Američané tedy ovládají poušť a zemědělské oblasti, ale městům se vyhýbají, ze strachu, že by boje ve městech vedly k obrovským počtům mrtvých a raněných. Mnohá města, jimž se Američané vyhnuli, zůstávají pod iráckou kontrolou. Washington Post uvádí, že lidé z jižního Iráku, přicestovavší do Bagdádu, konstatují, že stranický aparát strany Baa'th stále "z devadesáti procent" ovládá Basru, Nasiriyah, Hillu a Karbalu. Wall Street Journal napsal, že v městě Umm Qasr vládne anarchie a rabování, strana tam ztratila moc, policie uprchla a boje a bombardování zničily či poškodily průmysloivou a městskou infrastrukturu.

Armády nejsou vycvičeny k tomu, aby si poradily s chaosem. Chaos je však logickým důsledkem spojeneckého útoku. Spojenci se vážně na tuto situaci nepřipravovali, v důsledku absurdní ideologické předpojatosti amerických plánovačů. Ti poslouchali sny a iluze iráckých exulantů a propadli představě, že invazní armády budou přivítány šťastnými davy a občanské struktury zůstanou neporušeny.

Neokonzervativní vláda v Americe si o sobě myslí, že je filantropická a že přináší opravdu do Iráku demokracii a osvětu.

Ať už jsou její úmysly jakékoliv, bezprostředním důsledkem toho, co dělá, je chaos. A teprve z chaosu a z vakua vznikne dobro. Připomíná to trockistickou pedstavu o "permanentní revoluci".

A má to ještě jednu rezonanci, apokalypticky náboženskou. A prezident Bush si samozřejmě o Spojených státech myslí, že jsou pro lidstvo zdrojem spásy.

Bob Woodward uzavírá svou knihu "Bush ve válce" nepřijemně aktuální citací: "Budeme vyvážet smrt a násilí do všech čtyř stran světa na obranu svého velkého národa."