O podstatě současné ekonomické krize

16. 12. 2011 / Robert Filgas

Demokracie a kapitalismus

Ideály kapitalismu byly až dosud vždy spojovány s otevřenou demokratickou společností (viz F. A. von Hayek: "Cesta k nevolnictví"). Celá studená válka byla vlastně tímto bojem otevřené svobodné společnosti a otevřeného svobodného trhu proti uzavřené nesvobodné společnosti a uzavřeného nesvobodného trhu. Bojem demokracie proti totalitě. Svobody politické i ekonomické proti nesvobodě politické i ekonomické. Svobodné tržní ekonomiky proti nesvobodné plánované ekonomice. A tento boj byl pro demokracii a kapitalismus vítězný. A to až natolik, že se zdálo, že dějiny skončily (viz Fukuyama), že už bude na věky věků jenom demokracie a kapitalismus, svobodná otevřená společnost a svobodný otevřený trh. Že ekonomika bude neustále růst a životní úroveň se bude neustále zvyšovat...

Ovšem člověk míní a život mění. Nedemokratická Čína a polo-demokratické Rusko se stávají ekonomickými tygry současnosti a ekonomicky válcují demokratické země, které by přece měly mít kapitalisticky silnější ekonomiku, když jsou demokratické, otevřené a svobodné. Politická svoboda přece podmiňuje ekonomickou svobodu a tím podporují ekonomický růst. Respektive podmiňují a podporují se navzájem, a tím vzájemně umocňují. Čím více politické svobody, tím více ekonomické svobody a tím větší ekonomický růst. Tím větší ekonomická potentnost, konkurenceschopnost a kreativnost.

Zdá se ovšem, že vidíme pravý opak. Současný kapitalismus čím dál tím více odpovídá polo-demokratickým či nedemokratickým politickým systémům. Ať už je to ruská oligarchie a její mafiánský kapitalismus anebo čínský komunismus a jeho státní kapitalismus. U Číny je to o to frapantnější, že jde o totalitární státní kapitalismus, proti kterému se vší silou bojovalo ve studené válce a který byl poražen (uzbrojen) a prohlášen za nefunkční a anachronický. A ejhle, najednou funkční je, a to až moc.

Kapitalismus zkrátka může mít a má různé formy a podoby. Může být jak nestátní (soukromý), tak i státní (kolektivní). Může být spojen s demokracií a nemusí. Může vyrůstat z puritánské etiky i z mafiánské "etiky", z protestantismu (viz Weber) i z postkomunismu (viz Klaus).

Neboť, co je podstatou kapitalismu? Přece hromadění kapitálu. A co je kapitál? No přece bohatství. O "bohatství národů" (viz Adam Smith) zde přece jde, o nic jiného. A v tomto smyslu je potom úplně jedno, jakým způsobem se ho dosáhne. Je jedno, jestli jsou anebo nejsou pravidla, jestli jde o ekonomiku s přívlastky či bez přívlastků, soukromou anebo státní, protože vyhraje prostě ten, kdo je silnější, asertivnější a chytřejší (rozuměj mazanější). I plánované komunistické hospodářství byla forma kapitalismu, a to státního. A zhroutilo se ne proto, že by nefungovalo, ale proto že v něho lidé přestali věřit, protože bylo spojeno se zrůdným politickým systémem. V dnešní Číně je přece státní kapitalismus a funguje. Jak to? No, protože v něho lidé věří. A totéž platí i pro Evropskou Unii. Lidé v ni přestávají věřit, a proto se hroutí.

Ekonomie zkrátka je daleko spíše politická ideologie, než společenská věda, protože jednak nedokáže nic predikovat (leda až zpětně, ale to potom není nic jiného, než historicko-sociologická věda) a jednak jde především o to přesvědčit lidi, že tento způsob hospodaření je ten správný...

