14. 2. 2013 / Jamie Smith
Jmenuju se Jamie Smith. Jsem postgraduální student v oboru českých studií na Glasgow University ve Skotsku, kde spolupracuji s Jan Čulíkem. Jsem také profesionální folkový hudebník - hraju hlavně na housle - který se specializuje na irskou a skotskou folkovou hudbu. Mým cílem je v současné době spojit své dva hlavní zájmy v životě: folkovou hudbu a české a slovenské dějiny.
14. 2. 2013 / Martin Kunštek
Sněmovna ve středu 13. 2. 2013 projednávala v závěrečném 3. čtení poslaneckou novelu autorského zákona (sněmovní tisk 756). Předložila ji skupina poslanců napříč politickým spektrem - Gabriela Pecková (TOP 09), Stanislav Polčák (TOP 09), Alena Hanáková (TOP 09), Milada Halíková (KSČM), Dana Filipi (ODS), Ivana Levá (KSČM) , Pavel Ploc (ČSSD), Miroslav Petráň (VV), Jana Suchá (LIDEM), Zdeněk Bezecný (TOP 09), Walter Bartoš (ODS), a to kupodivu krátce před tím, než vláda předloží v březnu tzv. velkou novelu autorského zákona. Původní návrh tzv. "malé novely" (sněmovní tisk 756) byl předložen s tím, že se usnadní výběr autorských poplatků placených hospodami, hotely, lázněmi a nemocnicemi.
14. 2. 2013 / Karel Dolejší
Je tomu již několik let, co Ondřej Slačálek vyslal zřetelně artikulované varování tehdejší paroubkovské sociálnědemokratické levici: "Mojí generaci nemáte co nabídnout!" Od té doby došlo jen na rozpačitý pokus o sobotkovskou modernizaci - a v posledních několika měsících pak v protipohybu na zemanovský "návrat ke kořenům". Levicí obchází strašidlo. Strašidlo gerontokracie.
14. 2. 2013 / Jan Čulík
Na nedávném duelu Drda-Kotrba na stránkách týdeníku Reflex byl nejzajímavější a nejvíce znepokojující tento výrok:
Adam Drda: Dopředu jsem říkal, že budu odpovídat Reflexu, ne panu Kotrbovi, budu se toho držet - pana Kotrbu nepovažuju za seriózního partnera, s nímž bych chtěl cokoli řešit.
Je nesmírně svůdné, ale zároveň také nesmírně nebezpečné vypořádat se s názorem, který neodpovídá mé životní zkušenosti, že delegitimizuju jeho nositele, označím ho za nepřátele lidu, člověka nedůvěryhodného nebo hloupého. Vylučování ze společnosti nakonec vede ke vzniku koncentračních táborů a k vraždění.
Měli bychom si uvědomit, že v demokracii je názor každého člověka legitimní. Měli bychom ho respektovat a navzájem spolu mluvit.
Nejcennější na článku Karla Dolejšího"Vážení stařešinové!" je poukaz na generační rozpor v České republice a na to, že "dospělá" společnost v podstatě nemá způsob jak hovořit s lidmi mladými a měla by to řešit.
Článek je bohužel formulován urážlivě, totiž ageisticky. Karel Dolejší by nikdy nenapsal takto pohrdavý článek proti Romům či ženám, ale pohrdat "stařešiny" mu přijde přijatelné. Je to ale také společenská skupina, nad niž by se "mladí" neměli vyvyšovat, stejně jako by se "staří" neměli arogantně vyvyšovat nad mladé. Princip vylučování ze společnosti "protože oni k nám nepatří" je destruktivní.
14. 2. 2013 / Karel Dolejší
Jeden z dlouholetých autorů a čtenářů Britských listů mi napsal: "kdysi, když mi bylo o rok, dva víc než teď Vám, mi ŠK spílal důchodců".
Rozdíl je markantní: Zatímco kdysi byl čtyřicátník v Britských listech "důchodcem", dnes je autorskou a čtenářskou věkovou kohortou na penzi označován za nesvéprávnou a nedospělou osobu, stejně jako šestnácti-osmnáctiletí studenti.
Jestli je tu ve hře nějaký "ageismus", konstatuji, že já ho do diskuse rozhodně nezavedl. Nikoho jsem nediskvalifikoval z diskuse kvůli jeho věku.
14. 2. 2013 / Milan Daniel
Nemohu se ubránit pocitu, že Karel Dolejší napsal svůj článek s titulkem "Vážení stařešinové!" pouze s cílem vyprovokovat širší diskuzi o tom, jak by se měla profilovat moderní levice. Znám jej totiž jako brilantního, vzdělaného a inteligentního autora, takže hloupost a priori vylučuji.
