Jaké námitky jsou vznášeny z palestinské strany proti této dosud patrně největší investici izraelské vlády? (Stavba může dosáhnout až 650 km délky a náklady na ni kolem miliardy dolarů.) Daly by se shrnout do následujících bodů:

1. Bariéra nepříznivě ovlivní život nejméně 95 000 Palestinců, kterým ztíží nebo znemožní přístup k jejich polím, pastvinám a vodním zdrojům, obchodní a příbuzenské kontakty. To je nepřípustné zasahování do jejich lidských práv.
2. Nejméně 210 000 Palestinců se ocitne v izolaci mezi bariérou a linií příměří z r. 1948 (tzv. Zelenou linií), odříznuto od svých krajanů, správních, kulturních a obchodních center a pracovních příležitostí. Palestinské správě Západního břehu tak bude fakticky zkonfiskováno 14 % jejího území.
3. Tím, že fyzická hranice budovaná izraelskou vládou nerespektuje Zelenou linii, diktuje předem průběh budoucí státní hranice a tím fakticky znemožnuje rovná politická jednání mezi palestinskou a izraelskou stranou.
4. Bariéře padnou za oběť desetitisíce stromů, stovky malých hospodářství a soukromých firem. Palestinské ekonomice i krajině tak vznikne nenapravitelná škoda.

Přehledná mapa Západního břehu s vyznačením dokončené (modře) a projektované (červeně) bariéry včetně židovského osídlení (oranžové plochy) je na ZDE

Jaké argumenty má proti těmto obviněním izraelská vláda?

Rezolucí z 29.11.1947 se Valné shromáždění OSN vyslovilo pro vytvoření tří samostatných entit po skončení britského mandátu: židovský stát, arabský stát a Jeruzalém pod mezinárodní správou.

Když britský mandát 15. května 1948 skončil, ustavila se z těchto tří entit pouze jediná - židovský stát Izrael. Téhož dne, v rozporu s rezolucí VS OSN a proti všemu mezinárodnímu právu, pět arabských států přepadlo právě zrozený židovský stát, aby jej zničilo. Izrael válku přežil, pobřežního pruhu kolem Gazy se zmocnil Egypt a Západní břeh Jordánu i s východním Jeruzalémem obsadilo Jordánsko. Ani Egyptu, ani Jordánsku nevzniklo na tato území žádné právo, protože se jich zmocnily agresí, jak prohlásil tehdejší zástupce USA v OSN. Až do r. 1967 tedy okupovaly tato území protizákonně. Jordánskou anexi Západního břehu uznala pouze Velká Británie a Pákistán.

V sedmidenní válce, která vypukla 5. června 1967, Izrael vytlačil obě okupační armády z území, kterého se protiprávně zmocnily, a dosadil zde vlastní správu. Ze všech potenciálních uchazečů měl na to prioritní nárok jako jediná politická entita, která legálně přetrvala z období 1947-48.

Od r. 1967 Izrael na těchto územích trvale vykonává státní správu podle zákonů schválených parlamentem (Knesetem). Nikdy se těchto území nezřekl a stále trvá na tom, že jejich konečný status musí být předmětem vyjednávání a mírového dořešení izraelsko-arabského konfliktu. Dokud tohoto cíle nebude dosaženo, má nad těmito územími plnou státní svrchovanost. Sumárně to znamená, že veškeré akce izraelské vlády na těchto územích jsou vnitřní záležitostí Izraele a v souladu s mezinárodním právem.

S Berlínskou zdí, k níž je izraelská bariéra v proarabsky smýšlejících médiích s oblibou přirovnávána, má tato stavba pramálo společného. Předně z celé současné délky kolem 150 km tvoří pouze 13 km betonové panely, a to hlavně tam, kde docházelo nebo mohlo by dojít k ostřelování izraelských sídlišť či silničních úseků z palestinské strany. Jinak jde o zátaras z ostnatého drátu proti pronikání teroristů na izraelské území. Účelem Berlínské zdi bylo znemožnit útěk svobodymilovným obyvatelům "socialistického ráje". Izraelská bariéra má znemožnit infiltraci krvežíznivým palestinských vrahům.

Předložení otázky bezpečnostního bariéry Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu je součástí tvající arabské agrese a snahy zpochybnit legitimitu státu Izrael. Jeho cílem zdaleka není pouhé posunutí plotu o nějaké stovky metrů. Zásadní otázkou a trnem v oku žalobců je izraelská přítomnost ve východním Jeruzalému. Ano, sama existence židovského státu je pro ně nezákonná a nepřijatelná. Žádné dílčí ústupky je tudíž nemohou uspokojit a bylo by pošetilé s něčím takovým počítat. Válka, kterou Arabové začali před 55 lety, ještě stále pokračuje a žaloba u Haagského tribunálu je jen jedním z mnoha jejích manévrů.

Dodejme, že výrok Mezinárodního soudního dvora v Haagu, jehož vynesení může trvat několik měsíců, nikoho nezavazuje a má váhu spíše morální. Přesto může výrazně ovlivnit jak světové veřejné mínění, tak i domácí podporu Šaronovy vlády. Ta si o výsledku zřejmě žádné velké iluze nedělá, proto napadá - a vcelku oprávněně - kompetenci Haagského soudního dvora k řešení politických sporů. Jakmile by totiž na takovou hru jednou zásadně přistoupil, může očekávat, že s podobnými problémy se roztrhne pytel: bude mezi nimi spor rusko-čečenský, francouzsko-muslimský atd. Uvidíme, jak si haagští soudci poradí s tímto horkým bramborem, který jim OSN hodila.

Podle The Jerusalem Post, Al-Džazíra, Palestine Monitor