Zdá se, že kapitalismus a demokracie spolu vůbec nesouvisí. Samozřejmě, demokracie je jednou z forem vlády a tudíž záležitost politická, a kapitalismus je jednou z forem hospodaření a tudíž záležitost ekonomická. Ale zdá se, že spolu nesouvisí ani svým vznikem a původem. Pouze se v jistém historickém čase sešli, a zase se rozcházejí. Demokracie v našem kulturním okruhu vznikla ve starověkém Řecku a je tudíž stará více než dva tisíce let. Kapitalismus je produkt osvícenských idejí a vědecko-technické a především průmyslové revoluce. Je tudíž starý asi dvě stě let. V antice tudíž nebyl žádný kapitalismus, ale byla tam demokracie. Sice otrokářská, ale přece jenom demokracie, od které moderní demokracie odvozuje svůj původ. Demokracie tedy není závislá na kapitalismu. Nijak nesouvisí s touto možnou formou hospodaření a může klidně být spojena s jinou formou, s jiným druhem ekonomiky.

Záleží prostě, o co nám jde, co chceme víc. Svobodu anebo bohatství? Pokud chceme svobodu, tak chceme demokracii a otevřenou společnost, ale potom nemusíme mít kapitalismus a bohatství. Pokud ovšem chceme bohatství, tak potom nemusíme mít svobodu a demokracii, tak chceme kapitalismus a ten může být klidně totalitární. Raději být chudý, ale svobodný, než bohatý a otrok, jak praví Demokritos. Myslím, že v případě Číny lze hovořit o totalitárním (tj. nedemokratickém) kapitalismu, bohaté nesvobodě, bohatém otroctví.

Neboť co je podstatou Evropy a evropanství? O co nám jde? O demokratický humanismus, anebo o kapitalistický imperialismus? O svobodné podnikání, anebo o globální hegemonii?

Vysvětlím ještě rozdíl mezi tržní ekonomikou (hospodářstvím) a kapitalismem. Kapitalismus, jak už jsem řekl, je produkt osvícenství a průmyslové revoluce, a starý asi dvě stě let. Tržní ekonomika je stará, tak jako existence trhu a ten je starý, tak jako existence peněz neboli abstraktní směnné jednotky. Kde jsou peníze, tam je trh, a kde je trh, tam je tržní hospodářství. Kde nejsou peníze, tam nemůže být trh, tam nemůže být tržní hodnota zboží. Ve směnném obchodu nelze tržit, nelze vytvářet trh. To lze až s "vynálezem" peněz. Tržní hospodářství je tedy o mnoho starší, než kapitalismus a existovalo v tomto smyslu již ve starověku. Kapitalismus je jenom jednou z forem tržního hospodářství, a to moderní evropskou, související s jeho historickým vývojem. Ve starověku mělo tržní hospodářství formu otrokářskou, ve středověku feudální a v novověku právě kapitalistickou. Není důvod se tedy domnívat, že v budoucnu nemůže mít formu jinou, post-kapitalistickou. Třeba ekologickou, což by se mi líbilo...

Ekologickou formou kapitalismu myslím kapitalismus ohleduplný vůči životnímu prostředí a zodpovědný vzhledem k vyčerpatelným přírodním zdrojům, vůči nevratným poškozením ekosystému a samozřejmě vůči dalším generacím, tj. těm, co přijdou po nás..., nikoli ekoterorismus, nikoli romantický hlubinně-ekologický socialismus. Myslím tím, kapitalismus omezeného cyklického růstu a nikoliv neomezeného lineárního růstu.

Jestliže moderně odpovídal kapitalismus, tak potom postmoderně by měl odpovídat post-kapitalismus. Kapitalismus v postmoderní době je přece historickým a hlavně ideovým přežitkem. Kapitalismus je přece jedním z projektů osvícenství či moderny.

V tomto smyslu potom odmítat kapitalismus, neznamená odmítat tržní hospodářství. Právě naopak, znamená to odmítat přežilou formu tržního hospodářství, která odpovídá nedemokratickým, totalitárním formám vlády. Odmítat tržní ekonomiku je iluzí, utopickou iluzí, protože marxistická snaha vrátit se do prvobytně pospolné společnosti na vyšší dialektické úrovni, je čirou utopií. Ovšem snažit se nahradit současný imorální manažerský kapitalismus jinou formou tržní ekonomiky, jinou znamená ekologičtější a etičtější, je zdá se jedinou možnou cestou jak skloubit svobodu a bohatství.

