Politika je boj...

14. 2. 2013 / Pavel Táborský

Někteří mladí, případně starší, ale ještě nedospělí lidé si mohou myslet, že politika je boj. Při obsluze jejich tolik oblíbených počítačových her se setkávají často i s bojem o život. Většina filmů, mnohdy těch béčkových, boj považuje za základní fabulační prostředek. I v přírodě je přece podstatný věčný boj. Zastánci poměrně frekventované představy o životě jako o stálém boji snad ani vzdáleně netuší , že tuto jejich filosofickou koncepci ovlivňuje pouhý nadbytek testosteronu. U bojovnic ženského pohlaví pak estrogenu. S úbytkem těchto hormonů se z bojovníků za všechno i za nic stávají postupně dvorní radové a pak se usilovně snaží pochopit, za co ta další generace bojechtivých jednotlivců nasazuje svůj pomyslný život, případně čistý štít a své dobré vychování.

Vysokoškolští studenti, zejména ti ze staroslavné Univerzity Karlovy, by měli vědět, že definice politiky jako boje, je definicí, opírající se o marxistické pojetí dějin. Hodně ošklivé bude i připomenutí názvu stěžejního díla nechvalně známého bojovníka z árijské krve v překladu znějícího Můj boj. V originále Mein Kampf. A pak zčistajasna, kde se vzal, tu se vzal vypukl celosvětový boj jako pokračování politiky jinými prostředky.

Novější a pro 21. století vhodnější definice politiky termín boj naštěstí z textu vypouští. Podle ní je politika správa věcí veřejných, případně oblast společenské (veřejné) činnosti spočívající v účasti politických subjektů (politických stran, hnutí, skupin, jedinců) na státních, potažmo místních, okresních, krajských záležitostech. Nástrojem k prosazování politických cílů je pak politická moc, o jejíž získání usilují subjekty politiky nenásilnými prostředky.

Politika je také v přeneseném významu hanlivě chytračení, intrikování a obecně vychytralost, což může být, při vší úctě, i v pozadí jednání některých organizátorů protestů na krásném jihu stále krásných Čech to napohled. Kupodivu mají na to právo.

A malé připomenutí všem mladým bojovníkům. Bude se jim hodit při jejich boji o druhé pohlaví. Ženu ani květinou neuhodíš. To až budete pátrat, co se vlastně paní učitelce Vítězslavě Baborové tak hrozného stalo. Když budete hodně vnímaví, představíte si na jejím místě třeba svou maminku. Optimista bude věřit, že se do vašich lící bojem zčervenalých dostane i trocha červeně ze studu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 14.2. 2013