Proto se Rada britských filmových cenzorů rozhodla, že scéna znásilnění v kontroverzním francouzském filmu Baise-Moi (Šoustej mě) je problematická. britská filmová cenzurní Rada se rozhodla jeden záběr ze scény vystřihnout. Ve svém zdůvodnění konstatuje, že "takto extrémní sexuální obrazy v tomto záběru se nevyskytují nikde jinde v této scéně znásilnění. Bez tohoto záběru je scéna přesvědčivým portrétem ošklivosti a hrůzy znásilnění. S tímto záběrem je celá scéna daleko pornografičtější a stává se otázkou vážného znepokojení."

Britská rada filmových cenzorů se poslední dobou hlavně zabývá extremními případy sexuálních a pornografických scén - částečně proto, že horor a extremní násilí se ve filmech poslední dobou, po filmu Scream, už příliš často nevyskytují - horrorový žánr se jaksi vyčerpal.

Duval poukazuje na to, že jeho úřad povolil tvrdě pornografické scény ve filmu The Idiots and Romance, avšak dokumentární film německé podvratné režisérky Didn't Do it for Love Rada zcenzurovala. Proč? Obsahoval záběry, které bylo možno napodobovat, a které by mohly vést k úmrtí imitátorů (šlo o dušení).

Takže co? Mají se zrušit všechny zábrany a ten, kdo se vůbec odváží zmínit se o tom, že vysílání obscenity či násilí - třeba před dětmi - je možná škodlivé, má být z ultraliberálního hlediska ukřičen, neboť "máme demokracii"?

Otázka, do jaké míry může a dokáže televizní vysílání vůbec napodobovat realitu, je nesmírně sporná. Televize je totiž vždycky jenom zploštěným výsekem skutečnosti, takže to, co prezentuje, je vždycky zprimitivnění a zjednodušení reality. Proto je nutno velmi opatrně zacházet s obrazy, které televize užívá. Scény či motivy, které nepřeváží v složité realitě skutečného světa, jsou na zjednodušující televizní obrazovce velmi rychle zglajchšaltovány a vyprázdněny. Zaujalo mě, jak citliví jsou čeští televizní diváci na manipulaci s násilnými a emocionálními záběry - právě proto, že jich už léta české, zejména komerční televizní stanice tvrdě zneužívají ke svým manipulativním cílům. Český televizní divák je tím tak zneurotizován (vidím to mezi studenty v ČR), že pak už v jeho mysli nemůže fungovat ani uměřené, autentické užití drastických záběrů k svědectví o realitě.

Otázka, do jaké míry je možno ve sdělovacích prostředcích a v masových vizuálních médiích využívat drastických, obscénních či sexuálních motivů, je nesmírně složitá a J.X. Doležal ji neumí řádně zodpovědět. Válečný korespondent televize BBC Martin Bell vždycky ostře kritizoval západní sdělovací prostředky, za to, že ukazují, jak ve válce někdo střílí z kulometu, ale zpravodajství už neukáže, kam ten člověk střílel, válku tím tedy trivializuje a snižuje ji na úroveň nezávazné počítačové hry.

Jenže co s tím: kdyby televizní stanice ukazovaly (tak, jak to neváhá občas dělat třeba televize Nova) zakrvácené mrtvoly obětí, i tyto drastické obrazy by byly rychle vyprázdněny - důsledkem je pak u diváka citová devastace.

Tyto otázky jsou nesmírně složité a je zapotřebí se jimi zabývat citlivě, ad hoc, případ od případu. Výkřiky a la J.X. Doležal, že se RRTV snaží potlačovat svobodu tisku, nic nevyřeší.