Tituly lord a další dále jsou v uvedené hospodářské souvislosti moc zajímavé, ale autor o problému zřejmě nemá ponětí anebo by pro něj prostě znamenalo moc práce, aby si získal patřičné informace. "Titulování" představitelů velkých společností totiž poukazuje na vysokou míru propojenosti mocenských a komerčních struktur v Británii. Situace není sice tak oligarchická jako třeba v Rusku (což je klasický a zoufalý případ), ale rozhodně víc než třeba v ČR, kde jsou tyto struktury relativně nové a nejdůležitější společnosti jsou v nadnárodních rukou. Čechům vzkazuji: nebojte se, ono to taky přijde... Nejinak je tomu třeba v Americe (bývalý Enron, Texaco atd.), ve Francii (Elf-Aquitaine, EDF, Renault atd.) nebo - a to je úplně do očí bijící případ - v Itálii (Fiat a další Agnelliho společnosti, Berlusconniho mediální impérium atd.). Blair zcela evidentně velkým společnostem podlézá, ale aby ho autor článku nazval levičákem, to musí mít mezi ušima jen velkou černou díru. Hlupák totiž není ten, kdo neví - hlupák je ten, kdo má přístup k informacím, a přece neví...

Poznámka: Článek není přístupný na internetu, je pouze zmíněn na stránkách Týdne bez možnosti zobrazení.

Poznámka JČ: Zmíněný článek v časopise Týden byl zjevně inspirován v některých kruzích v ČR od pádu komunismu módním, poněkud snobským a retrográdním, zájmem o všechno "šlechtické", o "monarchii". Představa však, že je Británie dodneška pohádkovou zemí králů, šlechticů a lordu, je založena na určité míře nedorozumění.

Tzv. "šlechtické tituly" mají v posledních desetiletích v Británii daleko více funkci státních vyznamenání než že by označovaly příslušnost k aristokracii. Malá vrstva, víceméně irelevantní, avšak velmi bohaté aristokracie v Británii jistě stále žije. Do tzv. "šlechtického stavu" však nepovyšuje britská vláda pouze čelné podnikatele, aby dala najevo, jak těsně je establishment provázán, ale prostě i činitele veřejného života, televizní osobnosti nebo i obyčejné lidi, kteří se - podle svých spoluobčanů - něčím záslužným prokázali či proslavili. Vzhledem k tomu, že tedy do šlechtického stavu bývají povyšováni lidi, kteří pro Británii během svého života něco udělali, není divu, že mezi nimi bývají i vedoucí představitelé velkých podniků či londýnského establishmentu. Provázanost a zakonzervovanost vrstev tzv. "decision-makers" se ale v Británii ukazuje jinak, nikoliv nutně "šlechtickými" tituly; především tím, že nejvlivnější místa mívají absolventi dvou nejznámějších anglických univerzit, Oxfordu a Cambridge, i když i tento monopol se v poslední době rychle rozpadá.

Povyšování "do šlechtického stavu" je na úrovni státních vyznamenání, asi tak, jako když dá Václav Havel metál Jaromíru Štětinovi, kterého uznává, protože si s ním politicky rozumí. (Velcí britští novináři ovšem taková vyznamenání odmítají, neboť by to zkompromitovalo jejich nezávislost, viz např. zde.)

Ovšem většinou nebývají, myslím, tato jmenování politicky motivována. (Tak bývají v seznamech tzv. New Years' Honours třeba i zdravotní sestry, které čtyřicet let nezištně pracovaly pro staré lidi v nemocnicích, nebo i místní popelář, atd.)

Známý spisovatel, autor mnoha románů moderátor a autor kulturních pořadů South Bank Show v komerční televizi a moderátor zajímavého diskusního pořadu v rozhlase BBC "Start the Week" Melvyn Bragg, který byl povýšen do šlechtického stavu, a je tedy dnes "sir Melvyn Bragg", může být těžko považován za "kapitána průmyslu", i když zrovna tento intelektuál má opravdu k Blairově politickému vedení blízko. - V roce 1999 se pokusila Labouristická vláda zreformovat (anglicky viz např. zde.) Horní sněmovnu a učinit z ní moderní druhou komoru parlamentu, tím, že z ní vyhnala většinu dědičných lordů kromě 93 z nich. Otevřela se tím obvinění, že chce Horní sněmovnu proměnit v komoru svých nohsledů. Reforma se mezitím zasekla na půl cestě. Horní sněmovna je přitom významným korektivem v britském parlamentním procesu a při vytváření nových zákonů; například tvrdě omezila protototalitní protiteroristický zákon, který se v Británii pokoušel prosadit ministr vnitra David Blunkett po 11. září.

Poznámka Jaroslava Štemberka: Pro ochranu ústavnosti, demokracie a lidských práv ve Velké Británii mají největší význam tzv. "Law Lords" - právní výbor Horní sněmovny. Tento výbor je grémiem všech činných a emeritních soudců nejvyšších britských soudů (těm je titul "Lord" udělován současně se jmenováním do funkce). Postavení právního výboru je tak silné, že se nestává, že jím předložené návrhy by Horní sněmovna neschválila.

Členství v Horní sněmovně je zpravidla doživotní, výjimkou je "Lord Mayor" - starosta the City of London, který je členem Horní sněmovny pouze po dobu výkonu funkce (zároveň předsedá sboru starostů všech městských částí Londýna /ty jsou právně v postavení obcí/ a vykonává protokolární funkce primátora hlavního města).