Je mi 67 let, v roce 1968 jsem byl vůči dnes dvaačtyřicetiletému Karlovi Dolejšímu mladší přesně o onu generaci, o niž je dnes on mladší vůči mně. Škola mne na rozdíl od té dnešní nevychovávala k lásce k vlasti kapitalistické, ale socialistické. Když jsem na gymnáziu začal rozum brát, podvědomě jsem cítil, že je někde chyba. Nebyl jsem sám -- moje generace měla k dispozici řadu tehdy důležitých zdrojů, které nám pomáhaly názory formovat: Literárky, Plamen, Mladý svět, časopis MY 67, v roce invaze jich bylo mnohem více. Naučili jsme se pochybovat, vyjadřovat vlastní názory, diskutovat. To byla veliká, pro generaci našich rodičů nebývalá věc.
14. 2. 2013 / Josef Babor
Drobná osobní polemika s článkem pana Mikuly. Opět jsem si vědom silné osobní zaujatosti, a navzdory svému rozpoložení, který mi v současnosti velí, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale možná to bude pro pana Mikulu přínosné.
Co mě nejvíce trápí, je, jak pan Mikula interpretuje postoje mé mámy, které vytrhává z kontextu a vede v osobní rovině. Chápu, celá aféra je od začátku její medializace vedená v osobní rovině. Jak jinak si mám totiž vykládat skutečnost, s jakou důsledností se mnozí novináři včetně pana Mikuly zajímají o její profesní minulost a současnost, její koníčky, zájmy apod.
DOPIS TEREZY BRDEČKOVÉ JANU ČULÍKOVI
14. 2. 2013 / Tereza Brdečková
Milý Honzo,
Sleduji s velkým zájmem, co píšete v BL o prezidentských volbách. Je to důležitý hlas, byť to mnohé jistě rozčiluje. Od té doby, co vznikly blogy, cítím odpor k hlásání vlastních názorů na veřejnosti, a tak jsem necítila potřebu se do kampaně namáčet. V prvním kole jsem volila po dlouhém váhání pana Dienstbiera, když jsem předtím dloho uvažovala o symbolickém hlasu po Táňu Fišerovou. To jen na úvod. Schwarzenberg byl mou volbou proti Miloši Zemanovi, a důvody byly vyřčeny mnohokrát.
14. 2. 2013
My Češi nebudeme nikdy psát, přemýšlet a diskutovat jako Britové. To je jedna z prvních vět článku Terezy Brdečkové, píše Marie Fulková. Přestože dále projevuje obavu z pasivity české veřejnosti a rukou složených v klín, toto její rozhodné konstatování samo pasivitou a defétismem zavání. Možná nebudeme přemýšlet jako Britové, nebudeme tak břitcí a nekompromisní jako oni, ale co nebo kdo nám brání být kritický, objektivní a otevřený?
14. 2. 2013 / František Řezáč
Zde v Česku panuje dosti legitimní strach z toho, že Zemanovo vítězství může zemi finálně zatáhnout ještě dále od evropské stability do východní nestability, potažmo do Sovětského svazu, který symbolicky nepřestal existovat.
Čím více nahlížím do událostí kolem Února 48, tím jasněji si uvědomuji tragédii demoralizace společnosti, která prostě složí ruce v klín a řekne - nedá se nic dělat, ono nějak bude. To je ale opravdu špatně. Ta česká média, která z klidných britských pozic oprávněně kritizujete pro neobjektivnost, mají na mysli přesně toto nebezpečí - respektive ne média, nýbrž novináři.
Trnu hrůzou, když vidím, že někdy odvádějí poněkud medvědí službu. Uvědomuji si, že padáme do jakési pasti destabilizace, která, jak se domnívám, je právě cílem Zemanova vítězství.
Dobrý den! Tyto pasáže ukazují myšlení části pražských intelektuálů, v krajích a okresech se jedná jen o jednotlivce. Paní Brdečkovou rád poslouchám v televizi, ovšem tohle je výplod vystrašené dušičky. Tihle lidé žijí v myšlenkovém ghettu, které nemá s realitou v ČR nic společného. Mají strach ze svého omylu s "nepolitickou politikou", která vzala za své vystoupením Klausovy části z OF, krachem Občanského hnutí, rumlovského puče v ODS a jeho Unie svobody i dalších následnických pokusů přes Bursíkovu SZ, VV a nyní jakési poslední naděje v osobě K. Schwarzenberga. U všech těch krachů tihle lidé byli. Skutečný život v celé zemi je ovšem jiný a jinde. Podle toho dopadly a dopadnou volby, míní František Řezáč.
14. 2. 2013
Zaujal mě začátek dopisu Terezy Brdečkové tím, že v prezidentské volbě hlasovala stejně jako já. S pokračováním jejích úvah ovšem souhlasit nemohu. Rád bych aspoň trochu rozptýlil její chmury: Copak nevidí, že Miloš Zeman je rytířem na bílém koni nejen oproti Silviovi Berlusconimu, ale především ve srovnání s Václavem Klausem? ptá se Jan Macháček.
