nebo jsme my v rukou jejich?

Když se tak jeden dívá kolem sebe, mohlo by ho napadnout: To si fakt nemám co závidět, nechtěl bych být ve své kůži.