Devětadvacet politických stran bude kandidovat v nadcházejících všeobecných volbách v České republice. V krátké historii této země je to rekord. Ve volbách v roce 1994 si voliči museli volit mezi třinácti stranami a v roce 1998, při posledních volbách, mezi šestnácti. Neměli bychom zapomínat, že Česko mělo nedlouho po "sametové" revoluci v roce 1989, začátkem devadesátých lwet, celkem 200 politických hnutí. Rostoucí počet politických stran, účastnících se voleb, lze vysvětlit změnou volebního zákona, kterou zavedl parlament začátkem roku 2002. Zatímco dříve musela zaplatit každá strana 200 000 korun v každém regionu, kde kandidoval její kandidát a získat minimální 3 procenta hlasů, aby získala státní dotaci, finanční částka, kterou strana musí složit, byla snížena na 15 000 Kč a každá strana, která získá alespoň 1,7 procent hlasů, dostane 100 Kč za každý hlas.

Z 29 politických stran má jen pět skutečnou šanci dosáhnout pětiprocentní hranice, která zaručuje křeslo v parlamentě. Mezi ně patří dvě hlavní většinové strany, Sociálnědemokratická strana(ČSSD), která stojí na levém středu, a Občanská demokratická strana (ODS), hnutí pravého středu, a další tři další hnutí, dvě z nich jsou zastoupeny v dolní komoře parlamentu: Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) a dvě strany tzv. Koalice, česká Křesťanskodemokratická unie - Československá strana lidová (KDU-ČSL), hnutí, stojící na levém středu, a Unie svobody-Demokratická unie (US-DEU), která stojí na pravém středu.

Mezi osmdesát dalších stran patří malá hnutí, která se etablovala za posledních několik let, jako je Strana zelených (SZ), která vznikla v roce 1990 a při posledních volbách v roce 1998 získala 1,12 procent hlasů; Republikáni Miroslava Sládka(RMS), extremně pravicové hnutí, které vzniklo v roce 2000 po rozpadu české Republikánské strany (SRP-RSČ), jíž byl Miroslav Sládek šéfem a která získala v roce 1998 3,8 procent hlasů, a také Strana za životní jistoty (SZJ), která byla založena v roce 1989 a která hájí zájmy důchodců (získali 3,06 procent hlasů v roce 1998). Dvě hnutí jsou nesmírně nová: Naděje byla založena v roce 2002 a vede je Monika Pajerová, studentský vůdce z doby sametové revoluce v roce 1989. Toto hnutí sdružuje intelektuály a občany, kteří odmítají stranickopolitickou logiku a prohlašují, že jsou ve prospěch "třetí cesty" ve vládě. Jinou stranou, která vznikla v říjnu 2001, je Cesta změny (CZ), vede ji Jiří Lobkowicz a je to liberálně pravostředové hnutí, které aktivně usiluje o vstup ČR do Evropské unie.

Poslední průzkumy veřejného mínění

I když dvě hlavní organizace pro průzkum veřejného mínění konstatují, že volby vyhraje ODS (pracovníci nadace Roberta Schumanna nevědí, že organizace pro průzkum veřejného mínění v ČR nejsou zcela nestranné, :) pozn. JČ), nic dosud nebylo rozhodnuto. Nejposlednější průzkum veřejného mínění organizace STEM z 22. května předpovídá, že ODS získá 63 křesel za 27,1 procent voličských hlasů (to je pokles o 3,1 procent ve srovnání s polovinou května) a že 61 křesel za 26,4 procent voličů dostane její hlavní soupeř, ČSSD (jejíž podpora poklesla o 6,9 procent). Koalice (KDU-ČSL a US-DEU) by měla získat 41 křesel a 18 procent (získala 3,1 procent) a komunistická strana 35 křesel a 15,1 procent hlasů (získala 1,4 procent). Cesta změny (CZ) a Strana za životní jistoty (SŽJ) mají každá získat 1,7 procent hlasů - nedostanou se tedy do parlamentu. Jiný hlavní organizace pro průzkum veřejného mínění TNS Factum předpovídá 28,7 procent hlasů pro ODS a 26,9 procent hlasů pro ČSSD, komunistická strana a Koalice by každá získala 15,9 procent hlasů - podle průzkumů z 29. května.

Pouhý týden před volbami jsou organizace pro průzkum veřejného mínění zmateny, neboť je, jak se zdá, voličstvo velmi nespolehlivé a nerozhodné. V druhém týdnu května stoupla podpora 4SSD o 6,5 procent, čímž tehdy poprvé během volební kampaně ČSSD předstihla ODS, avšak o týden později podpora ČSSD zase o 6,9 procent klesla. Celá jedna třetina voličů stále ještě prohlašuje, že se ještě nerozhodli: tito nerozhodní voliči nakonec většinou hlasují pro ČSSD. Gallupův institut pro průzkum veřejného mínění se v důsledku nestability politických stran v ČR a jejich programů rozhodl nepublikovat výsledky svých předvolebních průzkumů veřejného mínění v ČR.