14. 2. 2013
Dobrý den, chtěl bych reagovat na dopis Terezy Brdečkové "Nikdy nebudeme přemýšlet jako Britové".
Jistě s paní Brdečkovou souhlasím v pohledu na únor 1948, já bych se však podíval spíš do let 1938 - 1945, kdy byly české elity zlikvidovány a rok 1948 už byl jen důsledkem nedostatku rozumných hlasů, píše Martin Bajer. Ale přece nás není málo, kterým se věci v ČR nelíbí a snažíme se alespoň něco udělat k jejich zlepšení, mám na mysli třeba zapojení do komunální politiky. Ale je to těžké, většinou si člověk odnese jen pocit marnosti.
Po Listopadu 1989 někdo řekl, že téhle zemi bude trvat 50 let, než se vzpamatuje z totality a já tomu nevěřil. Teď už vím, že možná i déle. Proto je pro nás nutností dívat se kolem sebe a brát si příklady jinde. Chci teď zmínit, v čem s paní Brdečkovou nesouhlasím, totiž v tom, že v malé zemi se musí číst mezi řádky. Obávám se, že paní Brdečková těmito slovy již podlehla té protivné české malosti a provinčnosti.
Jako příklad, že lze lépe žít i v malé zemi, uvádím Belgii (10 mil. obyvatel), Rakousko (8 mil.) a třeba Finsko (5 mil.), abychom zůstali v Evropě.
Vnitřní svobodě nastupující generace z dopisu paní Brdečkové se pak vysmála předvolební kampaň pana Schwarzenbergera, která byla mediální manipulací v nejhorším smyslu slova. Na závěr bych chtěl dodat, že pan Čulík své názory sice prezentuje zpoza anglické mlhy, ale během vypjaté prezidentské volby byl jeho hlas jedním z opravdového mála, který člověku zblblému předvolebními tlaky pomohl uchovat si nadhled a zdravý rozum.
14. 2. 2013 / Antonín Líman
Jsem na velkých rozpacích, zda se radovat z vytvoření hodinového polodokumentu Vrahem z povolání o zločinném prokurátorovi Karlu Vašovi. Trochu mi vadí i podtitul Utrpení soudce Karla Vaše, třebaže je zřejmě myšlen ironicky, protože slovo utrpení se mnohem spíše hodí na Vašovy nevinné oběti než na něj. Film chce přispět k vyrovnávání s minulostí a hledání spravedlnosti, což je chvályhodné, ale mé pevné přesvědčení je, že to vše přichází beznadějně pozdě, protože Vaš měl být pohnán k zodpovědnosti hned po sametové revoluci a souzen řádným demokratickým soudem.
V roce 2002 sice před soudem stanul, ale byl k věčné ostudě českého národa omilostněn s oblíbeným argumentem, že "zločin je promlčený". Jak je možné promlčet vraždu jednoho z našich největších národních hrdinů a nechat na svobodě v pohodlné penzi cynického agenta NKVD, který celý život českému národu jen hrubě škodil?
14. 2. 2013 / Pavel Urban
Paní Říhová se opřela do současnosti a problémů, zvýrazněných prezidentskou předvolební kampaní. Pan Bím to odmítá jako nepochopení "liberálního pohledu na svět, osobní nezávislosti a odmítání svázanosti individua společenskými konvencemi minulosti".
Nechme stranou, do jaké míry vyznává generace dnešních českých důchodců či dokonce padesátníků povinnou mladickou cudnost či poslušnost rodičům až do svatby. Už na první pohled je zde základní nedorozumění. Paní Říhová píše o kolektivismu "vlčí smečky", pan Bím obhajuje liberalismus, aniž by se k existenci tohoto kolektivismu jakkoli vyjádřil. Jeden o koze, druhý o voze.
14. 2. 2013
Dovolím si krátce reagovat na články Radka Mikuly počínaje "Kdyby byl Baborov, co jsou Budějice...",píše Milan Vintrlík. To, co autor ve svých článcích předvádí, se nedá nazvat jinak než demagogií. Když se na věc podíváme z jiné stránky, je možné konstatovat, že Radek Mikula de facto omlouvá i těch 242 popravených pro politické trestné činy v období 1948-1989. Vždyť ČSSR přece mělo ve své ústavě zakotvenou vedoucí úlohu KSČ! Tedy cokoli kdo prováděl v rozporu s politikou KSČ, prováděl proti ústavě a zákonům této země. Je možné dnes nazývat KSČ zločineckou organizací? I v tomto případě lze použít argument, že "přece šlo o politický boj. Pravda vedený prostředky spíše (pozor zde změna!) institucionálními než pouličními, to ale vůbec neznamená, že nelegitimními".
14. 2. 2013
Ke způsobu odvolání jihočeské komunistické radní bylo řečeno téměř vše. Radek Mikula v příspěvku "Levičáci se rozčilují, že politika je boj, místo aby ho čestně, inteligentně a odvážně vedli" ovšem cosi nového přinesl.
