Amerika mu dala velkou šanci: otevřel se mu Bílý dům, díky podpoře českých uprchlíků do USA skvěle naladěný prezident Bush otevřel a urovnal cestu k prohloubení ekonomických a vojenských (NATO) vztahů mezi USA a ČR.

Vladimír Špidla mohl přijet do USA a oznámit světu: "Právě jsme zplnomocnili českou ambasádu a zastupitelské úřady v USA, aby na předložení českého rodného listu a amerického pasu mnohly vydávat dosud diskriminovaným Čechům v USA třináct let protiprávně násilím zadržované české občanství.

Je nám líto a stydíme se, že se za třináct let ve svobodné a demokratické zemi, jak se ČR prezentuje světu, nenalezla mezi demokraticky zvolenými politiky vůle napravit nesmyslnou diskriminaci.

Přivážím vám také nový český volební zákon - je v něm zakotveno právo účastnit se českých voleb napříště korespondenčně i ze zahraničí.

Vposled, oznamuji vám, že restituční procesy let devadesátých, tkerý se tisíce a tisíce českých bývalých uprchlíků před totalitou diskriminačně dodnes nemohlo zůčastnit na základě falešné takzvané "neoprávněnosti" žadatele (fiktivní neexistence státního občanství ČR) jsou znovu otevřeny.

Pokud máte zájem, můžete nyní individuálně své žádosti obnovit u ministerstva financí ČR."

Toto mohl Vladimír Špidla říci. Mohl dokončit sametovou revoluci.

Namísto toho si v texaském Houstonu narazil stetson do čela a šel juchat "s našimi milými krajany" třetí až desáté generace...

Škoda, přeškoda!