Volební kampaň

28. května utrpěla ODS těžkou ránu, když ze strany odešel Jan Kasl, pražský primátor za ODS, který zároveň rezignoval na primátorské místo. Václav Klaus, šéf ODS, reagoval velmi násilně na to, co charakterizoval jako "druhé Sarajevo", čímž mínil kolektivní rezignaci některých členů jeho strany v roce 1997, což tehdy vedlo k pádu jeho vlády. Šéf ODS charakterizoval Kaslovo rozhodnutí jako "nečestnou zradu". Bývalý primátor českého hlavního města vysvětlil své rozhodnutí tím, že jeho komunální rada měla problémy, a také svými hlubokými neshodami s výroky Václava Klause ohledně přistěhovalectví, které shledal podobnými názorům, jaké zastává Jean Marie Le Pen ve Francii. Klaus skutečně stojí v ČR v čele nacionalistické kampaně, zdůrazňuje, že přistěhovalectví "by nemělo být tabuovým tématem" a hovoří o "rostoucích problémech", které vytvářejí žadatelé o azyl. ODS má také ráda téma bezpečnosti a chce vidět na ulicích více policistů, požaduje tvrdší vězeňské rozsudky a chce omezit pravomoci prezidenta poskyovat odsouzeným osobám milost.

Sociálnědemokratická strana je silně orientována doleva. Strana se soustřeďuje na několik sociálních témat, snaží se například během následujících 4 let vytvořit 200 000 pracovních příležitostí, lidem nad 70 chce poskytovat péči zadarmo, stejně jako invalidům a chronický nemocným osobám, chce během nadcházejících pěti let vybudovat 45 000 bytů ročně; chce udržet starobní důchody na nynější úrovni, chce zavést vyšší daně pro lidi s vyššími příjmy, chce vytvořit půjčky pro lidi pod 36 let, kteří si chtějí koupit dům či byt a dokonce chce do roku 2006 zrušit povinnou vojenskou službu. Avšak ČSSD se nyní musí zodpovídat z toho, jak vládla během posledních čtyř let. Vedoucí představitelé ČSSD přiznávají, že se jim nepodařilo bojovat proti korupci, což je problém, který otravuje zemi. Česká republika je totiž jedním z nejzkorumpovanějších států v Evropě. Sociální demokraté také nerealizovali své privatizační plány, až na plány týkající se bankovnictví, a podařilo se jim podstatně prohloubit státní zadluženost, která má letost dosáhnout rekordní výše 50 miliard Kč.

Od roku 1989 si zlepšuje KSČM, o níž se mnozí domnívali, že po sametové revoluci rychle zmizí, svou veolební podporu v každých dalších volbách. Podle průzkumů veřejného mínění si možná KSČM zachová své postavení třetí nejsilnější politické síly v zemi. KSČM usiluje o zavedení 35hodinového pracovního týdne a o vytvoření 300 000 pracovních příležitostí, o výstavbu 30 000 bytů ročně, o vystoupení ČR z NATO a o provedení referenda, zda má ČR vstoupit do EU. I když není šance, že by ČSSD přizvala komunistickou stranu do koaliční vlády, kdyby zvítězila, KSČM nicméně postupně ztratila v České republice svůj status párii. Nedávno byli komunističtí poslanci dokonce pozváni do parlamentní pracovní skupiny ohledně navrhované rezoluce týkající se Benešových dekretů. Před pouhými několika lety by to bylo nemyslitelné.

Závěrem: je pravděpodobné, že ani jedna z hlavních stran nebude schopna sama vládnout, a tak je možné, že klíčem k českým všeobecným volbám se stane Koalice. Současná Koalice nahradila předchozí Čtyřkoalici, která byla seskupením KDU-ČSL, ODA, US a DEU: Toto seskupení vzniklo v září 2000 a rozpadlo se v únoru 2002 poté, co bylo hlavní politickou silou v Senátu a poté, co měli hlavní podporu - s 31 hlasy v průzkumech veřejného mínění. Koalice vznikla bez ODA. Koalice usliuje o volbu prezidenta republiky (k ní má dojít začátkem roku 2003) přímým všeobecným hlasováním, a také usiluje o vstup ČR do EU. I když sociální demokraté konstatovali, že jsou otevřeni všem koaličním návrhům, s výjimkou KSČM, Vladimír Špidla, nynější šéf ČSSD, nedávno potvrdil, že by dal přednost koalici s KDU-ČSL, která stojí na levém středu. Nelze vyloučit ani novou koalici ČSSD s ODS, i když mnoho extremistů z obou stran tvrdí, že se proti tomu stavějí a i když Vladimír Špidla uvedl, že by nikdy nebyl členem vlády, jejímž šéfem by byl Václav Klaus. Vladimír Mlynář (US-DEU) uvedl, že jeho strana podporuje alianci s ČSSD, ale tomu okamžitě protiřečila Hana Marvanová, šéfka strany, která uvedla, že podporuje vládu pravého středu. A co se týče Karla Kühnla z Unie svobody, ten je otevřený všem návrhům, podle něho jsou ODS i ČSSD možnými koaličními partnery.

Jak je vidno, pouhý týden před volbami jsou možné veškeré scénáře vládních koalic. Jedna třetina voličů stále zůstává nerozhodných a ODS sice mírně vede nad ČSSD, ale nemá jisté vítězství. Mohou překvapit volební výsledky Koalice a KSČM. Musíme počkat na 15. a 16. června, kdy se dovíme, kdo bude vládnout v ČR v následujících čtyřech letech.