Především se podle něj nemůžeme divit, že se mezi 80 procenty voličů, kteří KSČM nevolili, najdou takoví, kteří vyjádří svou nespokojenost. Z toho usuzuji, že 85 procent voličů, kteří nevolili TOP09, má svaté právo demonstracemi a osobním nátlakem vypudit Mirka Kalouska z vlády. V tomto případě bych souhlasil, ale nikoliv na základě jeho příslušnosti k TOP09, ale pro jeho extrémní škodlivost pro většinu českých občanů, kterou dlouhodobě osobně projevuje ve veřejných funkcích. Narozdíl od něj se paní Baborová opravdu nemohla jako krajská radní nijak znemožnit, píše Petr Meluzín.
14. 2. 2013
Ve čtvrtek 14. 2. se na Maltézském náměstí v Praze před budovou Ministerstva kultury od 16 do 17 hodin bude konat "jogurtová" demonstrace - happening: jejím cílem je upozornit na problém financování živé kultury a pokusit se navázat přímou komunikaci s paní ministryní a jejím ekonomickým náměstkem.
Budeme rádi, pokud naše snahy podpoříte svou účastí. Pro mimopražské je možnost přidat se k podpůrným akcím v regionech - ohlášen je už například happening, který v tutéž dobu pořádá sdružení Brno kulturní.
14. 2. 2013
Reakce na článek Jana Čulíka "Způsobili normalizaci v Československu antikomunisté?"
Jan Rovenský: Dost jste mě vyděsil. Vy si fakt myslíte, že lidé, kteří nemají dobrý a realistický strategický plán, nemají nárok bojovat za svá práva? Co byste vzkázal lidem ve Varšavském ghettu, jehož povstání samozřejmě nemělo naději na úspěch? Nebo mému dědovi, který svým vstupem do RAF ohrozil svojí rodinu v protektorátu? Co Kateřině Horowitzové?
Ne, lidé mají právo se brát za svoje práva, je to právo vůbec nejzákladnější. Je dobře, když k tomu mají funkční a realistickou strategii, ale pokud neuspějí a jejich utlačitelé na základě toho utáhnou šrouby, je podle mého skromného, leč hlubokého přesvědčení perverzní obviňovat z takto zesíleného útlaku ty, kteří se snažili osvobodit. Odpovědní jsou bezvýhradně utlačitelé - stejně, jako si ženy nemohou za své znásilnění. Jestli jste nicméně svůj text zamýšlel jako provokaci k vyvolání diskuse, máte bod - aspoň u mne jste cíl zasáhl.
Jan Čulík:
14. 2. 2013 / Pavel Táborský
Někteří mladí, případně starší, ale ještě nedospělí lidé si mohou myslet, že politika je boj. Při obsluze jejich tolik oblíbených počítačových her se setkávají často i s bojem o život. Většina filmů, mnohdy těch béčkových, boj považuje za základní fabulační prostředek. I v přírodě je přece podstatný věčný boj. Zastánci poměrně frekventované představy o životě jako o stálém boji snad ani vzdáleně netuší , že tuto jejich filosofickou koncepci ovlivňuje pouhý nadbytek testosteronu. U bojovnic ženského pohlaví pak estrogenu. S úbytkem těchto hormonů se z bojovníků za všechno i za nic stávají postupně dvorní radové a pak se usilovně snaží pochopit, za co ta další generace bojechtivých jednotlivců nasazuje svůj pomyslný život, případně čistý štít a své dobré vychování.
14. 2. 2013 / Miloš Kaláb
Reakce na článek Jana Čulíka "Způsobili normalizaci v Československu antikomunisté?"
V době Pražského jara i léta jsem byl v Kanadě. S jinými stážisty jsme se scházeli na plážích - bylo léto - a diskutovali jsme o rozhlasových novinkách z vlasti. Byli jsme vývojem v Československu nadšeni, občané získali svobodu projevu, svobodu shromažďovací i svobodu cestování do zahraničí - bylo to skvělé a my jsme chtěli dokonce přispět na Dubčekův Zlaty fond republiky. Byli jsme hrdí, že republika ukáže cestu jiným národům, že je totiž možné skloubit sociální péči s osobní svobodou. ALE děsily nás nové a sílící požadavky, které jsme považovali za provokativní. Požadavky, aby ČSSR vystoupila z Varšavské smlouvy a připojila se k NATO. "To nemůže skončit dobře", znělo mezi námi.
14. 2. 2013 / Ivan Sommer
Reakce na článek Jana Čulíka "Způsobili normalizaci v Československu antikomunisté?"
Vážený pane,
bohužel nemáte pravdu, že by si mnozí lidé neuvědomovali možnost vojenského obsazení ČSSR, protože byly ještě v živé paměti události v Maďarsku 1956. Proto Dubček s Kádárem jednali separátně. Pamatuji si z návštěvy Budapešti v r. 1964, že tam ještě nebyly zahlazeny všechny stopy po bojích a vzpomínky, jak věšeli komunisty na kandelábry.
