13. 6. 2003
Proč půjdu volit a proč zvolím Evropskou uniiZítra jdu volit. I když mám mnoho - více než je zdrávo - výhrad vůči multibyrokratickému multikulturnímu multistátu, který se z onoho "starého" kontinentu před našima očima stává, budu volit ANO. Proč? Protože jsem optimista.
|
Je vždy výhodnější být uvnitř než venkuVnímám totiž strategickou nutnost kontinentální integrace jako prevence války. Vnímám ekonomickou, politickou i civilizační nutnost integrace kontinentálního charakteru - integrace Evropy od Gibraltaru až po Ural... Ruska se přitom narozdíl od mnoha dalších nebojím a nebojím se jej zahrnout do budoucí Evropy. I s vědomím, že to mnohým hne žlučí jejich osobních traumat a pokoření. Jako odpověď občanů slabých států a státečků, soupeřících na dnešní evropské mapě kanibalizačním způsobem o trhy, odbytiště. Jako odpověď na ekonomickou globalizaci cítím potřebu zavést regulovanou globalizaci ekonomických, sociálních i legislativních standardů. Zavést participační demokracii namísto konkurenčních modelů. Zavést rozšíření veřejného prostoru namísto elitářských bratrstev. Zavést všeobecně platné principy veřejné-univerzální služby a sociálního minima. Zavést jednotný trh pro zboží či služby a tím i jednotné prostředí pro výrobce či poskytovatele jako kontinentální odpověď na stále se zužující možnosti konkurence malosériové "domácí" produkce. Nevnímám termín "domácí" jako "lepší", pokud mne o tom nepřesvědčí produkt sám. Aby přesvědčil, musí výrobce mít možnost přežít stále se zvyšující požadavky globalizovaného trhu s velkými, nadnárodními hráči - což při malosériové produkci dost dobře nelze. Nejde to ani při diskriminačních clech, ani při spekulativních manipulacích se slabými měnami. Ten, kdo tiskne rezervní "světovou" měnu, získává nezanedbatelný "globální" nástroj k ovlivňování politiky i ekonomiky na tuto měnu navázaných oblastí, i když budou geograficky velmi vzdálené. Cítím, že Evropa nemůže přežít nadstátní integraci jiných regionů, pokud multiplikační efekt tohoto sjednocování bude mít za následek překonání jejich handicapů a vzestup jejich mocenských ambicí. Evropa potřebuje být stejně výkonným a operativně jednajícím protihráčem těmto vznikajícím kontinentálním či regionálním mocnostem, a její vyjednávací potenciál se musí proto opírat o jednotu zahraničněpolitickou, ekonomickou i vojenskou. Evropa musí být velmocí, ne spolkem rozhádaných sobců. Evropa se nesmí uvnitř kanibalizovat, protože prospěch z jejího oslabení mají vždy "ti druzí". New Age travellersVnímám EU jako možnost zavést kontinentální stndardizaci společenských norem i zákonů jako obranu před "haiderizací" politiky, jakou v minulých letech zažilo např. Rakousko či Slovensko. Vnímám Unii jako možnost pro realizaci sjednocení ekonomických i politických zájmů přirozených - spádových - regionů na jiném, než nacionalistickém principu. Vnímám Unii jako záruku multietnického i multináboženského soužití - jako protiklad "rasově čistého" "národního" státu, uzavírajícího se ve své ulitě izolovaného jazyka, izolovaného společenského diskursu i izolovaných ekonomických mafií. Nechci Čechy Čechům, ani Stát pouze pro slušné lidi. Chci otevřenou společnost, pestrou a sociálně stabilizovanou, i když někdy třeba pomocí pozitivní diskriminace. Chci princip společného nebe, společné země a společných starostí. Vnímám nechuť nastupující generace k sebedefinicím na základě "národa" či "Heimat" a její jazykovou flexibilitu, umožňující jí pohyb po celém kontinentu bez předsudků jejich rodičů. Vnímám globalizaci kultury ne jako popření odlišností regionální či mikroregionální kultury, ale jako integrační proces - vytváření kultury evropské, s evropskými kořeny - ať již anglosasského, frankofonního, či hispánského původu. Opak - důsledná nacionalizace kultury a její navázání na militantní proudy křesťanství by byl varováním před vlnou velké nestability celého regionu, stejně, jako se stal nábožensky a kulturně orientované nepřátelství rozbuškou války civilizací na Balkáně či v Izraeli. V "multikulturní" Evropě - například v Praze či v Berlíně - vedle sebe žijí Srbové, Bosňáci či Albánci, Židé i palestinští Arabové - a nevraždí se zde navzájem... Letadlová loďOpak - tedy nepřijetí členství ve sjednocující se Evropě by mělo za následek nejen bezpečnostní, ekonomické, ale i sociální vakuum České republiky, podpořené v oblasti ekonomické odchodem investorů, kteří své časově limitované investice v minulých letech umisťovali v ČR díky všeobecně dekarované vůli "jít zpátky do Evropy". Výpadek by znamenal dvaceti až třicetiprocentní propad HDP, vysokou nezvládnutelnou