Ačkoliv je sama novela mediálního zákona nezbytná z hlediska zajištění právních jistot tvůrců obsahu vysílání, je nutno rovněž respektovat vnější podmínky, které významným způsobem ovlivňují jak samotný proces přechodu, tak i výslednou podobu digitálního vysílání v České republice, aniž by bylo možné jejich dopady samotnou novelou mediálního zákona jakkoliv ovlivnit. Jedná se důsledky pokračujícího "technického" přechodu k digitálnímu vysílání, který probíhá v sousedních státech, výsledků mezinárodních jednání v oblasti správy kmitočtového spektra v CEPT a ITU a záměru Evropské komise proces přechodu urychlit.

Nasazení digitální technologie u zemských TV vysílačů sice přinese úsporu kmitočtového spektra, které je v současnosti analogovým vysíláním obsazeno natolik, že nejsou k dispozici takové kmitočty, na nichž by bylo možné digitální vysílání zahájit a současně zachovat souběžné analogové vysílání v původním rozsahu, ale proto k úspoře spektra dojde v plném rozsahu až ukončením analogového vysílání a vlastní přeplánování TV pásem Regionální radiokomunikační konferencí ITU v roce 2006 žádné nové kmitočty nad dosavadní rámec nepřinese. Konání konference nemůže tedy být důvodem k jakémukoliv odkládání zahájení realizace přechodu v České republice. Řada zemí již s přechodem započala s ohledem na skutečnost, že hlavním zdrojem spektra pro digitální vysílání v dané zemi je a bude především jí využívané spektrum pro analogové vysílání, které je pro danou zemi zakotveno v mezinárodních dohodách jako např. Plán Stockholm 1961. Česká republika je z hlediska kmitočtového plánování v podobné situaci jako řada zemí střední a západní Evropy. Avšak postupně se dostává do nevýhodné situace vůči těm z nich, které již přechod realizují.

Ve dnech 4. -- 8. července 2005 se v Ženevě uskutečnilo zasedání pracovní skupiny IPG Mezinárodní telekomunikační unie ITU pro plánování a související činnost mezi zasedáními Regionální radiokomunikační konference RRC. Cílem zasedání skupiny bylo např. hledání konsenzu v pojetí rovnoprávného přístupu ke spektru (stejný objem spektra nemůže být řešením, jinou potřebu má Lichtenštejnsko, jinou Francie) a použití systému administrativních deklarací (jimiž se dotčené země mohou dohodnout, že v procesu plánování akceptují určité ovlivnění parametrů, jinak by plánovací systém identifikoval příděl jako nevyhovující a potřeby zemí by mohly zůstat nepokryty).

Hlavním cílem však mělo být seznámení účastníků s prvními výsledky plánovacího cvičení, v jehož rámci měl být odzkoušen proces plánování. Poznatky z přípravných prací a provedených výpočtů jsou pesimističtější než se očekávalo. Bylo proto třeba hledat nástroje a postupy jak vůbec akceptovatelných výsledků dosáhnout. V rámci úpravy podmínek pro využití kmitočtů podle nového plánu bylo přijato rozhodnutí, že analogové vysílání bude možné provozovat po skončení přechodného období jen za předpokladu použití digitálního přídělu nebo skupinového přidělení zapsaného v plánu, při nepůsobení většího rušení než plánovaný digitální příděl a nenárokování si větší ochrany před rušením od ostatních digitálních přídělů než má plánovaný příděl, zjednodušeně řečeno omezování dosavadních analogových přídělů ve prospěch "digitálních" sítí. K důležitým poznatkům patří očekávání, že minimální počet vrstev kmitočtů v plánu pro území států zahrnutých do plánovacího procesu bude 4, maximální 7.

Za této situace může jakékoliv zpoždění procesu přechodu od analogového vysílání k vysílání digitálnímu znamenat, že Česká republika bude znevýhodněna při realizaci svých požadavků na další kmitočty nezbytné pro digitální vysílání a také dojde v některých případech k rušení stávajícího analogového vysílání digitálním vysíláním ze zahraničí nebo naopak budou zahraniční správy požadovat omezení rušení digitálního vysílání, které vznikne v důsledku nekompatibility s analogovým vysíláním v České republice. Tento scénář vychází rovněž ze skutečnosti, že pro snížení počtu neslučitelných požadavků je navrhováno v dodatečných plánovacích cvičeních nebrat v úvahu vliv stávajících analogových přídělů.

Dalším souvisejícím důvodem pro ukončení současného přešlapování na místě je dopad již probíhajícího procesu přechodu na digitální vysílání v sousedních zemích za stavu, kdy v České republice nejenže ještě nejsou uváděny vysílače digitálně vysílající do provozu, ale digitální sítě nejsou ani projektovány. Situaci dokládají koordinační požadavky vznášené na českou správu z Německa. Tyto požadavky, vycházející z upřesňování provozních podmínek při plánování a realizaci sítí, nemůže česká strana odmítat, protože odmítnutí musí být odůvodněno kolizí s digitálním vysíláním v České republice, které však v současné době neexistuje. I tyto skutečnosti ovlivní výsledky -- tj. dostupnost spektra a jeho kvalitu pro české subjekty. Výchozí situace zemí, které již proces přechodu realizují je proto výrazně lepší. Bohužel, právě sousední země, zejména Německo, jsou o hodně dále než Česká republika.

Do úvahy je třeba brát i vymezení časového rámce pro přechod. Postup přechodu k digitálnímu vysílání členských zemí EU je koordinován Evropskou komisí a podle dokumentu "Urychlení přechodu od analogového k digitálnímu vysílání z 24. 5. 2005" COM(2005) 204 final nejpozději na počátku roku 2012 bude proces přechodu ve všech státech kompletně dokončen. Tyto termíny je třeba brát jako nejzazší a protože již nyní část členských států uvádí termíny výrazně kratší, určitě se v této věci nejedná o konečné rozhodnutí Evropské komise.

Výše uvedené důvody znamenají jediné -- je třeba aby ČR přistoupila k zahájení realizace digitalizace R a TV vysílání co nejdříve.