Bohužel během Pražského jara se situace vyvíjela podobně jako v Maďarsku, i když v mírnějším podání. Vznikla petice za neutralitu vystoupením z Varšavské smlouvy jako v Maďarsku, naprosto opomíjející fakt, že za A. Novotného u nás nebyla natrvalo žádná sovětská vojska (!) jako v okolních zemích (NDR, Polsko, Maďarsko), které kupodivu nebyly "okupovány", pouze obsazeny jako posléze Československo. Z hlediska geopolitického musely tyto inciativy vystrašit Východ i Západ. Z hlediska vojenského Američané by reagovali stejně, jako se stalo při vpádu na Grenadu, jsoucí pod svrchovaností britskou.
13. 2. 2013 / Vojtěch Merunka
Český režisér Petr Nikolaev v těchto dnech dokončuje naučně dobrodružný
film Cyril a Metoděj - apoštolové Slovanů. Film má svoji webovou
stránku a také diskuzní stránku na
Facebooku.
13. 2. 2013
Byl jsem též svědkem nešťastného angažmá paní Věry Čáslavské v prezidentské kampani. Ale na rozdíl od hnidopišského hodnocení pana Bati nejsem ochoten ji proto "připravit", jak se pokouší on, o charakter. Jeho výkřiky nestojí za podrobnější rozbor, věřím, že soudný čtenář jim bez potíží přisoudí tu váhu, kterou mají -- tedy nicotnou, píše Milan Marek.
13. 2. 2013 / František Štván
Vážený hejtmane Ústeckého kraje Bubeníčku, věřím, že se KSČM neucházela o hlasy voličů v krajských volbách jenom proto, aby pokračovala v tkaní ostudy, ze které má Ústecký kraj ušitý mimořádně velký kabát. Troufnu si tvrdit, že voliči vyslali KSČM do vedení kraje v dobré víře, že zpětně (padni komu padni) provětrá šibalská rozhodnutí předešlých krajských vládců, aby měli občané jasno, komu naletěli.
13. 2. 2013 / Radek Mikula
Pan Vlado Jakab, kterému tímto děkuji za zájem o můj hanopis , podlehl emotivnímu způsobu čtení textů s odlišnými názory. To mu zabránilo najít v mém článku podstatné body a naopak v něm nalezl, co jsem nenapsal. Jak vyplývá z titulku, nejde mi na rozdíl od toho, co se domnívá, primárně o obhajobu jihočeských studentských protestů. Chci hájit politiku jako takovou s jejími nejen předvolebními, ale i povolebními boji. Nepomohlo mi ani to, že jsem pro ilustraci použil odkaz na skutečně nátlakové kampaně rakouské antifašistické levice, stejně jako jugoslávské antikomunistické pravice.
Dalším nedorozuměním je, když se oponent domnívá, že řeším nízkou volební účast v Jihočeském kraji. Ve skutečnosti jsem však psal o tom, že 80% jihočeských voličů, kteří se voleb zúčastnili, nedalo svůj hlas KSČM a je tedy pochopitelné, když část z nich nesouhlasí s jejím zastoupením v krajské radě, zvlášť když vítězná ČSSD mohla sestavit jinou koalici, a to i bez účasti zástupců vládních stran. Nebylo by za této situace spíš divné, kdyby k žádným protestům nedošlo? Anebo je historická zkušenost s komunistickou mocí natolik bezproblémová, že jakékoli obavy z jejího návratu musíme mít za iracionální exces?
13. 2. 2013 / Gustáv Murín
Alex Koenigsmark písal do Britských listov od decembra 2004 do októbra 2012. Bolo to viac ako 170 príspevkov, občas skôr anekdot, kultúrnych reflexií, literárnych ukážok, fejtónov, úvah a aj polemických a polemizujúcich textov.
Veľkou výsadou tejto osobnej publicistiky bol nadhľad, pozoruhodná vzdelanosť a humor. To všetko dokopy je kvalita, ktorá niesla značku AK. Vedel sa oprieť aj do politiky, ale od mnohých sa líšil práve tým humorným odstupom. Nemoralizoval, hoci bol zjavným vyznávačom vyššej morálky a mravnosti. Ponúkal iný pohľad. Verím, že pre čitateľov Britských listov to bolo osviežením. Podstata jeho verejnej činnosti bola však o mnoho pestrejšia.
13. 2. 2013
Podle nejnovějších údajů bylo v roce 2012 vybráno na zdravotní pojištění 226 mld. Kč. Je to o 10,4 mld. Kč více než v roce 2011, upozorňuje tiskové sdělení Asociace českých a moravských nemocnic. Nárůst výběru pojistného oproti předchozímu roku dosáhl 104,8 %. Je to nejvyšší nárůst od roku 2009.
