19. 12. 2011
Šéf severokorejského státu Kim Čong-il zemřel na infarkt. Bylo mu 69 let. Oznámila to severokorejská státní televize. Kim Čong-il stál v čele severokorejského státu od roku 1994. Zemřel ve vlaku "na návštěvě oblasti mimo hlavní město". Kim Čong-il utrpěl mrtvici už r. 2008 a dlouhé měsíce nevystupoval na veřejnosti.
19. 12. 2011
Na server IHned vydali článek, v němž se "experti" radují, že smrt Václava Havla posílí turistiku do ČR, upozorňuje Josef Švéda. Asi si uvědomili, že je to trochu moc, protože ze serveru IHned byl posléze stažen. Stále je však k dispozici ZDE
Pozn. KD: Podle všeho za to tak úplně nemůže IHNED.cz, který není autorem zprávy, ale ČTK, která údajně zadala průzkum s takovouto lidožroutskou otázkou...
KOUTEK REKLAMNÍ TUPOSTI:
19. 12. 2011
Obrázek svědčící o tom, až kam může zajít hyenismus, zaslala Linda Aldersonová.
Pozn. red.: Několik minut po zveřejnění tohoto příspěvku tento banner ze stránek VoZP zmizel, a pak i oslavný článek o tom, že Václav Havel byl zákazníkem této pojišťovny. Nicméně to vypadalo takto:
19. 12. 2011 / Bohumil Kartous
Václav Havel nežil v pravdě a lásce. Ve svém coming out Odcházení nechává své vlastní alter ego obvinit z toho, že vlastně neví, co to je láska. Podle všeho si tím nebyl celý život vůbec jistý, stejně jako si nebyl jistý pravdou. Potřeba toho, aby pravda a láska zvítězily, ho možná často vedla k tomu, že toto vítězství prostě něčemu nebo někomu přisoudil, aby si ten pocit vítězství na chvíli navodil. Na konci svého života to Václav Havel o sobě takto sdělil.
19. 12. 2011 / Boris Cvek
Všichni teď všude mluví o zesnulém prvním českém prezidentovi Václavu Havlovi, a tak je těžké napsat o něm něco svébytného, originálního, aby člověk nějak důstojně uctil jeho památku a zároveň se nestal patolízalem či panegyrikem , jak se to stává dnes skoro každému. Kromě soustrasti pozůstalým by se mělo také říci, že Václav Havel odešel jako člověk, který prožil bohatý, zajímavý, plodný život a který si získal obdiv a úctu, ba snad dokonce sympatii, i u svých odpůrců a nepřátel. Václav Havel, a myslím, že by to bylo i proti jeho přání, by se neměl stát ikonou, "tatíčkem", nezpochybnitelným principem dobra, ale měl by být naopak určitým souřadným bodem, s nímž se bude muset nějak vyrovnat každý, kdo bude chtít pochopit moderní české dějiny, ale i dějiny myšlení a umění druhé půlky 20. století. Myslím, že Havel -- na rozdíl od T. G. Masaryka -- dělal hodně pro to, aby ho lidé jako takovou nezpochybnitelnou ikonu nebrali.
19. 12. 2011 / František Řezáč
Češi volili v červnu roku 1946 z více než 43 procent KSČ. Tím jí otevřeli cestu k moci. Žádná Jalta, žádný Zorin v únoru 1948, ale dospělí, svéprávní lidé si dobrovolně vybrali svůj osud. A své politiky. Nejen z KSČ, ta měla podle Moskvy jasno. Ale nejasno měli politici tzv. demokratických stran. V únoru 1948 "vystrčili na Gottwalda p...l a on je do ní kopnul" jak vtipně poznamenal jeden z těch, kteří tenkrát jasno měli. Čekali, že jim pomůže a že všechno zachrání prezident, těžce nemocný Edvard Beneš...
