Na začátku pronesl Zeman několik slov o významu svobody pro člověka a o možnosti volby, která je klíčovým znakem této svobody. Zároveň upozornil na to, že nikdy neexistuje pouze jediná možná správná cesta, že dominantním znakem svobody uvažování a rozhodování je pluralita. Poté byl zahrnut sprškou dotazů z pléna, ale v odpovědích bohužel většinou zopakoval to, co již bylo mnohokrát řečeno v rozhovorech či v jeho knize Jak jsem se mýlil v politice.

Opět jsem tedy mohli slyšet narážky na Vladimíra Špidlu (v tomto ohledu se zmínil o Britských listech a článcích Ivana Davida), narážky na neschopnost politiků bývalé 4,3,2 koalice, či otřepané klišé o existenci dvou druhů politiků, těch co žijí z politiky a těch co žijí pro politiku.

Zeman opět neopomenul zdůraznit se skromností jemu vlastní, že za politiky, kteří se pohybují v oblasti blízko geniality, považuje jen sebe a Václava Klause. Na dotaz co si myslí, že by komunisté mohli v případě podpory menšinové vlády ČSSD požadovat, odpověděl, že tuto otázku několikrát kladl Vojtěchu Filipovi a ten tvrdil, že vše záleží na míře úspěchu ve volbách a prý by nepožadovali více než jednoho místopředsedu sněmovny, několik předsedů sněmovních výborů a členství v kontrolních orgánech, což vše Miloš Zeman považuje za legitimní požadavky opoziční strany.

Na toto konto se nezapomněl zmínit, že v podstatě totéž komunisté požadovali i v létě 2002, a přesto to Vladimír Špidla odmítl, čímž stejně nezbránil tomu, že místopředsedou sněmovny se stal komunista, ale navíc prokázal vysokou míru politického neumětelství.

Jistou vadou diskuse bylo, že nepadlo více relevantních dotazů na program ODS a na jeho možné dopady na českou společnost. Miloš Zeman pouze zdůraznil, že prostudoval všechny možné prameny k Modré šanci, všechny výpočty, všechny komentáře, všechny komentáře komentářů, a že kdyby on stál v diskusích proti tvůrcům Modré šance (několikrát padlo jméno Vlastimila Tlustého), že by nebyl žádný problém dostat do povědomí české společnosti, že Modrá šance není lék, ale pomalu účinkující jed, který odbourá veřejný sektor a sníží životní úroveň 2/3 pracujících.

Padlo taktéž pár dotazů z oblasti zahraniční politiky, ať už na Visegrád, evropskou ústavu, evropský projekt celkově. Zajímavé bylo Zemanovo upozornění na největší problém světové politiky, za který považuje islámský terorismus, zazněl bonmot, že "všichni muslimové nejsou teroristé, ale všichni teroristé jsou muslimové", doporučil k přečtení Huntingtonovu knihu Střet civilizací. V otázce příštích možných volebních výsledků se Zeman domnívá, že do sněmovny se dostanou pouze čtyři strany, neočekává úspěch u Zelených ani Železného demokratů.

Miloš Zeman se v Olomouci představil tak, jak jej všichni znají od listopadových dní roku 1989, kdy poprvé vystoupil na Letenské pláni. Je to stále vynikající rétor (představa jak proti němu stojí v televizní debatě kdokoliv z dnešního vedení ODS, vyvolává asociace zástupu modrých volů jdoucích na porážku), vysoce vzdělaný člověk, člověk s vynikající pamětí, mající zkušenosti z evropské i světové politiky, člověk velmi vtipný, což jinak bývá u politiků vzácností, přesto se nelze ubránit tomu, že všechny bonmoty, všechny rétorické obraty, většinu myšlenek a politických návrhů už člověk mnohokrát slyšel, že se Zeman často opakuje, útrpné byly zejména pasáže týkající se volby prezidenta a role Vladimíra Špidly v této situaci i situaci krátce po volbách v roce 2002.

Zeman není schopen odpustit, ani realisticky zhodnotit to, zdali by bylo prospěšné pro sociální demokracii i pro ČR, kdyby se stal prezidentem, není schopen připustit, že jeho kandidatura byla počátkem krize v sociální demokracii. Miloš Zeman byl velmi dobrým předsedou sociální demokracie, velmi dobrým premiérem, ale jeho návštěva v Olomouci mě opět utvrdila v pochybnostech o tom, zda by byl dobrým prezidentem. Pevně věřím tomu, a Zeman to pravidelně opakuje, že v roce 2008 nebude vytvářet situace, aby opět musel při volbě prezidenta přispěchat ČSSD na "pomoc", ale naopak pomůže sociální demokracii vybrat vhodného kandidáta na post prezidenta, kterého plnou vahou své autority podpoří. Bez jeho veřejně deklarované podpory není totiž možné v sociální demokracii stále nic prosadit.