13. 2. 2013 / Pavel Pečínka
Odpovědi na otázky redaktorky Jasminy Maxwell pro webový týdeník Evangelische Pressdienst.
13. 2. 2013 / Jiří Kalát
Svatá země 6. týdne roku 2013: Na návštěvu Izraele zřejmě zavítá, poprvé jako prezident Spojených států, Barack Obama. Židovský stát mezitím opevňuje severní hranice. Fotbaloví fanoušci vypálili kanceláře svého oblíbeného klubu v Jeruzalémě, jelikož jeho funkcionáři přijali do týmu dva muslimy. Hizballáh, podle bulharského vyšetřování, stojí za útokem v Burgasu, obvinění se však jeho představitelům nelíbí a nejsou v tom rozhodně sami. No a několik dalších informací navíc.
12. 2. 2013 / Pavel Táborský
V útrobách všech oddělení pro styk s veřejností sídlívá nejméně jedna tisková mluvčí, případně méně často její mužský protějšek. Jejich základní dovednost spočívá v umění mluvit a současně nic neříkat. Zodpovědně tak zastupují příslušného zcela zodpovědného pracovníka, který pak může v daném okamžiku vykonávat jinou zodpovědnou, ba zodpovědnější práci. Případně někde tiše v koutku trpět sociální fobií, čehož důsledkem je, že se stydí mluvit. Okolnost, že tato osobnost případně vůbec mluvit neumí, lze pravděpodobně vyloučit.
13. 2. 2013 / Stanislav A. Hošek
Miloš Zeman je prvním českým prezidentem, který byl zvolen občanskou veřejností. Ačkoliv mu ústava "nepřidělila" o nic větší pravomoci a kompetence, je již z jeho prvních projevů, kupříkladu v Českém rozhlase patrné, že považuje svůj mandát za výjimečně silný. Doslova k tomu řekl, cituji: "V tomto smyslu je nesporně pozice prezidenta jako mluvčího občanů daleko silnější, pokud byl zvolen přímou volbou."
Několikrát už v předvolební kampani opakoval, že chce být aktivním prezidentem. A skoro vždy k tomu dodával, že se chce víc zúčastňovat zasedání vlády, ba dokonce že ministry bude považovat za své poradce. Že rovněž chce častěji navštěvovat parlament. Neopomněl hned v prvých dnech po zvolení sdělit, že chce zůstat čestným předsedou SPO a především že má zájem podílet se na sjednocení levice. Což asi chce zahájit návštěvou sjezdu ČSSD. Netajím se tím, že všechny popsané aktivity považuji za málo efektivní, při nichž navíc nejde udržet nadstranickou pozici prezidenta. Nepřináší prakticky nic ke zlepšení činnosti prezidenta. A především nepřináší vůbec nic nového do smyslu prezidentské funkce, volené všemi občany.
13. 2. 2013 / Karel Dolejší
Stanislav Hošek kritizuje některé povolební kroky Miloše Zemana, aby v závěru svého textu vyjádřil očekávání, že se Zeman pustí do nové ústavy. Podle mě by však něco takového představovalo právě ten nejjistější způsob, jak úplně zrušit parlamentní ústavní systém a nahradit ho přinejmenším poloprezidentským. Podobnou situaci bych vzhledem k dlouhodobě vyjadřovaným preferencím české veřejnosti považoval za vysloveně nešťastnou.
12. 2. 2013
Adam Drda: Dopředu jsem říkal, že budu odpovídat Reflexu, ne panu Kotrbovi, budu se toho držet - pana Kotrbu nepovažuju za seriózního partnera, s nímž bych chtěl cokoli řešit.
Štěpán Kotrba: Pokud nebude mediální veřejná služba "sloužit" a stmelovat společnost" korektně vedeným dialogem uvnitř inkluzivního diskurzu, tak díky negativním emocím, vybuzeným "ostře názorově vyhraněnými" lidmi s přístupem do veřejného prostoru, se nejspíš postřílíme... Jako na Balkáně... či jako na Ukrajině. A to bych fakt nerad. Já mám tuhle zemi rád a chci v ní ještě pár desítek let žít.
Celý rozhovor: ZDE
BRITÁNIE:
12. 2. 2013
Vládní strategie boje proti nezaměstnanosti se octla v chaosu poté, co soud rozhodl, že téměř všechny vládní programy, které nutí nezaměstnané, aby za svou podporu v nezaměstnanosti zadarmo pracovali, jsou protizákonné, protože neposkytla nezaměstnaným dostatečné informace.
Panel tří soudců u královského soudního dvora rozhodl, že ministr zaměstnanosti jednal protizákonně, protože neinformoval nezaměstnané, jakým pokutám čelí, ani je neinformoval o možnostech odvolat se proti nucení pracovat zadarmo.
Soudci podpořili názor univerzitní absolventky Cait Reillyové, že pokus vlády ji donutit, aby za podporu v nezaměstnanosti pracovala zadarmo a myla podlahu v supermarketu Poundland je protizákonný.