19. 12. 2011
V souvislosti s mediální hysterií nad úmrtím Václava Havla upozorňuje Karel Dolejší na oslavné video, vydané ruskou agenturou Novosti k sedmdesátým narozeninám Leonida Brežněva r. 1976 ZDE.
Nepřipomíná vám to něco? Metody práce českých médií, inspirované sovětským vzorem, se přiliš nemění...
19. 12. 2011
Myslím, že velmi zajímavou korekcí dnešního havlovského šílenství by mohlo být tohle zhodnocení popřevratové situace a kvality demokracie brzy po Listopadu 1989, které platí vlastně dodnes, píše Boris Cvek.
19. 12. 2011 / Milan Kohout
Staly se z nás živé bytosti
V supermarketech si lízáme mozky
Hledáme zapadlé dobro
abychom ho mohli prodat bankám
Bitvy nás lákají
protože nám sílí kolena
Odkládáme pohlazení na dobu
splacených dluhů
Bez komunit jsme lepší
než naivita touhy
Ocelové sloupy ekonomik
mají právo na naše názory
a podpírají most
nad blátem a louží
Umřel pod závalem komodit...
19. 12. 2011 / Jakub Rolčík
Zemřel Václav Havel, uznávaný disident a bojovník za lidská práva. Není pochyb o tom, že svého času přispěl ohromným dílem ke kritice nestravitelných nectností tzv. socialistického režimu, který ještě v roce 1988 ubil k smrti politického vězně Pavla Wonku. Nicméně, jak na to před časem upozornil úderným způsobem Petr Schnur, jeho příspěvek k rozvoji české postkomunistické společnosti je nanejvýš diskutabilní.
19. 12. 2011
Milý pane šéfredaktore,
po přečtení Vašeho "nekrologu" k úmrtí Václava Havla jsem začal lépe chápat lidi, kteří Vašemu serveru říkají blitky, píše Zdeněk Stránský.
Osobnost VH je naopak zapotřebí adorovat, protože za celé minulé století tady bylo jen velmi málo osobností, které dokázaly mravní kompas v sobě udržet po celý život a jeho střelka vždycky směřovala k pólu svobody.
Jestliže někdo kritizuje VH po roce 1989, nesmí se tvářit, jakoby jeho politická činnost pobíhala ve vzduchoprázdnu, zatímco byla v reálných souvislostech. Jen idiot nebo darebák nevidí jne ten nejpodstatnější rozdíl v pojetí úřadu, kdy za jeho prezidentství v průběhu 10 let padla předčasně pouze jedna vláda,zatímco za VK předčasně již čtyři a vše se stihlo za necelých osm let Václav Havel všechny přesáhl a tím mnohé strašně urazil.
19. 12. 2011 / Petr Kužvart
Především umřel předčasně. Ještě tu mohl být. Nejsem lékař, ale co vím z doslechu, tak vedle závažných plicních problémů, jejichž počátky si přinesl z několikaletého věznění, prý trpěl také jakousi stařeckou anorexií. Nemohu se zbavit dojmu, že pokud by ho včas dovezli do nemocnice a dali na kapačky, tak mohl tuto poslední krizi přežiít. Je ovšem otázkou, zda by si takové přežití v daném stavu sám přál. Nevím.
19. 12. 2011
Milá redakce. Jako čtenář musím poprvé vyjádřit zklamání z přístupu BL k úmrtí pana Havla, píše Roman Ptáček. Samozřejmě, že negativního hodnocení se dočkáme i od jiných, kteří nepochopili osobu pana Havla, anebo s ním lidsky nikdy nesouhlasili, anebo mají potřebu všechno politicky analyzovat až do nepochopitelných detailů. Ale že by to bylo na BL tak rychle, to je pro mne docela šok.
