Hnutí Duha v tom má jasno. Přesně ve stylu dnes (doufejme že jen dočasně) moderního uvažování: "rakovinou jsem neonemocněl proto, že jsem dobrovolně kouřil, ale proto, že mě k tomu kouření zlé koncerny svou obrovskou produkcí a masivní reklamou přinutily". Nebo možná na základě v současnosti již snad překonané logiky: "přestaneme vyrábět tanky, upevníme světový mír".

Já v tom naopak jasno nemám. A nebudu mít do té doby, než objevím jinou statistiku. Statistiku kde se zboží, při jehož produkci vznikají skleníkové plyny, spotřebovává a kolik takové spotřeby v dané zemi připadne na obyvatele. V ekonomii totiž platí, že pokud po nějaké komoditě existuje poptávka, nabídka se vždy najde. Pokud by se jednalo o produkci odpadu, který škodí v bezprostředním okolí výroby, určitě bych protestoval proti tomu, aby taková továrna byla poblíž mého domova, případně v Česku. Oxid uhličitý však nedevastuje životní prostředí tam, kde vzniká. Proto to v konečném důsledku není výrobce, kdo svou produkcí přispívá k devastaci životního prostředí, ale spotřebitel a jeho (mnohdy nadměrná) spotřeba, která má na svědomí případné negativní jevy, spojené s nadměrnou produkcí CO2. Opravdu jsme tedy rekordmani ve znečišťování? Nebo jen dobře pláčeme, ale na špatném hrobě?

(Autor pracuje jako makro-ekonom)