Soudní rozhodnutí znamená, že desetitisíce britských nezaměstnaných, jimž ministerstvo zaměstnanosti zrušilo sociální podporu, protože se řádně neúčastnili jeho programů nucených prací zadarmo, má nyní právo na zpětné proplacení podpory v nezaměstnanosti. Ministerstvo zaměstnanosti však zdůraznilo, že nic nezaměstnaným nevyplatí, pokud nebudou ukončeny všechny odvolací procesy.
Soud odmítl vládě právo se odvolat, ale ta konstatovala, že se v této věci obrátí na Nejvyšší soud.
Podrobnosti v angličtině ZDE
12. 2. 2013
Už jsem starý pes a jako mladý student jsem vzpomínaná léta 1968-1969 prožil, i když ne v Praze. S odstupem 45 let se mnoho tehdejších událostí jeví jinak, píše Zdeněk Hykš. Přece jen poznání - a mnohdy velmi trpké - je zase na vyšší úrovni než poznání tehdejší. Snadno se dnes odsuzuje jednání tehdejších aktérů.
Ono spontánní hledání společensky přijatelného kompromisu mezi vlčím a ziskuchtivým a hamižným kapitalismem a kasárenským komunizmem zůstane v historii a v tom kladném smyslu slova.
Uvolněná společnost najednou produkovala spousty myšlenek, nápadů, podnětů. To nelibě nesli jak stoupenci vlčího kapitalismu, tak stoupenci kasárenského komunismu.
12. 2. 2013 / Jan Čulík
Spor o Grebeníčkův výrok o Palachovi byl plodný nejméně v několika věcech. Vedl myslím k tomu, že si lidé ozřejmili několik věcí, které jsou sice v podstatě banální, ale lidi si je otevřeně hned neuvědomují, a tohle je o tom poučilo. - Jiná věc je, že Česká republika má dnes celou řadu podstatně závažnějších problémů než byla například prezidentská volba či význam oběti Jana Palacha: to, že je neřeší a že se náruživě vrhá do řešení těchto "zástupných problémů" však naznačuje, že ty "zástupné problémy" jsou živé a neřešená je především otázka identity a směřování České republiky, stejně jako významu moderní české historie, která je zastřena četnými mýty, přitom je pro mnoho Čechů nesmírně živá jako index jejich totožnosti.
12. 2. 2013 / Karel Dolejší
Zatímco hysterické výkřiky mají k dispozici prakticky neomezeně širokou škálu výrazových prostředků, racionální argumenty se mohou jevit jako "nudné", tím spíše, že se často musejí prostě jen jinými slovy opakovat.
To se týká i celého "slavného" sporu o Grebeníčkův parlamentní výrok na účet důvodové zprávy palachovského svátku. Grebeníček napadl tuto formulaci: "Jan Palach se stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci".
Jak by takový výrok mohl být vyvrácen? Předně by Grebeníček mohl tvrdit, že se Jan Palach vůbec nestal žádným symbolem; za druhé by specifičtěji mohl argumentovat, že se nestal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, ale něčeho jiného (například, dejme tomu, diktatury proletariátu).
12. 2. 2013 / Aleš Uhlíř
Aleš Uhlíř V textu "Většinu českých poslanců úroveň pracovněprávních vztahů nezajímá" s podtitulkem "Věc, kterou by měl prošetřit Veřejný ochránce práv" (Britské listy z 29. 10. 2012) jsem napsal, že jsem se obrátil na Veřejného ochránce práv s podnětem k prošetření, zda česká právní úprava umožňující rozhodčí řízení takového rozsahu v pracovněprávních vztazích má své opodstatnění.
O této problematice jsem již vícekrát psal na stránkách Britských listů a také jinde (viz odkazy v textu z 29. 10. 2012). Jde o to, že s účinností novely Zákoníku práce od 1. 1. 2007 zmizelo ze zákona ustanovení, podle něhož rozhodování sporů z pracovněprávních vztahů přísluší soudům.
Teprve později se ukázalo, k jakým zvrácenostem toto u nás může vést. Zaměstnavatelé, především menší firmy, stále častěji vnucují zaměstnancům do pracovních smluv rozhodčí doložky, což má na pracovněprávní vztahy devastující účinek.
12. 2. 2013 / Miloš Rejchrt
Příspěvek Miloše Rejchrta na "Colloque Jan Palach", Vevey 2007
Pomník Jana Palacha... Asi metr vysoká bronzová plastika na mramorovém sloupu neznázorňuje nic konkrétního. Když ji ale na sebe necháte chvíli působit a pomalu ji obcházíte, tu se každým vaším krokem začne měnit. Připomíná rozvitý květ, o kousek dál je to vzestup. A teď je tu blesk z čistého nebe, zlomená křídla, Ikarův pád. Rozpolcené plochy se ale začínají setkávat, vzlínání přerůstá ve strhující vír, teď vyvstává drama a trápení, ale překrývá se to něčím, co utěšuje a hladí.