Pokud se na věc dívám jednoduše, jako občan, tak mne váže s osobou pana Havla nalezení obyčejné slušnosti a morálního vzoru v této zemi. Alespoň tedy z té slušnosti by se vaše redakce mohla mírnit. Extremismu a nelidskosti už mám totiž plné zuby a věřím , že nejsem jediný, což ukáže právě to pragmatické rozloučení s panem prezidentem. Ono totiž bude manifestační, ať se to komu líbí, nebo ne.
19. 12. 2011 / Michal Vimmer
Nedávno proběhla diskuse o hudbě na nejposlouchanějším veřejném rozhlasovém kanálu, Radiožurnálu, úžasném proudu českého bezčasí, který posluchačům umožňuje kdykoli znova vstoupit do stejné, vyschlé řeky dutých zvuků. Jak prázdnota Radiožurnálu bezchybně odráží "demokratičnost našeho" veřejného prostoru vystihl redaktor Klusák. Musel zemřít V.H., aby se playlist kolovrátku ČRo1 na pár hodin zadrhl a "všechno" se změnilo? Jakoby se včera v neděli hrálo z domácí diskotéky zesnulého: Zappa, Rolling Stones, Plastic People. Ale pochopitelně, že se nezměnilo NIC. Jak by také mohlo. Kýč zůstal kýčem.
19. 12. 2011
Říká se "o mrtvých jen dobré". Je samozřejmé, že Česka se smrt Václava Havla dotýká absolutně jinak, než třeba Britů, Němců, Argentinců, atd., píše Ivo Mareš. V zahraničí může být pohled médií o dost kritičtější, věcnější, stručnější, ale pro nás jsou to velmi emotivní a smutné chvíle. Alespoň pro mnoho lidí, jak je vidět na náměstích, z vyjádření všech možných lidí, podepisování kondolenčních knih, atd. Tolik aktivity od apatických občanů ČR, nevážících si svých osobností, jsem dlouho neviděl. Myslím si také, že se mu chodí v těchto chvílích poklonit i tací, kteří s ním mnohdy velmi nesouhlasili.
19. 12. 2011 / Tomáš Koloc
Následující článek je pokusem o shrnutí osoby Václava Havla v nepolitické úloze českého umělce. Doprovodnou fotografii poskytl Britským listům fotograf čtrnáctideníku Kulturní noviny Ota Nepilý.
19. 12. 2011
Při prolistování nekrology, věnované Václavu Havlovi v pondělním britském tisku je zjevné, že i když se média soustřeďují na Havlovu činnost do roku 1990 (v tom smyslu zůstávají například komentáře Timothy Gartona Ashe v Guardianu a Rogera Scrutona v Timesech hluboce v osmdesátých letech) tisk nicméně zaznamenává, že s Václavem Havlem to v interní české politice po r. 1990 bylo složitější. Například toto píší pondělní Timesy v třístránkovém - obdivném nekrologu, zaměřujícím se především na léta do roku 1990 - poté, co zaznamenávají "dlouhodobý konflikt" mezi Havlem a Klausem:
19. 12. 2011 / Jan Čulík
Jsem poněkud šokován nepřiměřenou reakcí českých médií i českých politiků na úmrtí Václava Havla. Nekritické povyšování Václava Havla na úroveň světce nikomu neprospívá, nejméně jemu, protože všichni vědí, že je to lež. Novináři by se neměli chovat jako stádo a měli by trvale zastávat kritickou zásadu, že nikdy není nic černobílé.
Václav Havel nebyl absolutní světec a "hrdina českého národa", ani to nebyl absolutní zloduch (což je dojem, který začínají vytvářet různé reakce na internetu, od lidí, kteří byli vůči Havlovi neférově zaujatí, anebo jim prostě jeho posmrtné, zcela nekritické oslavování jde právem na nervy). Proto zdůrazňuji, že Havlovi tohle média neměla udělat. Měla se k němu chovat jako k normálnímu člověku, tak, jak on sám po většinu svého života jednal.
