JE PŘEDČASNÉ DĚLAT ZÁVĚRY o tom, jak celá operace skončí. Stále jsou ve hře všechny tři scénáře o nichž psal Ekonom minulý týden. Zkušenosti z uplynulých dní ale naznačují, že americko-britská invazní vojska musejí korigovat své původní plány. Předně se ukazuje, že narazily na odhodlaného a připraveného protivníka. Údaje o stovkách zabitých a 4 tisících zajatých iráckých vojácích zatím zní nepřesvědčivě. Podle odhadu CIA je v Iráku 3,4 mužů ve věku 15 a 49 let schopných válčit. A bojovat mohou i ženy.

Vietnamská válka ukázala, že pouze bojovníci odhodlaní k sebeobětování mohou obstát proti technicky lépe vybavenému protivníkovi. Nelze říci, jak dlouho dokáží Iráčané vzdorovat s takovýmto nasazením. Podle islámských fundamentalistů ale konečný boj nezná fronty a netrvá ani měsíce, ani desetiletí -- může se táhnout po několik generací. Volání po džihadu proti britské nadvládě v Indii vedlo v 19. století k bojům, které trvaly více než čtyřicet let a pokračovaly i ve 20. století. Boj Palestinců začal v 30. letech minulého století. Však také Russel Bwerman, Stephen Haber a Barry Weingest z Hooverova institutu -- z něhož přišla do Bílého domu i poradkyně prezidenta Condolezza Riceová -- ve své eseji Dilema reformování psot-saddámovského Iráku píší, že "zavedení demokratického kapitalismu (i Iráku) bude zahrnovat důkladnou transformaci kulturních hodnot, vládních institucí a ekonomického chování". Teze hodná španělských dobyvatelů 16. století. Jsou tu ale i čísla, která v časopis Foreign policy připomněl Husain Haqqani, pakistánský specialista, který je na stáži v Carnegiho nadaci pro mezinárodní mír. podle tohoto autora na světě žije jedna miliarda muslimů. Jestliže pouhé procento z nich je pod vlivem fundamentalistických duchovních a 10 % z tohoto procenta je odhodláno obětovat život za svatou věc, pak má Západ co do činění s potenciálním milionem velice radikálních bojovníků. Není divu, že invazní vojáci propadají nervozitě a střílí téměř na vše, co atentátníky jen vzdáleně připomíná.

FALEŠNÁ PŘEDSTAVA o snadném dobytí Bagdádu má na svědomí nepřipravenost obrany zranitelných dlouhých zásobovacích komunikací. Podle tříhvězdičkového generála námořní pěchoty a veterána z vietnamské války Bernarda Trainora, který poskytl rozhovor prestižní Radě pro zahraniční politiku v New Yokru, to má za následek, že část letectva určená k bombardování musela být vyčleněna právě na ochranu komunikací. Součástí revokace plánů je i snaha dobýt města, která původně měla buď povstat a přidat se na stranu invazních jednotek, nebo je měly útočníci minout při svém rychlém a vítězném tažení na Bagdád. Dnes ale tato města představují vážné nebezpečí v týlu.

To samozřejmě ale nevylučuje, že Bagdád jednou dobyt bude. Vše už tu vlastně bylo.

OBRÁNCI IRÁKU VĚDÍ, že jejich nadějí je kontaktní boj s útočníky. Technicky vzato jde o stejný úkol, jaký měli Vietnamci při svých bojích s Američany v 60. letech. Podle již citovaného generála Trainora, takovýto kontakt vyžaduje vzdálenost pod čtyři kilometry. To je délka dostřelu iráckých tanků T-72, která je menší než amerických tanků M1A1. Je to zároveň oblast, v níž je obtížné používat letectvo a těžké dělostřelectvo, neboť hrozí nebezpečí zásahu vlastních sil. Při této vzdálenosti by měly ukázat svoji převahu vrtulníky Apač, ovšem Iráčané převzali taktiku vietnamských partyzánů: Soustředěná palba pěchotních zbraní k nebi sice helikoptéry sestřelí jen náhodou, ale dokáže je úspěšně zahnat. Přitom třetina sil americké námořní pěchoty je určena pro helikoptérové výsadky.

Oproti všeobecnému očekávání nenastal zatím žádný hromadný úprk obyvatel z Iráku. Přesto humanitární pohroma hrozí. Každé irácké město se změnilo v pevnost zavčas dostatečně zásobenou municí. Útočící jednotky je obkličují a protože se bojí přímo zaútočit, blokují jim zásobování a bombardují je letectvem i dělostřelectvem. Právě tím se stávají bezprostřední příčinou hrozící skutečné humanitární katastrofy. Těžko si představit lepší podmínky pro výchovu nových bin Ladinů, o jejichž zrodu v souvislosti s válkou v Iráku v pondělí mluvil egyptský prezident Husní Mubarak.

AMERICKÉ VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ však zůstává po prvních týdnech stabilní ve své podpoře invaze. Podle zpráv Gallupova institutu z počátku tohoto týdne, válku podporuje 70 % Američanů, proti je 27 %. Nejvíce podpory má válka mezi republikány (93 %), konzervativci (84 %), těmi, kdo mají příjem mezi 30 až 50 tisíci dolary ročně (79 %), mezi muži a bělochy (v obou případech 78 procent), a obyvateli západu USA (77 %). Naopak nejméně podpory má v příjmové skupině méně než 30 tisíc dolarů za rok /58 %), demokraty (53 %), liberály (44 %) a černochy (29 %). O deset procentních bodů během bojů poklesl počet těch, kdo věří, že válka bude rychlá, ale nadále zůstává na 74 % podíl těch, kdo chovají tuto důvěru. Podle 33 % dotázaných válka probíhá velmi dobře, 14 % je tohoto názoru, že probíhá uspokojivě či špatně. Znovu se potvrdilo, že Američané podporují rozhodného prezidenta. Tento známý efekt, někdy nazývaný "seskupování kolem vlajky", přinesl dodatečnou podporu Goergu Bushovi ve výši 7,2 %. Na druhé straně ale výzkumy upozorňují, že Američané vykazují méně vlasteneckého nadšení než po teroristických útocích 11. září. Pozornost současným bojům věnují dokonce menší než v době války proti Iráku roku 1991. Bude zajímavé sledovat, jaký pohyb zaznamená názorová hladin ve Spojených státech v souvislosti s dalším vývojem. Už proto, že v současné době se v amerických sdělovacích prostředcích začíná hovořit o tom, že samotný boj o Bagdád by mohl trvat čtyři až pět týdnů.