Vznesená otázka "Není možné že o svobodě a demokracii se dá přemýšlet až po zajištění základních životních potřeb?" svým způsobem nemá smysl.

Chcete-li si zajistit důstojnou existenci, potřebujete k tomu zejména solidní právní řád. Nestačí se snažit, nestačí mít surovinové a energetické zdroje. Pokud nemáte "rozumnou jistotu", že o plody vaší práce vás beztrestně nepřipraví závistivý soused, nadutý aparátčík nebo tlupa ozbrojenců s kalašnikovy, nemá žádný smysl se snažit vylepšit vlastní osud nad úroveň okolí, která bývá bídná; jediné, co smysl opravdu má, je plánovat útěk do oblasti, kde vám takové zacházení nehrozí. Ve spoustě zemí třetího světa by člověk, který by zbohatl jen nepatrně vůči svému okolí, byl ihned středem "péče" nejrůznějších gangsterů, ať už zaštítěných autoritou státu, nebo operujících na vlastní noze. Do značné míry jsme toho byli svědky i my za komunistického režimu - s výjimkou "vyvolených" bylo "vystrkovat hlavu" značně rizikové, a vývoj společnosti oproti západu ustrnul (za cenu ztráty mnoha set tisíc lidí skrz emigraci, často nepostradatelných odborníků).

Troufám si tedy tvrdit, že existence kvalitního právního systému, který přesně vymezuje práva a povinnosti občanů i státu, a který je dokáže vynucovat, je nezbytnou podmínkou pro jakýkoliv rozvoj; surovinové zdroje jsou až na druhém, ne-li třetím místě. Stačí srovnat životní úroveň v Zaire, které disponuje největšími zásobami nerostných surovin na světě (a místní lidé z nich nemají příliš velký prospěch) a ve Finsku, které nemá kromě dřeva skoro nic. Bohatství Finů je způsobeno iniciativou mnoha milionů jedinců, kteří vědí, že jejich práce není zbytečná, kdežto nemalá část chudoby Afričanů je způsobena tím, že demotivovaní lidé dřou jako moderní otroci na své tyrany, a všichni, kdo mohou, utíkají pryč.

Ne každý právní stát je demokratický a naopak, avšak množiny právních a svobodných států se v pozoruhodné míře překrývají. Síla demokracie není v tom, že by její politici byli lepší než politici v tyraniích, ale v tom, že jejich moc je omezená nezávislým soudním systémem, a v tom, že nejpochybnější figury mohou být nekrvavě odstaveny od moci volbami. To vše příznivě nahrává vzniku solidního právního státu, v němž se "základní žívotní potřeby" zajišťují daleko snáz než v diktatuře nebo v rozvráceném prostředí ovládaném různými gangy.