Velmi se mi líbilo první nedělní zpravodajství rozhlasové stanice BBC Radio Four o Havlově úmrtí, které se vysílalo v poledních zprávách. Reportér velmi stručně shrnul Havlovy zásluhy o pád komunismu v Československu koncem osmdesátých let a pak férově dodal, "S Havlovou politickou kariérou po roce 1989 už to bylo složitější."
A tak tomu také přesně je.
18. 12. 2011 / Jan Čulík
V neděli ráno zemřel český dramatik, politik a disident Václav Havel (1936-2011). Do československé a české historie se zapsal nesmazatelnou stopou. Už roce 1952, jako teenager, založil skupinu nezávislých mladých lidí, kteří si říkali Šestatřicátníci. V tvrdém stalinismu projevovali tito mladí lidé zájem o nezávislou kulturu. V roce 1956 Havel pronesl odvážný projev na aktivu začínajících československých spisovatelů na Dobříši. Koncem padesátých let pracoval v pražském Divadle ABC u Jana Wericha a posléze se stal kmenovým autorem a dramaturgem v Divadle Na Zábradlí, kde se uskutečnily premiéry jeho nejslavnějších absurdních her jako Zahradní slavnost a Vyrozumění.
Od podzimu r. 1968 se Havel účastnil významné tiskové diskuse s autorem Milanem Kunderou o budoucím osudu a významu Pražského jara, k němuž zaujal - na rozdíl od Kundery - značně skeptický postoj.
V Husákově normalizaci se stal Václav Havel rychle zakázaným spisovatelem. Svědčil o tom, že porážka Pražského jara znamenala naprosto radikální proměnu československé kulturní situace: "Byl to konec jedné éry, rozpad jednoho duchovního a společenského klimatu, hluboký mentální zlom. Zhroutil se celý dosavadní svět, ten svět, v němž jsme byli už tak dobře zabydleni a v němž jsme se uměli tak dobře pohybovat, poklidný, trochu komický, trochu rozložený a hodně biedermaierský svět šedesátých let. Ze sutin zborceného světa už zlověstně vyrůstal svět bytostně jiný, nemilosrdný, pochmurně vážný, asiatsky tvrdý."
Postupně se Havel za normalizace stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české disidentské obce. Podílel se na vzniku manifestu, hájícím lidská práva Charta 77 a působil i jako mluvčí Charty. V sedmdesátých letech se v Čechách rozšířila nahrávka jeho jednoaktovky Audience, která patří spolu s Vernisáží k nejpozoruhodnějším literárním svědectvím o étosu sedmdesátých let.
Jako čelný disident byl Havel tvrdě pronásledován a koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let několik let vězněn - špatné podmínky věznění ho tehdy přivedly na pokraj smrti.
Od druhé poloviny osmdesátých let začalo být Havlovo jméno postupně známé i na Západě. Rychle se stal symbolem demokratické revoluce r. 1989 a posléze prvním československým a pak i českým prezidentem.
Zatímco v disidentském období projevoval Václav Havel odvahu, morálku a zásadovost, a stal se tak skutečně významnou osobností československého úsilí za demokracii, někteří kritikové poukazují na to, že se po roce 1989 stal výlučně politikem a podřizoval své činy a veřejné výroky v určité míře politickému oportunismu. V této souvislosti je zřejmě významná debata Václava Havla s britským historikem Timothy Gartonem Ashem ze začátku devadesátých let, v níž Ash argumentoval, že by si Havel udržel své renomé daleko bezpečněji, kdyby funkci prezidenta nepřijal a zůstal nezávislým intelektuálem. Havel tuto argumentaci odmítl.
Havlovo vidění světa zůstalo navždy - a zřejmě pochopitelně - ovlivněno jeho velmi traumatickou zkušeností z totalitního komunismu. Usiloval o mezinárodní spojenectví, aby zabránil tomu, aby se Československo/Česká republika kdy opět dostaly do područí Ruska. V tomto smyslu se spojoval s americkým politickým establishmentem, v němž viděl pro Česko záruku svobody a demokracie, podle některých pozorovatelů někdy až nekriticky. Ačkoliv byl v sedmdesátých a osmdesátých letech hlavním katalyzátorem vzniku alternativní občanské společnosti, po roce 2000 Havel nepochopil obdobné občanské hnutí, protestující proti umístění americké základny na českém území - argumentace a mentalita mladé české generace už mu byla zřejmě cizí.
