V době, kdy výtvarné umění bylo součástí kultury pro většinu národa, visely i v bytech relativně chudých lidí hotové poklady. Autentické, i když mnohdy s dobrodružnými historikami o svém původu, jak vystřiženými z napínavého filmu. Zchudlí šlechtici, rabovací gardy, nacističtí důstojníci či osvoboditelé. Majitelé neměli důvod se svých zamilovaných obrazů a soch zbavovat, neb jim dávaly zapomenout na "svět tam venku" a přenášely je svou magičností do "časů bohémy" či do krvavých dobrodružství a romantiky mládí...

Sběratelství nebylo vášní intelektuálů, ale i duší citlivých, písmáckých, romantiků či znalců. A pouze v několika málo případech bylo i záležitostí snobů té doby. Trh skomíral, ale lidé žili. Stát financoval galerie a sbírky po celé republice. Československo se mnohokrát bálo zničení děl na výstavách v galeriích či při výstavách v zahraničí, a tak mnohokrát opouštěly archivy dokonale vytvořené duplikáty od nejlepších restaurátorů té doby. Skandály s rozřezáním či politím nenahraditelných obrazů kyselinou ve slavných galeriích světa byly příliš čerstvé. Utajení podobných operací bylo tak dokonalé, že mnohdy o něm nevěděl ani ředitel galerie. Mnohdy ani znalec, který osvědčil pravost falza v upřímném domnění, že se jedná o originál, protože se nemůže jednat o nic jiného. Tak získávala některá falza své rodokmeny. Nahradila originály, které zmizely v zákoutí neevidovaných depozitářů. Vznikaly duplikáty obrazů, grafik, soch či známek a mincí. Vznikala ale i dokonalá falza pro potěchu, vytvářená z profesní hrdosti a ješitnosti mistrů restaurátorů. Ne na prodej, ale třebas jen do soukromých sbírek, ukazovaná nejlepším přátelům a pak schovaná za skříň. Tam přežila až do smrti svých tvůrců, aby příjemně překvapila dědice.

Se sametovou revolucí a otevřením hranic vtrhl svět západních hodnot do Československa plnou silou a mnozí si v tu chvíli uvědomili, že na zdi jim visí či v arboru leží poklad, po jehož zpeněžení se jejich život může stát jedním z barvotiskových inzerátů na dokonalé štěstí. Někteří si uvědomili, že teprve teď uplatní své schopnosti a léta řehole. Některým důchodcům, kteří donedávna pracovali v kriminalistickém ústavu došlo, že se tak stanou mstiteli na novém systému. Navíc vymírala generace, pro kterou obrazy a sochy znamenaly hodnoty a vzpomínky, přibývalo těch, kteří si museli dodat společenské prestiže okázalým vlastnictvím. Třebas slavného obrazu či sochy. Vznikl trh s uměním, který zanedlouho zničil umění, aby zbyl jen trh. Umění se stalo zbožím, muži s kufříky peněz, obcházející starožitnictví, se stali sběrateli či galeristy a málokým kontrolovaný legální a nikým nekontrolovaný nelegální vývoz do zahraničí kvetl. Kvetl i vývoz nového starého umění.

Kokoschkové, Špálové, Šímové, Čapkové či jen vyřezávané kříže, kostelní sošky nebo kamenné patníky se proměňovaly mávnutím čarovného proutku ve vily, auta, zahraniční dovolené. V hostinu pro nenažrané. Restaurátoři, do té doby žijící skomně ale poctivě ze zakázek státních galerií a muzejí, byli rázem bez práce, neb ministra kultury trápila otázka, proč by měl stát mít nějaké ministerstvo kultury... Trh vznikal.

Co naplat, jíst se musí, a tak etika profese ustoupila penězům. Vznikala mnohá "stará" díla, dodnes viděná v pracovnách advokátů či kapitánů průmyslu, a malíři s rukama od barvy se ve vinárnách smáli novým zbohatlíkům. Do důchodů odcházející galerijní a muzejní pracovníci, ministerští úředníci i policisté občas také neodcházeli s prázdnou. Jako jediní věděli, co se desítky let bez zájmu kohokoliv skrývá na půdách zámků, hradů a galerií a ve skladištích muzeí. Neroztříděná, nezkatalogizovaná minulost. V chemii barev či v mikrovlnném stárnutí organických látek jsou Češi mistry už od šedesátých let, kdy se tento výzkum prováděl pod přísným armádním utajením jako vedlejší produkt vývoje nestandardních zbraní a speciálních radarů... Od účinků mikrovlnných zbraní na člověka k falšování olejomaleb není tak daleko. Věda vstupila do služeb trhu bez přívlastků. Know-how k nezaplacení...

Nezájem státu o kulturu a památky v prvních letech po "sametu" dal vzniknout trhu, stojícímu na nohách gentlemanského zločinu. Výprodej národní kultury nebyl nikým odsuzován, krádeže v kostelích nebyly stíhány, o evidenci se nikdo řádně nestaral. Hranice se otevřela všem. Význam českých a slovenských autorů byl v mnoha případech zpochybňován z politických či ziskuchtivých důvodů. Spory o některé autory v depozitářích Národní galerie přetrvávají dodnes. Mnozí jsou ze sbírek prodáváni pod záminkou "nevýznamnosti", jako by dnešní "odborníci" nevěděli, že vkus trhu se mění... Akademismus kvete. Teoretikové a znalci si mezi sebou hrají mocenské či ideologické hry a noví gauguinové někde za rohem hryžou suchý rohlík. Doba z kloubů vyvrácená šílela a stále ještě šílí. Uměním je všechno a nic. A mnozí zbohatli a bohatnou. Nebo si to myslí. Protože třeba drží v rukou nové staré umění. Přesto je to umění, nebo ne?