Církve a sčítání lidu

17. 12. 2011 / Boris Cvek

Všimněte si, že prudce klesl i počet obyvatel "bez vyznání", asi ze 6 milionů v roce 2001 na 3,6 milionů letos. Dramaticky vzrostl naopak počet obyvatel, kteří se ke své náboženské příslušnosti nevyjádřili ("neuvedeno"), z necelého milionu před deseti lety na skoro 5 milionů letos. O čem to svědčí? Myslím, že kategorie věřící/nevěřící ztrácejí v dnešní Evropě nějaký společenský smysl. Církve ztrácejí vliv mocenský i morální, mnoho katolíků si hledá "správného" zpovědníka, aby mohli žít zejména v sexuální oblasti jako většinová společnost (tj. masturbovat a používat antikoncepci). Všichni tak nějak víme, že spolehlivost a důvěryhodnost člověka, jeho osobní kvality vůbec, nijak nesouvisejí s jeho náboženským přesvědčením. Spousta lidí se ocitá na hranici různých náboženských i politických vlivů, takže se cítí nezařaditelní.

A poslední bašta církví, morálka, je prostě nesmysl. Nedávno jsem byl svědkem argumentace, že někdo je důvěryhodnější právě proto, že je protestant, věřící. Měl shodou okolností exekuci na svém účtu, na který jsem mu měl poslat peníze pro někoho jiného. Kontroval jsem tím, že nikdo z mých ateistických přátel nemá exekuci na svém účtu, a kdyby měl nebo kdyby měl jen nějaký náznak důvodu exekuci očekávat, nikdy ten účet nedá k dispozici pro zaslání cizích peněz. Krásně to kdysi vyjádřil ve své exercicii "Bůh je jiný" dnešní vrchní karmelitán páter V. Kodet:

"Po právu lidé dnešní doby budou čekat, že na našich tvářích uvidí fascinující úžas z živého Boha, že potkají křesťana, který bude mít radost z Boha a který bude šťastný, že Boha zná a Bohu patří. Nebudou se ho ptát na morální zásady. Nakonec ani to není pravý bůh, který nám sloužil jedině k tomu, že jsme se uměli dobře chovat a že v našich rodinách vyrůstaly děti, které se napřed uměly mravně chovat, dříve než měly víru. Tváří v tvář dnešnímu ateismu taková víra nemůže obstát. Takový bůh je zbytečný! Mezi námi stojí pohané, kteří mají ušlechtilé mravy, kteří se dovedou chovat lépe než mnohý z křesťanů... proč potřebují boha, který by je učil morálce? --- Jenomže Bůh je víc. A neměli bychom se ptát, co je to za křesťana, který se takhle chová. Ta otázka je velice povrchní. --- Ale spíš: co je to za křesťana, který je anebo není šťastný se svým Bohem. Protože ta otázka jde k fundamentu, k podstatě našeho života."

Jaká byla tradiční role církví? Díky čemu se držely u moci a vlivu? Byla to role politická (dodnes lze pozorovat zbytky bývalé politické moci církví... konkordáty, obrovský církevní majetek, vazby na šlechtické a panovnické rody, státní církve jako v Británii či skandinávských zemích atd) a morální, církve byly garantem fungování společnosti v dobách, kdy společnosti byly uzavřené, semknuté, nepřátelské k jinakosti a založené na z dnešního pohledu odporných předsudcích vůči ženám, homosexuálům, chudým lidem nebo lidem tělesně a duševně hendikepovaným (Sloní muž).

Podobnou roli hrají církve v některých oblastech USA nebo Jižní Ameriky nebo Afriky dodnes. Model fungování církví v opravdu otevřené společnosti moderního stylu, ve společnosti emancipované a naslouchající menšinám a dříve společensky vyřazeným lidem se hledá jen těžko. Může to být model skandinávský, liberální a otevřený, ale i tam církve ztrácejí své věřící a svou víru. Největší nadějí pro návrat staré role církví, k uvědomění "věřících" a jejich rozhojnění je tak nová nesvoboda, nějaká nová forma společenského semknutí se kolem zlatého telete, nějaké nové falangy a klausovsko-dukovský fašismus.

Vytisknout