Jeho film Odcházení je možno interpretovat jako sebeironické ohlédnutí nad vlastní politickou a veřejnou kariérou.
19. 12. 2011 / Václav Hála
Otevřený dopis -- stížnost České televizi, Radě České televize a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání
Podávám stížnost proti tomu, že Česká televize v neděli 18. prosince 2011 nevysílala Večerníček. Stalo se tak přesto, že tento pořad byl uveden v programu ČT1 na webu ČT i po zařazení mimořádných programových změn. Stalo se tak přesto, že tento pořad s časovým údajem 18:45 byl opakovaně avizován v běžících titulcích během předchozího pořadu až do cca 18:50 hodin, kdy tento pořad skončil. Poté bez jakéhokoli vysvětlení byly namísto Večerníčku uvedeny reklamy. Ostatně nestalo se to poprvé. Zhruba před měsícem pokládala ČT za důležitější odvysílat místo Večerníčku charitativní koncert.
19. 12. 2011
Tisková zpráva
V úterý 20. prosince 2011 se od 16 hodin před budovou České pošty v Jindřišské ulici č.14 v Praze uskuteční happening "Nezaměstnaní na pranýři", který organizuje ProAlt-Iniciativa pro kritiku reforem a na podporu alternativ a Akční spolek nezaměstnaných. Hlavním záměrem happeningu je upozornit na nesmyslnost a šikanóznost tzv. projektu DONEZ -- Docházka nezaměstnaných Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
17. 4. 2012
plné znění každý den ZDE
FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM
2. 4. 2012
V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.
19. 12. 2011 / Jiří Baťa
Pan Boris Cvek ve svém článku provedl malou rekapitulaci výsledků sčítání lidu v kapitole "Obyvatelstvo podle náboženské víry v ČR" a konstatuje, že nepropadla jenom římskokatolická církev, ale i husité a českobratrská církev evangelická -- všechny tři hlavní a tradiční české církve. Propadly se zhruba ve stejném poměru a po stejné trajektorii na hodnotu cca 25% věřících ve srovnání s rokem 1991. Nehodlám se zabývat nějakou hlubokou analýzou jak samotného sčítání a už vůbec ne zmíněné kapitoly, nicméně jen z velmi jednoduchého pohledu na výsledky, uvedené v tabulce (http://www.blisty.cz/art/61469.html) vyplývá zdrcující fakt, že věřících občanů v tradičních církvích, tedy římskokatolické, husitské, českobratrské evangelické a věřící z církve bratrské je zastoupeno něco málo více jak 11 % všech obyvatel ČR.
19. 12. 2011 / Jan Makovička
Svět je v krizi, Evropská unie je v krizi, v krizi je euro, Evropské unii hrozí rozpad atd., to dnes a denně čteme v novinách a na internetu, posloucháme v rozhlasu nebo v televizi. Přední světoví manažeři (termín státníci by tady byl asi příliš velká nadsázka) stále jednají a zachraňují svět či spíš banky od hrozící katastrofy, ale situace se nelepší a občané jsou stále šokováni dalšími poplašnými zprávami: permanentně hrozí bankrot Řecku, které se stále nemůže vzchopit přes mohutné finanční injekce a k Řecku se blíží i další státy, když o Islandu, Irsku, Lotyšsku atd. se raději moc nemluví (právě ten Island a způsob řešení, které zvolil, je dost zajímavý).