nezaměstananost, ukončení přílivu "levných peněz", hyperinflaci a následnou proletarizaci střední třídy - nositele sociální stability i výkonnosti ekonomiky. Důsledky? Pravicová diktatura na celou jednu generaci. V oblasti bezpečnostní by to znamenalo odklon od sjednocujcí se "kontinentální" obrany k izolaci a následnému obnovaní starého konceptu senátora Žantovského, Saši Vondry a jiných emisarů americké politiky - konceptu "letadlové lodi USS-Czech v moři socialistické Evropy". I když tento koncept byl odmítnut v roce 1996 s nástupem ČSSD "demokratickou" Clintonovou administrativou po dohodě s newlabouristickým Blairovým kabinetem, neb patřil k strategiím konzervativního George Bushe st., obnovil ho opět konzervativní George Bush ml. spolu s nastupujícím tlakem na proniknutí zbrojních koncernů na evropský trh a postupnou likvidaci konkurence (BAE, Eurofighter). Na tuto ideu navazuje nyní tlak na českou vládu spojený s nákupem amerických stíhaček F-16. Tlak na zapojení ČR do válečných her USA a znepřátelení států Evropy. Klasická taktika "rozděl a panuj", na kterou bouhužel "skočil" politicky nezkušený, nyní už bývalý ministr obrany Tvrdík či velvyslankyně v Kuvajtu. Metody zastrašení českých politiků a prosazování této ideje jsou někdy velmi nevybíravé, jak se mohl přesvědčit nejen bývalý ministr obrany, ale i bývalý ministr zahraničních věcí. Jde o miliardy a jde o budoucnost. A to už stojí za machiavellistické metody. "Na špek" skočil USA naštěstí někdo jiný... Polsko je - přes svou "americkou epizodu" v konfliktu USA a Británie s Irákem příliš velké a příliš "hladové" pro realizaci plánu "letadlové lodi". Jeho zemědělství je ze zaoceánské dálky neuživitelné a proto - i když se teď cítí "polichoceno" zájmem USA, zůstane nakonec postupně opuštěno a zklamáno... Mouřenín přeci ale svou práci musí nejdříve udělat. Panská láska po zajících skáče - říkávala moje babička. I když se dnes tváří administrativa USA, jako kdyby chtěla své zájmy realizovat ve Varšavě, jejím cílem je stále Praha. A to není pro Českou repuliku dobrá zahraničně politická orientace - vedla by totiž k ekonomické blokádě ostatní Evropou, k jednostranné závislosti na exportu do amerických zájmových teritorií a k akceptaci amerického pojetí "demokracie". Což jak známo je v současné době v době boje proti imaginárním nebezpečím demokracie stejně málo, jako je voda vodkou... Spojené státy ano - ne americké, ale evropskéExistuje ale i jiná varianta - překonání strachu a plná integrace do evropského ekonomického, sociálního, kulturního a politického prostoru a postupné vytvoření "Spojených států evropských". Partnerství se stabilizovaným Ruskem na východě, rozvážná a vyvážená diplomacie na Středním východě, vzájemně výhodná ekonomická spolupráce s jihoamerickým, indickým a asijským zámořím. Ambiciózní cíl má v sobě samozřejmě mnoho neznámých jak v Evropě, tak i ve vývoji oněch regionů. Skýtá ale šanci na život v civilizačním centru, a ne živoření na periferii. Evropa sice nemá stoletou zkušenost s nadstátní integrací, jako USA, nemá ale ani tolik zkušeností s otroctvím, rasismem či velmocenskou arogancí. Evropa zažila už v hiostorii sjednocování na principech nadstátní integrace - a přežila ho, i když se tehdy neodehrávalo v míru, ale ve víru válek. Přežila tvorbu Svaté říše Římské národa německého, sjednocení Itálie, Rakousko Uhersko. Přežila - a tentokrát v míru, i když s ekonomickým vypětím - Kholovo znovusjednocení Německa... Evropa přežije i současné rozšíření - koncept EU 25, i když ne s okamžitým pozitivním efektem pro přistupující. Což je nutno říci předem a po pravdě. 2. května 2004 se nestaneme bohatšími, ani šťastnějšími. Evropa přežije EU 25 ne proto, že by Německo či Francie byly méně šovinistické, Itálie méně mafiánská, Skandinávie méně opilá, ale proto, že neregulovaná ekonomická globalizace WTO či nerealizované MAI si vyžaduje "nadstátní" odpověď. Občanskou odpověď. Demokratickou odpověď. Sjednocená Evropa je pro mne větší jistota, než sebevyzbrojenější letadlová loď zmítající se v moři ekonomické konkurence a nestability... Proto budu volit ANO v referendu, i když vím, že přechodná byrokratizace EU bude zátěží, stejně jako naše stávající nezkušenost či neznalost mechanismů této integrace. Proto je pro mne důležitý volný pohyb osob, zboží, informací i kapitálu po celém kontinentu. I když je cíl vzdálený, existuje a je společným zájmem všech. Je sdílenou realitou, jejíž multiplikační efekt slibuje přežití v relativním blahobytu i vizi udržitelného rozvoje. Proto zítra půjdu a zvolím Českou republiku uvnitř Evropy. Chci pro svou vlast Spojené státy evropské. |