Prezident
republiky
V Praze dne 27 .listopadu 2003
Vážený pane Boku,
vážení členové spolku Šalamoun,
děkuji Vám za Váš dopis o problematice milostí a ujišťuji Vás, že jsem se
s jeho argumentací seznámil a beru ji vážně. Také bych Vám rád sdělil, že si
práce Vašeho spolku vážím a že aktivity tohoto typu považuji za užitečné.
Rozhodně je mi zájem o osudy mnoha nešťastných, bezmocných - ať už právem
či neprávem justičním systémem postižených - lidí mnohem sympatičtější, než
silácký pokřik o potřebě vždy co nejtvrději trestat - ty druhé.
Nemohu s Vámi ale souhlasit v jedné zásadní věci. Můj názor, že institut
milostí nemá sloužit k napravování špatně fungující justice, nevychází z nějaké
zidealizované představy o stavu systému vynucování práva, jak píšete. Má své
daleko hlubší příčiny , které se pokusím naznačit.
Nesouhlasím s Vámi jinde vyřčeným kategorickým odsudkem, že nejsme
právním státem. Jsem přesvědčen o tom, že jsme zemí, kde je role práva a
celého právního systému stejně plnohodnotnou částí života společnosti, jako
tomu je v kterékoli jiné demokratické zemi světa.
Nedělám si žádné iluze o tom, že by u nás - stejně jako jinde ve světě -
nemohlo docházet k nespravedlnostem, způsobeným jak nedostatky v právním
řádu, tak v justičním a policejním systému, tak i v lidském faktoru, protože za
každým rozhodnutím stojí konkrétní lidé z masa a kostí a ne bezchybné stroje.
Umím si představit, že v tomto systému dochází k újmám vůči právům občanů,
k nespravedlnostem, chybám, zaujatostem, neprofesionalitě, lajdáctví,
nedomyšlenostem.
Tak je tomu ale v každém oboru lidské činnosti, i když vím, že nedostatky
právě v této oblasti se dotýkají lidí zvláště bolestně. Proto si myslím, že o kvalitě
našeho justičního systému je třeba denně diskutovat, denně se snažit o nápravu.
Výrok, že nejsme právním státem, podle mě seriózním příspěvkem k této tak
potřebné diskusi není.
Můj spor je ale o něčem jiném. Jiný názor na stav našeho soudnictví není
příčinou mého názoru na funkci milostí. Odmítám považovat milost za nástroj
spravedlnosti nikoli proto, že bych slepě důvěřoval naší justici. Milost je institut
z jiného světa, než je spravedlnost. Milost nesmí být protézou spravedlnosti.
Hrad nesmí být dalším odvolacím a přezkumným místem. Tím se
problémy justice nevyřeší, naopak vznikne dojem, že chyby justice nakonec
někdo na Hradě nějak napraví. Milost je úkonem lidství, je úkonem
překračujícím samo právo. Nedává se v případě, že přetrvává dojem
nespravedlnosti, ale spíše tehdy, existuje-li dojem, že sama spravedlnost
nepostihne všechnu složitost života a lidského osudu. Milost přichází odjinud,
není hrou na dokonalejší vyšetřování, na lepší práci státních zástupců, na
dokonalejší soud.
Proto na svém výroku, že milost nemá sloužit k napravování selhání
justice, musím trvat. Chápu Vaše pocity, že tváří v tyář bolestným případům,
které znáte hodně zblízka, Vás nenapadá jiná šance pomoci, než je milost.
Neberte to však ode mne jako necitlivost, když řeknu, že jste si institut milostí
jako nástroj k pomoci nespravedlivě postiženým vybrali nesprávně. Jsem
přesvědčen, že Vaše úsilí musí směřovat dovnitř justičního systému, ne vně -
k milostem. Vaši snahu zlepšit poměry v naší justici bych podpořil kdykoli.
Věřím, že jste mé řádky pochopili nezaujatě a že jsem Vás jimi příliš
nezklamal.