19. 12. 2011 / Karel Hoff
Náboženství už ve své zárodečné podobě provází člověka od úsvitu dějin. Pravda, náš prapředek bral přírodní jevy jako danou kulisu svého života, když zahřmělo a blesk rozčísl strom, instinktivně sebou škubnul, ale že by přemítal, proč se tak stalo, tož to ani omylem: když je teplo, tak se to děje vždycky. Na "vědecké" zdůvodnění si musí počkat do příštího léta, až blesk zabije náčelníka té odporné tlupy ze zákrutu řeky.
19. 12. 2011 / Miloš Kaláb
Téměř rok po začátku Arabského jara ztrácejí zdánlivě nezastavitelné požadavky na reformu svou sílu. V lednu získaly egyptské ženy sympatie světové veřejnosti, když vešly do ulic s tmavými brejlemi na očích a s květovanými šátky na hlavách, aby společně s muži svrhly Mubarakův režim.
13. 12. 2011
Jan Čulík v Praze se snaží vysvětlit, jak v Británii manažeři ukradli společnosti vysoké školy. Likvidace britských univerzit bude jistě napodobena i v České republice...
Hlavním problémem podle Jana Čulíka je skutečnost, že jakmile podřídíte vysoké školy komerčnímu principu, zlikvidujete jejich svobodu dělat neomezený výzkum. Komerční univerzita se musí přizpůsobit požadavkům trhu, a tedy snížit všechno, co dělá, výuku i výzkum, na nejnižšího společného jmenovatele, na to, co požaduje veřejnost. Jenže univerzity vždycky existovaly proto, aby objevovaly nové skutečnosti - skutečnosti, o niž trh a veřejnost dosud neví. Pokud budou univerzity pod tlakem komerčního principu, budou smět dělat jen to, co už je dávno známo a co je "nejpopulárnější". Zlikviduje se svoboda bádání do nejoriginálnějších a nejinovativnějších oblastí, v nichž by objevy přinesly prospěch za dlouho v budoucnosti, způsobem, který dnes nikdo neumí předvídat.
19. 12. 2011 / Immanuel Wallerstein
Za onoho času měly Spojené státy hodně přátel nebo aspoň relativně poslušných stoupenců. Dnes se zdá, že nemají nic než protivníky, a to všech politických odstínů. Co víc, ve svých střetech s nimi si zřejmě nevedou moc dobře.
19. 12. 2011
Tento týden zůstanou akciové trhy ve znamení obav z dluhové krize v eurozóně. A protože před svátky bývá objem obchodů minimální, každá změna se projeví s mimořádnou intenzitou.
POZVÁNKA:
19. 12. 2011
Dovolujeme si Vás pozvat na předvánoční přednášku sociálního teoretika Slavoje Žižka "Svoboda v oblacích: hrozby pro veřejné užívání rozumu", která se bude konat v pondělí 19. prosince 2011 od 17:00 hod. v Nové scéně Národního divadla (Národní 4, Praha 1).
Přednášku uvede uvede Radovan Baroš, překladatel Žižkovy knihy Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Přednáška bude simultánně tlumočena do češtiny (víze přiložená pozvánka).
Vzhledem k omezené kapacitě prostor (většina volných vstupenek je rozebrána, zbývají místa ke stání) bohužel nemůžeme garantovat, že se na přednášku dostanete.
17. 12. 2011 / Petr Wagner
Pavel Kohout se opět pouští do analýz. Tentokrát nepředpovídá jako začátkem roku 2008, že USA mají nejzdravější finance na světě, ale pouští se do teorie her v souvislosti s angažovaností ČR v kapitalizaci MMF.
Pan Kohout svůj příklad poněkud popletl. To se mu ostatně stalo již s financemi USA. Vytváří zmatek. Česko je v jeho představách slabý hráč a mělo by vyčkávat, co se bude dít.
Takže pro pořádek. Pokud nahlédneme současnou mnoharozměrnou situaci teorií her, jde zcela jednoznačně o hru s nulovým součtem v rámci Evropy. V rámci světa bych si jist nebyl.
