Sociální demokracii končí mandát v roce 2006 a tedy i ukončení vládní "reformy" financí je naplánováno na tuto dobu. Podle ministra financí Sobotky, tak nebudeme mít dluh 1 400 000 000 000 Kč, ale pouze 1 000 000 000 000 Kč. Zcela jistě jen málokdo si umí představit, o jak velké částky jde. Musím ještě připomenout, že v roce 2006 budeme muset jen na udržování dluhu - tedy pouze na úrocích - zaplatit na 60 000 000 000 Kč, což představuje pro jednu čtyřčlennou rodinu marně vydanou částku okolo 24 000 Kč za jediný rok...

Budoucnost má tři scénáře: právě jeden optimistický, právě jeden prostřední a právě jeden pesimistický. Máme nejvyšší čas přestat házet vládě (lhostejno zda levicové či pravicové) klacky pod nohy, je životně nutné vymyslet jak zařídit, aby i zbylé dva scénáře nezpůsobily naší zemi novodobou katastrofu. Je totiž zřejmé, že reforma-nereforma umožní další běžný či "standardní" společenský vývoj pouze tehdy, když nedojde k ničemu neočekávanému. A přijít může cokoliv. Může to být vysoká nezaměstnanost okolo 15 až 20 %, "překvapivé" povodně, nový druh infekční nemoci, nebo pouze tvrdá mezinárodní ekonomická konkurence. Nevím, co je pravděpodobnější.

Co s námi bude, když nastane jiný, než ten jediný uvažovaný pozitivní scénář? Je přece nutné, abychom byli připraveni i na nepříznivou dobu. Pane ministře Sobotko, co by se s námi dělo, kdyby třeba naši věřitelé chtěli své peníze od státu zpět a na volném trhu by nebyl nikdo, kdo by "nám" půjčil? Museli bychom jít všichni večer do zastavárny (obrazně řečeno), abychom za týden (za rok) museli někomu zaplatit třeba i třetinu navíc?

A nepřipomíná vám to něco?