23. 6. 2005
Minulost, dějepis a ostatní II.Přestože patřím ke generaci, o které si pan Hošek myslí, že "už ani není zvyklá číst, ta spíše jenom píše", tak jsem si jeho článek přečetl několikrát a s velkým zájmem. Přestože se zajímám o obor, který pan Hošek "nedokáže považovat za vědu", tak pořád věřím, že historie není jen vyprávěním subjektivních smyšlených příběhů, ale donkichotskou snahou o nemožné, vykreslit obraz minulosti pokud možno co nejvěrněji, při neustálém vědomí toho, že každá "poctivá snaha o sebeobjektivnější pohled na minulost je pouze určitou redukcí minulosti a především pak pouhou interpretací...", píše Lubomír Novotný. |
Nefabulovat, nesnažit se vymýšlet teorie poplatné době, nesnažit se nadbíhat dobovým trendům či historiografickým teoriím (při vědomí toho, jakým významným způsobem ovlivnila moderní dějepisectví francouzská historická škola), které za často považují základ historikovy práce "ad fontes" za pomýlenou manýru obrozeneckých pozitivistů či komunistických tvůrců dějin. Stejně jako pan Hošek už dlouho pociťuji značný rozpor mezi tím co je neustále prezentováno v relevantních médiích, co neustále prosazuje značná část české novinářské obce, i část české politiky, a tím co vyplývá z pramenů různého charakteru, různé provenience a doby vzniku, tím co vyplývá ze vzpomínek pamětníku různých sociálních skupin, politického zaměření, původu ap. Mediální masáž posledních patnácti let vykresluje období okupace, osvobození a znovuobnovení Československa jako jednolitý proud střídání diktatur, v němž nevidno rozdílu, v němž nejsou vnímány rozdíly v postavení a možnostech českého národa. Toto období "se má začít chápat" jako jednolitý proud zločinných režimů, které se nelišily prostředky a téměř ani cíly. Snaha dát téměř rovnítko mezi německý nacismus, český komunismus a Třetí republiku se stává pro řadu veřejně činných protagonistů základem pro "vyrovnávání se s minulostí". Neschopnost vidět diametrální rozdíly pro život Čechů v období 50. let a Protektorátu, neschopnost(spíše nevůle) pochopit atmosféru let 1945-1948 (které bylo snad největším obdobím naděje v krátkých dějinách ČSR), nevůle vidět, že 50. léta zdaleka nebyla pro obyvatelstvo Československa jen obdobím kolektivizace, teroru, justičních vražd, špiclování, ale že došlo ke vzrůstu kvality života nezanedbatelných složek společnosti, viz. zprávy západních velvyslanců částečně zveřejněny v Dějinách současnosti či Historickém obzoru, kniha Muriel Blaive o roce 1956 ap., je bohužel hlavním trendem doby (jako kdyby 15 let od listopadu 89 neskýtalo už konečně možnost přemítat o českém komunismu bez nálepkování a urážek). Nevěřím sice, jak píše Stanislav Hošek, že "Kdo dneska nedovede odlišit nacistickou okupaci od nadvlády komunistů, byť prakticky regentů sovětů, ten opravdu vytváří podmínky k tomu, že si to bude muset odžít na vlastní kůži", ale domnívám se, že se takový člověk se dopouští stejně směšného zjednodušení jako komunisté v letech 1939-1941. Nebo snad osamocený souboj Chruchillovy Británie s hitlerovským Německem byl soubojem dvou stejných "imperialistických zel"? |