Nejdříve bych chtěl upozornit na důležitý fakt, že má manželka je Francouzka a i mí přátelé jsou z naprosté většiny Francouzi. A teď k věci. Cítím se Čechem a Francouz ze mě nikdy nebude. Francii mám rád a jsem ji vděčný za to, že mi poskytla politický azyl v těžkých dobách, vážím si jejího kulturního dědictví a všeho pozitivního, co přinesla světové civilizaci, nemám však takové štěstí jako vy, abych se naprosto ztotožnil se zdejší mentalitou, která je mi v některých aspektech nepochopitelná. Nicméně si myslím, že jsem vzorem integrace. Žiji ve smíšeném manželství, pracuji, platím daně a svého syna se snažím vychovávat k respektu životních norem země, které je občanem. A tady vyvstává ten základní problém. Jakým způsobem se dokáží etnické minority vyrovnat s tím opravdu nejdůležitějším aspektem emigrace viděným očima řadového občana kterékoliv země. Respektem právních a kulturních norem a zvyklostí.

Vzhledem k tomu, že žijete v anglosaském světě, vaše vidění této problematiky se diametrálně liší od kontinentálního pojetí věci. Podle mých informací a i váš článek to dokazuje, Velká Británie favorizuje multietnickou společnost, do které stát nezasahuje. Na kontinentě je situace odlišná. Tak například Francie je země se silnou centralizací a stát hraje určující roli v mnoha sférách života společnosti. Nejedná se sice o komunistické plánování, ale jistě rozumíte, co mám na mysli.

Téměř všechny emigrační vlny, které Francii zasáhly, během dvou generací splynuly s francouzskou společností. A to nejenom přistěhovalci z evropských zemí, jejichž asimilace je zjednodušena víceméně společnou kulturní tradicí.

Je zbytečné si hrát na politicky korektního a myslím si, že i vy si uvědomujete, která skupina obyvatelstva vytváří všechny ty obavy. Ve Francii je to arabská menšina, lépe řečeno vzestup islámu ve Francii. Vyvstává další otázka.

Je islám ochoten akceptovat evropskou civilizaci jako takovou? Je možné, aby se podřídil státní vůli?

Z vlastní zkušenosti vím, že to je velmi složité a čekám na to, jak se s tím arabská menšina žijící ve Francii vypořádá. Islám, jak jistě víte, není jen náboženství, ale je to i styl života. Islám, tak jak jsem ho pochopil, zastřešuje vše a jeho důležitost je naprosto primární.

To je normální a fungující v režimech, kde je státním náboženstvím. Je však aplikovatelný v evropských podmínkách, kdy odluka církve a státu je jedna ze zásadních podstat fungování demokracie a republiky?

Nemusím vám jistě přibližovat aféru šátků, která již mnoho týdnů opravdu otřásá celou Francií a Německem. Francie je země s velkou koloniální historií a je zvyklá na míchání kultur. Přesto v ní došlo k podobné "bouři" kvůli něčemu, co je ve Velké Británii tolerováno s největší samozřejmostí. Myslíte si, že Česko, které vždy žilo uzavřené samo o sobě je v tomto ohledu "vyspělejší", než Francie? Já ne a zdá se mi to naprosto logické a normální.

Uzavřel bych to tím, že nám stejně nic jiného nezbývá a budeme si muset zvykat na novou pestrobarevnou Evropu. Přeji všem co nejvíc tolerance a úcty k bližnímu. Nevím, kam dospěje budoucnost pro naše potomky, pokud se každý zabarikádujeme na té svojí straně.

Autor žije ve Strasbourgu