Jinými slovy: jde o problém obecní pastviny. Pokud mám víc krav a víc spasou při stejné velikosti pastviny, někdo bude mít krávy hladové nebo na jatkách.
V rámci Evropy v této hře nelze vyhrát ani získat dlouhodobou výhodu na úkor jakéhokoliv hráče. A to nejenom pro naší velmoc - Česko, ale dokonce ani pro žádnou jinou. V historii to zkoušeli mnozí - Němci, Francouzi, Britové, Rusové. Nepovedlo se to nikomu zaplatili všichni Evropané.
Nemyslím, že jde příliš o příští rezervní měnu světa. Spíš o to, zda bude svět a nějaká měna. Dnes je situace, kdy nelze čekat. Naopak je třeba nenechat se zbavit iniciativy.
Pan premiér s věčným přemýšlením zda pásek, nebo šle, pan ministr zahraniční s puberťáckými vtípky, pan prezident s narcistní touhou být v médiích, tito géniové Česko spolehlivě vyřadí z jakéhokoliv rozhodování.
Pak se velmi rychle můžeme, jako již mnohokrát v historii ocitnout v mlýnku na maso, aniž bychom věděli proč a mohli to jakkoliv ovlivnit.
17. 12. 2011
V Káhiře pokračovaly už druhý den násilné střety mezi egyptskými bezpečnostními jednotkami a prodemokratickými aktivisty. Devět lidí bylo usmrceno a stovky byly zraněny.
Bezpečnostní jednotky pronásledovaly demonstranty ulicemi až na náměstí Tahrir. Podle svědků po sobě vojáci a demonstranti navzájem házeli kamením.
Jeden svědek, Islam Mohammed, konstatoval, že viděl vojáky, jak zaútočili na polní nemocnici vedle mešity na náměstí Tahrir a vyhazovali léky a lékařské zařízení na ulici.
17. 12. 2011 / Boris Cvek
Chtěl bych se krátce vyjádřit k článku pana Uhlíře "Propad římskokatolické církve". Podle výsledků letošního sčítání obyvatel nepropadla jenom římskokatolická církev, ale i husité a českobratrská církev evangelická -- všechny tři hlavní a tradiční české církve. Propadly se zhruba ve stejném poměru a po stejné trajektorii na hodnotu cca 25% věřících ve srovnání s rokem 1991. Data jsou zde (autorem zpracování je Martin Vaňáč z ETF UK, použito s jeho svolením):
16. 12. 2011
Správě jedné anglické nemocnice bylo soudně nařízeno, aby vyplatila odškodné ve výši 135 milionů Kč lékařce, kterou kolegové vyhnali ze zaměstnání poté, co se rozhodla otěhotnět.
Tribunál v anglickém městě Leedsu vydal rozsudek, že dr. Eva Michalak, 53, se stala v nemocnici v Pontefractu terčem rasové a genderové diskriminace. Tribunál uvedl, že kolegové v nemocnici zahájili "soustředěnou kampaň" s cílem dr. Michalakovou z nemocnice vyhodit, zatímco byla na mateřské dovolené.
Yorkshirské zdravotnictví se dr. Michalakové hluboce omluvilo. Zdravotní správě a třem čelným pracovníkům nemocnice bylo nařízeno, aby dr. Michalakové vyplatili odškodné ve výši 4,452,206.60 liber.
Tribunál zjistil, že vedení nemocnice se opakovaně posměšně vyjadřovalo o tom, že dr. Michalaková je Polka. Angličtí lékaři zpochybňovali její kompetentnost, protože vystudovala lékařství v Polsku. Tribunál konstatoval, že důvody k propuštění dr. Michalakové byly naprosto falešné a dr. Michalaková byla propuštěna "bez jakéhokoliv ospravedlnitelného důvodu". Dr. Michalaková se stala obětí "chronického a ochromujícího" stresového onemocnění, deprese a úzkostí. Její manžel, dr. Julian DeHavilland, se musel vzdát svého zaměstnání a trvale se o manželku stará.
