Pan Grus mi nejprve podsouvá, že prý nemyslím na budoucí generace, když údajně zpochybňuji "problém nedostatku energie zítra". Nemám mu za zlé, že nesleduje mou publicistiku posledních zhruba deseti let -- ani já nestíhám číst všechno. V řadě svých článků jsem totiž veden názorem přesně opačným. Snažím se podpořit technologii, která jako jediná dokáže vyřešit problém vyčerpání fosilních paliv. (Nejde přitom ani tak o jejich skutečné vyčerpání, které v řádu nejbližšího století rozhodně nehrozí, a nejde ani o údajné klimatické změny, které jsou s jejich spalováním často bez důkazů spojovány. Jde hlavně o to, že pálit cennou surovinu pro chemické syntézy je stejné barbarství jako topit pod kotlem papírovými penězi).

Jediným perspektivním způsobem získávání energie je pro budoucnost jádro. Záměrně nepoužívám oblíbenou argumentaci jadernou fúzí, jejímž palivem bude prakticky nevyčerpatelný vodík. Její výzkum bohužel dosud není ukončen a očekává se, že první elektrárna tohoto typu by mohla začít fungovat asi za padesát let. Budoucí energetické problémy může kromě fúze celosvětově vyřešit také masívní nasazení štěpných jaderných reaktorů. Při použití jejich rychlé množivé varianty by lidstvu palivo vystačilo řádově na stovky let (podrobnosti zde: http://www.energyweb.cz/web/index.php?display_page=2&subitem=1&ee_chapter=3.8.4). Bjorn Lomborg ve svém celosvětovém bestselleru The Skeptical environmentalist (www.lomborg.com) uvádí dokonce 16 000 let.

Rychlé množivé reaktory nám tak v každém případě poskytnou čas vymyslet po vyčerpání fosilních paliv nějaký nový zdroj energie. Že jaderná cesta není žádnou sci-fi, ukazuje dnešní politika USA, které se chystají začít stavět nové jaderné elektrárny (podrobnosti zde: http://www.csvts.cz/cns/news05/050318b.htm). Stejně se chová ekologicky vyspělé Finsko a také Evropská unie vidí v jaderné energetice velký potenciál (podrobnosti zde: http://www.integrace.cz/integrace/kalendarium.asp?id=2010).

Rád bych proto pana Gruse vyvedl z obecně rozšířeného omylu: naše "přežití do budoucna" rozhodně nezajistí OZE. Pomiňme, že jejich výkon je vzhledem k potřebám současné civilizace příliš nízký.OZE jsou především natolik nespolehlivé, že budou vždy tvořit jen nepatrný příspěvek ke "konvenčním" zdrojům. Není třeba složitě argumentovat přesnými čísly z Dánska či Německa, kde nespolehlivá energie OZE už ohrožuje stabilitu elektrické sítě. (Po počátečním nadšení dnes vlády těchto zemí začínají uvažovat o omezení štědré dotační politiky). Stačí se jen pana Gruse zeptat, jak by se mu líbilo, kdyby si mohl doma zatopit či posvítit jen v případě, že venku právě fouká vítr nebo že slunce zrovna vykouklo z mraků.

Problém nespolehlivosti OZE je natolik notoricky známý, že snad ani nemá smysl ho dále rozvádět. Jde o problém fyzikální, vyplývající už ze samotné podstaty věci, který žádná ani sebelepší technologie neodstraní (větru a dešti uměli poručit jen komunisté).

Pan Grus se mně dále ptá, na základě čeho mluvím o "zbytečném zamoření české krajiny drahými a ekologicky škodlivými větrnými elektrárnami". Že jsou OZE zcela zbytečné dokazuje to, že už dnes zhruba třetinu produkce energie vyvážíme. (Tento argument ekologisté s oblibou používají v případě Temelína -- pro OZE snad neplatí?). Vývozem další nadbytečné energie OZE tedy budeme exportovat domácí životní prostředí a zdraví českých občanů.

Že je energie OZE příliš drahá dokládá už samotný fakt, že musí být silně dotována. Bez peněz vytažených z kapes spotřebitelů by totiž na trhu neuspěla. Příslušná čísla pan Grus snadno najde například na stránkách Energetického regulačního úřadu zde: www.eru.cz). Podrobná ekonomická studie v angličtině je například zde: http://www.cato.org/pubs/pas/pa-280.html.

Zužme teď diskusi o OZE na větrníky. V čem konkrétně jsou neekologické? Kompletní přehled jejich negativních dopadů na jednotlivé složky životního prostředí životní prostředí najde pan Grus tady: www.countryguardian.net/Environment2.htm. Loni na jaře jsem zpracoval podrobnější informační souhrn, týkající se pouze zabíjení ptáků, Vycházel jsem v něm nejen z údajů samotných provozovatelů větrných elektráren, ale i z řady nezávislých ornitologických studií renomovaných zoologů a z kritiky organizací na ochranu ptáků. Článek je tady: http://pes.eunet.cz/clanky/2004/04/36690.html. Od doby jeho publikování se objevila řada dalších znepokojujících vědeckých informací o ekologické škodlivosti větrníků. Způsobují lokální změny klimatu (http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=209590), zabíjejí netopýry (http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=217408), devastují populace brodivých ptáků (http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=234897).

Můj názor, že větrníky jsou jen nespolehlivou, drahou a ekologicky škodlivou "hračkou", navíc potvrzují také četná občanská sdružení z Německa (http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=155839 , www.windkraftgegner.de) a Česka (http://www.ekologickatolerance.org/view.php?cisloclanku=2004120101). Pan Grus se naopak odvolává na "instituce", které větrníky podporují. Jeho argumentace propagandistickou brožurkou Hnutí Duha (http://calla.ecn.cz/data/energetika/vitr) mi přijde poměrně zábavná. Autor totiž zjevně netuší, že tato skupina je (nebo aspoň v minulosti byla) rakouskou vládou zprostředkovaně placena za boj proti Temelínu.

Součástí snah o zastavení jaderné energetiky jsou pochopitelně i účelová tvrzení o údajné existenci reálně použitelných alternativ a o tom, že tyto alternativy představují "čisté zdroje" bez negativních dopadů. Informace v brožurce, na kterou se pan Grus odvolává, přitom jen stačí konfrontovat s realitou. Uveďme jeden příklad za všechny. Hnutí Duha uvádí, že větrníky nejsou hlučné, nehyzdí krajinu a neodrazují turisty. To všechno jsou prý jen mýty. Britský soud přitom nedávno rozhodl, že větrníky ničí klid sousedů a výrazně snižují ceny pozemků (http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=160759). Brožurka, která se tváří jako že mýty vyvrací, je tak vlastně ve skutečnosti vytváří.

Polemický text Michala Gruse je tedy jen povrchním "výstřelem do tmy". I přes absenci konkrétních argumentů jej ale považuji za cenný dokument. Dokazuje totiž hloubku neznalostí a zároveň velikost falešných očekávání, které v části české společnosti o obnovitelných zdrojích energie panují.