12. 6. 2002
Ivan Langer se dovolává neparlamentních stranPoslední předvolební Bez imunity dalo v pořadí x-násobnou příležitost zástupcům parlamentních stran, a z těch ostatních tentokrát Volbě pro budoucnost a Pravému bloku. Tématem byla mimo jiné rovnost těchto subjektů v médiích, a i když ČT1 v tomto směru také moc neudělala, přesto jí i za tuto asymetrickou prezentaci poděkujme, například za to, co jsme mohli vidět včera.
|
Vypadalo to, že absentuje Národně sociální strana, některé další, resp. jejich mluvčí, před koncem (když zjistili, že nebudou vyvoláni) poslechli výzvu Jana Šuly z před týdne a odešli. Ve srovnání s minulou produkcí uchazečů o účast v Parlamentu, se na to opravdu dalo koukat, dokonce se i poučit. Daniel Zajíc z Volby sice moc nepředvedl, ale zase nic nezkazil. Se zástupcem Pravého bloku to ale bylo jiné. Petr Cibulka se projevil jako člověk, který ví co a o čem mluví, který se nenechá zviklat unfair pokusy Jana Pokorného o dezorientaci. Potvrdil, že je člověkem, který umí jít za svým. Téměř strach v očích z něj měla většina přítomných politiků (nemá komunistickou minulost, ani nic jiného na něj nemají). Ivan Langer se dokonce z nedostatku věcných argumentů, v tísni, dovolával zdravého rozumu, což je jinak Strana, reprezentovaná Petrem Hannigem. Teď trochu vážněji: Petr Cibulka se dlouhá léta projevuje jako zásadový člověk. Z představitelů parlamentních stran se mu dost podobá Hana Marvanová, kterou s ním, shodou okolností, svedl osud významně dohromady. Na rozdíl od Petra Cibulky je však její projev méně sveřepý. Pravý blok má tudíž málo šancí, neboť v "národě", v němž nejméně v každé druhé rodině se v minulosti vyskytoval člen KSČ, vzbuzují podobné - téměř fanatické - typy spíše obavy. Panu Cibulkovi by v každém případě slušelo více kázně, vycepovaní mazáci v tom měli přednost. Kdo viděl, může s dalším souhlasit nebo ne, kdo neviděl, podrobnosti se nedozví, tohle není reportáž. Jen porovnání dojmů s dalšími diváky. Včera, více než jindy se mi zdálo, že boj moderátora na straně parlamentních stran proti všem ostatním byl urputnější. Jeho taktika, nechat plkat parlamentní rutinéry o jakýchkoli plytkostech a nedovolit ukončit jedinou větu nebo myšlenku ostatním, byla očividná. Působí to na mne tak, že jeho potřeba verbálně exhibovat nalézá v profesi speakera ideální platformu, takže tuto touhu ani samu mužskou ješitnost nemusí ukájet na politickém kolbišti. Stejně se na něm pohybuje tak jako tak a ve většině pořadů má možnost usurpovat si pro sebe libovolně velký prostor. Nestydí se komentovat názory přítomných, ani prezentovat svoje, ač mu to vůbec nepřísluší. Jednoduše zneužívá své profese, byť nutno uznat, že jeho projev nepostrádá zručnost ani inteligenci. Na druhé straně si ovšem nedovolí na každého, typické je to zejména v diskusích s Václavem Klausem. I včera raději mlčel tam, kde se obával emocionálního sršení. Je signifikantní, že si "smlsne" především tehdy, když tuší slušného člověka, který nebude "zlobit". I otázky z auditoria tentokrát většinou nepostrádaly hlavu ani patu, bohužel jim nebylo dopřáno se rozvinout. V průběhu takových "otázek" nakonec nejvíce času spotřeboval opět moderátor. Na jevišti bylo naopak zajímavé sledovat jistou izolaci zástupce ODS. Naopak se zdálo, že Buzková a Ransdorf si dobře rozuměli, zejména při reakcích na Cibulkovy vstupy (moderované i nemoderované). Překvapivě si však notovali, alespoň tomu nasvědčovaly letmé střihy, i Kühnl se šéfem pravého bloku. Vzbuzuje to naděje, že se konečně začne spojovat autentická pravice i roztříštěná levice. Na základní otázku" "Ovlivňuje vás při rozhodování volební kampaň?" odpověděli diváci v drtivé většině "Ne". Nejsem si tím zcela jist, byť připouštím, že více než kampaň stran nás ovlivňují média. To ovšem neplatí o "skalních", ti se nedají ovlivnit ničím. To se týká, dle mého mínění, především tvrdého jádra příznivců ODS. Tam bych se ale sázel o to, zda jde více o věrnost straně, nebo o obdiv k jejímu vůdci. |