Podrobnosti v angličtině ZDE
16. 12. 2011 / Aleš Uhlíř
Podle zveřejněných výsledků letošního sčítání obyvatel značně ubylo těch, kteří se hlásí k římskokatolické církvi. Ztráty v porovnání s předcházejícím sčítáním před deseti lety utrpěly i další velké církve, avšak úbytek takřka dvou třetin římských katolíků (pokles z 2,75 milionů na něco málo přes jeden milion za pouhých deset let) musel být pro církevní představitele nepříjemným překvapením. S určitým poklesem sice počítali, tento výsledek je ale ledovou sprchou.
16. 12. 2011
tisková zpráva
Dne 14.12. 2011 uspořádali studující FAMU a FF UK veřejné shromáždění. Cílem shromáždění bylo vyjádřit podporu Radě vysokých škol (RVŠ) a České konferenci rektorů (ČKR), které projednávaly se zástupci MŠMT připomínky k navrhované reformě vysokých škol. RVŠ a ČKR ve vypracovaných dokumentech shodně kriticky vystoupily proti věcnému záměru zákona o finanční pomoci studentům a věcnému záměru zákona o vysokých školách.
16. 12. 2011 / Milan Daniel
Když jsem psal článeček "Hrozí rozklad", ani mne nenapadlo, že vyvolá takovou odezvu. V podstatě jsem si chtěl jen utřídit myšlenky; apel na to, abychom se současným stavem společnosti něco dělali, vyšel na konci jaksi samovolně. Reakcí na něj byla poznámka Jiřího Kučery s titulkem "Co by měli lidé dělat?", na kterou jsem navázal odpovědí ve stejném smyslu. Reagovali další čtenáři, mj. Milan Valach, který v článku "Co dělat v této krizi" tradičně nabízí řešení na principech přímé demokracie.
Jakkoliv všichni diskutující včetně mne vědí, že současný stav je z hlediska možností uplatňování demokratických principů neudržitelný, o způsobu dosažení změny uvažujeme u vědomí pasivity velké části společnosti velmi opatrně.
16. 12. 2011
V období od 15. března 2011 do 15. prosince 2011 ve srovnání s týmž obdobím v roce 2010 (před březnem 2010 jsme statistiky Google Analytics neměli) stoupl počet návštěv na Britských listech z 6,749,784 na 7,649,886, tedy přibližně o 14 procent, počet unikátních návštěvníků z 1,876,385 na 2,129,605, tedy přibližně o 12 procent. Zdroj: Google analytics.
16. 12. 2011 / Robert Filgas
Podstatou současné ekonomické krize jsou podle mého názoru dva mylné názory, a to za prvé, že kapitalismus je možný pouze v otevřené demokratické společnosti (což se ukazuje jako iluze), a za druhé mylné lineární pojetí dění a času (což se odráží v ideji neustálého ekonomického růstu). V tom podle mě spočívá postata současné krize, protože není jenom krizí ekonomickou či hospodářskou, ale také duchovní či hodnotovou, totiž zhroucením liberálních idejí, na kterých západní společnost až doposud stála.16. 12. 2011 / Vít Klíma
Českou kotlinou se valí tsunami názorů na problém, zda se připojit či nepřipojit k záchraně EU. Jako neutrální návštěvník z Marsu bych předpokládal, že v Čechách převáží názor, který je v souladu s naším národním zájmem. Leč znaje historii českého Kocourkova vím, že jako obvykle bude rozhodovat jediný parametr, a to přiklonění se na stranu vítěze.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
14. 12. 2011
V listopadu 2011 přispělo finančně na Britské listy 242 osob bankovním příkazem celkovou částkou 70 919.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2011 částkou 14 692 Kč, příjem z reklamy byl 8000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 11. 2011 částku 97 385.99 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní