Jenže je řidič jediným viníkem tragedie? Já se domnívám, že ne. Tragedie je výsledkem selháním dnešní společnosti, jejíž jediným cílem je zisk. Přepravci nutí řidiče k vysokým přesčasům. Kolik řidičů pracuje 160 hodin měsíčně podle zákonem stanovené pracovní doby? Řidiči, aby uživili rodiny, musí pracovat 200 až 250 hodin měsíčně. A oni tak pracují, pod strachem ze ztráty zaměstnání. Výsledkem je přetížení organismu, únava a nakonec havárie.

Na poptávku těchže dopravců se začaly ve snaze po snížení nákladů vyrábět patrové autobusy. Jeden řidič, jeden autobus - dvojnásobné množství cestujících a dvojnásobný příjem a zisk. Výrobci rádi vyhověli. Na silnicích jezdí velké množství patrových autobusů. Na dálkových jízdách do zahraničí jsou to vlastně všechny.

Ale jaké jsou to stroje - jak jsou bezpečné? Sledujete-li zprávy o haváriích těchto autobusů, rychle zjistíte, že většina mrtvých a zraněných je z horního patra těchto autobusů.

Jak je možné, že papírová střecha neoplanu se tak lehce při převrácení autobusu rozmačkala a utrhla? Jsou ty autobusy bezpečné? Kdo je kontroloval? Osobní automobily v posledních desítkách let procházejí obrovskými úpravami a dnes zajišťují vysokou bezpečnost cestujících při havárii. Na začátku zpravodajství se objevilo pár zpráv o bezpečnosti (spíše nebezpečnosti) autobusu. Rychle však utichly. Jenže tady je vidět obrovské selhání kontrolních orgánů států, které připustí výrobu patrových autobusů, kterým se při převrácení utrhne střecha. Při havarii obyčejných autobusů se to nestává.

Je ovšem jednošší zavřít chudáka řidiče, než se soudit s velkou nadnárodní společností. Otec výše uvedené oběti by udělal více, kdyby místo pomsty se staral o to, aby se podobná neštěstí už nemohla opakovat.