12. 2. 2013 / Radek Mikula
Studentské protesty proti krajským radním za KSČM by si na Britských listech již pomalu zasloužily vlastní rubriku. Levice je v České republice na zjevném vzestupu -- kdy se to naplno projeví v mocenské sféře je dnes již nepochybně jen otázkou dost krátkého času - a já se skromně ptám, kde se tedy u ní sakra bere ta vlna plačtivosti a ukřivděnosti. Včera zveřejněný článek Dominika Formana je dalším výstřelem na komára.
12. 2. 2013 / Ilona Švihlíková
Pro éru globalizace je typická dynamika (rychlost změn) a mobilita (vítězí to, co může utéct od následků svých činů a nenést zodpovědnost). Z těchto dvou znaků plyne snad ten nejzásadnější: asymetrie moci. Ty mají mnoho různých podob, ale jejich velká koncentrace ukazuje na značnou nestabilitu systému a to obzvláště tehdy, když korektivy -- jak zjistíme -- byly z velké části odstraněny, resp. jsou odstraňovány. Následující přehled není zdaleka vyčerpávající, vybrala jsem jen několik asymetrií spíše z oblasti politické ekonomie. Chybí hlubší pohled environmentální (čerpání zdrojů X obnova, nesmírně akutní např. u orné půdy), či psychologický (role pracujícího X spotřebitele).
12. 2. 2013 / Marek Řezanka
"Daňového poplatníka stojí pražská divadla 500 milionů ročně. Víte, kdo je dostává?" ptaly se plakáty. Čtyři osobnosti (Jiří Suchý, Miroslav Táborský, Jiří Ornest a David Matásek), které vystupovaly proti grantovému systému pražského magistrátu, kolemjdoucím v červenci 2008 ve zkarikované podobě vysvětlovaly, proč peníze potřebují.
Ze zobrazení umělců se dala přímo lisovat nenávist těch, kteří plakáty zhotovili. Vše bylo doprovázeno slovně: "Prachy patří nám!" To, abychom si uvědomili, kteří padouši chtějí týt na úkor nás všech, prostých lidí.
Tehdejší radní za ODS Richter se od této akce distancoval -- kdo za celou štvanicí stál, se uspokojivě neví dodnes.
Nešlo snad v tomto případě o štvavou agresivní kampaň v duchu stalinských agitek? Nebo je boj proti "mandelince bramborové" někdy nezbytný -- a rozhodujícím faktorem je, na které straně barikády tato mandelinka zrovna ohryzuje nať?
12. 2. 2013 / Jiří Baťa
Se zájmem jsem přečetl v Haló novinách rozhovor Moniky Hoření s paní Alenou Nohavovou, členkou zastupitelstva JČ kraje, která se velmi otevřeně, kriticky ale objektivně vyjádřila k Věře Čáslavské. Se zájmem proto, že se s ní plně ztotožňuji s názorem, který na V. Čáslavskou má právě proto, že ji tak dobře a osobně zná. Nechci a ani nebudu opakovat vše, co paní Nohavová již k osobě V. Čáslavské řekla, ale rád bych to jen doplnil svým názorem a to přímo na adresu paní Čáslavské.
12. 2. 2013 / Marek Řezanka
Má-li být společnost funkční, nemohou její stěžejní pilíře kolabovat. Je samozřejmě otázkou, co je pro funkční společnost stěžejní a co druhořadé. Těžko si lze ale představit společnost 21. století bez dostupného kvalitního vzdělání, zdravotnictví, bez zajištění ve stáří, bez dostatečné ochrany před kriminalitou a bez nestranného soudnictví opřeného o právní stát.
Jakou jsme společností, si můžeme udělat obrázek mj. na základě toho, jaké zde mají postavení učitelé, lékaři a zdravotní personál, hasiči, policisté, soudci a státní zástupci. Ale také senioři pobírající důchod, či studenti.
12. 2. 2013 / Bohumil Kartous
"Who controls the present controls the past," said O'Brian and nodding his head with slow approval. "It is your opinion, Winston, that the past has real existence?"
(George Orwell, 1984)
Polemika nad sněmovní námitkou Miroslava Grebeníčka k tomu, jakým způsobem má být v zákoně definován čin Jana Palacha, není nic jiného než jeden z viditelnějších střetů nad tím, jak vykládat historii před rokem 1989. Těchto střetů, zdá se, bude spíše přibývat a důvodem k tomu je skutečnost, že očití svědkové odcházejí a na místo svědectví přichází interpretace. Svědecví je také jistá forma interpretace, ale pořád je možné jej považovat za přímé spojení současnosti s historií. Blíží se doba, kdy už se budeme opírat pouze o interpretace interpretací snažících se omezit přirozenou nejednoznačnost dějin.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
7. 1. 2013
V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.
93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.
Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.