Následující dvě demonstrace jsem organizoval já. Na obě jsem pozval mimo jiné i zástupce Strany zelených. Ti ovšem vystoupili na druhé, nikoliv na třetí demonstraci. Poslední shromáždění zakončené průvodem k Žaláři národů na hradě Špilberk, kde bylo vše připraveno pro ubytování Saddáma Husajna a George Bushe, už SZ (na rozdíl od Hnutí za přímou demokracii) ignorovala. V té době se počáteční úporná obrana irácké armády začínala zjevně hroutit.

Politika hnutí Amnesty International s více než miliónem členů po celém světě musí být konsensuální, tj. musí zohledňovat názory lidí. Část národních sekcí v době války v Iráku požadovala opuštění zásady, podle které se AI nevyjadřuje k otázce správnosti zahájení nebo nezahájení války. Tento požadavek vznášený převážně z románských zemí se ovšem nepodařilo prosadit, protože jiní nechtěli měnit obecnou zásadu kvůli jednomu případu a ještě jiní (ale těch mnoho nebylo) se domnívali, že svržení Husajnova režimu vojenskými prostředky je správná věc. Zde je tedy důvod, proč organizace protiválečných demonstrací v Brně neprobíhala pod oficiální hlavičkou Amnesty International.

V české AI existuje skupina převážně starších členů, kteří zastávají jednoznačně proamerická stanoviska. Jiní jsou k politice Spojených států podstatně kritičtější. AI ČR však stejně musí udržovat kurs nezávislý na jakýchkoliv konkrétních politických zájmech a preferencích - tedy nebýt zásadně ani proamerická, ani protiamerická. To je splněno, protože soukromé názory členů nijak neovlivňují hodnocení stavu lidských práv ve světě. Žádné oko nepřivíráme - ani pravé, ani levé.

Můj osobní názor je, že nevyjadřovat se k válce samotné a poté kritizovat její naprosto předvídatelné a svým způsobem i nutné důsledky (nasazení kazetové a uranové munice; masivní letecké a dělostřelecké bombardování protivníkem opevněných sídel, v nichž je přítomno velké množství civilistů, s cílem omezit vlastní ztráty; od července 2005 též použití min k ochraně základen atp.) je nelogické. Tento můj názor ovšem česká AI jako celek nesdílí.

Uvedené skutečnosti však nic nemění na tom, že Mezinárodní sekretariát AI v Londýně i AI ČR publikují řadu prohlášení kritizujících USA a vedle nich i řadu jiných, která - vytržena z kontextu - mohou být vydávána za důkaz lokajsky "proamerického" zaměření.

Jenže nikdo nedělá absolutně všechno špatně nebo absolutně všechno dobře. To se týká i USA. A koneckonců i autora nepříliš povedeného článku Jednooké stanovisko k Číně Milana Daniela, jehož mimořádně záslužnou činnost v oblasti cizinecké problematiky absolutně nemám v úmyslu zpochybňovat.