Ekonomický růst

Současná ekonomická krize je především krizí neustálého ekonomického růstu. To, že jsou manažeři neetičtí, že kradou a tunelují, že politici jsou zkorumpovaní, že se dávají a berou úplatky a žije se zhýrale a nad poměry, to vše je vedlejší, to vše se dělo a dělalo i dřív a před tím to dělali předchůdci dnešních politiků a manažerů také, jenom se o tom tak nemluvilo (prostě se to nevidělo, respektive se to přehlíželo). To všechno by se prostě neřešilo, kdyby ekonomika rostla. Jenomže neroste. A nejenom, že neroste, ale je dokonce v mínusu. Ekonomika stagnuje, propadá se. Státy se zadlužují a hledá se viník. Kdo za to může? Kdo je ten "zlý" škůdce, který to způsobil a způsobuje? Koho pohnat k zodpovědnosti?

Obávám se, že nikoho jiného, než samu onu ideu ekonomického růstu. Ona sama je tím vinna. Že ekonomika neroste? A proč by měla? Vždyť to je přece proti přírodě, aby se něco lineárně a pokud možno neustále, ba dokonce do nekonečna zvětšovalo, rostlo. Tato idea je nejenom nepřirozená, ale jak vidno zrůdná. Všude v přírodě se přece vše děje v kruhu anebo v cyklu. Veškeré dění v přírodě je přece kruhové a cyklické. Jsou malé kruhy a velké kruhy, malé cykly a velké cykly. Jsou cykly uprostřed cyklů a epicykly epicyklů, ale vždycky je to nějaký cyklus. A tento cyklický pohyb má vždy tři fáze, totiž vznikání, trvání a zanikání, a recyklaci, protože platí zákon zachování energie.

No a teď se prostě nacházíme v cyklu úpadku, toť vše, to je celé. Tak jako v přírodě se střídají doby ledové a mezi ledové, období sucha o období dešťů, tak se i současná ekonomika ve fázi krize, tj. poklesu, nachází v jakési hospodářské době ledové. Po sedmi letech bohatých jak známo přichází sedm let chudých... A moudrý člověk to ví a předem se na to připraví. Jak to, že nás páni ekonomové předem nevarovali? Buď že nejsou moudří anebo to prostě nevěděli. Jestliže to ale nevěděli, tak potom ekonomie není věda, protože věda je přece záležitost vědění. Ekonomie je opravdu daleko spíše politická ideologie, než seriózní věda. Protože co je předmětem této vědy? Co vlastně zkoumá? A jaké jsou její poznatky? Není to prostě a jenom záležitost uspořádání domácnosti (rodinné či státní), jak vyplývá ze samotného jejího názvu ("oikos" neboli domov, domácí prostředí a "nomos" neboli řád, zákon)? Ekologie je věda a nikoli ekonomie. Což je zřejmé podle oné přípony "logie", odvozené z řeckého termínu "logos". Aristoteles přece nevymezil žádnou vědu o uspořádání domácnosti. Tuto vědu vymezili až osvícenci, a to především Adam Smith jako otec moderního liberálního kapitalismu a poté jeho úhlavní kritik Karel Marx jako otec "vědeckého" socialismu neboli komunismu. Obojí dvojí je ale projektem osvícenství, respektive moderny a v tomto smyslu potom politickou ideologií a nikoli tradiční vědou (tedy onou "logií")... Neměly by se tedy spíše zrušit ekonomické a především manažerské instituce a také pozice, než různé kulturní instituce? Protože kdo jsou větší strůjci dnešní ekonomické krize? Nezodpovědní ekonomové anebo kulturní pracovníci? Seriózní humanitní či společenští vědci či pseudovědečtí ideologové manažerského kapitalismu?

Neměly by se spíše zrušit nesmyslné manažerské projekty, než omezovat výdaje na kulturu, vědu a vzdělávání? Co je větší problém, manažerský způsob myšlení a ekonomizace všeho (tj. i toho, co nemá s ekonomikou nic společného), než seriózní kulturní, vědecká a výchovně-vzdělávací práce?

A nejsou nakonec samotné střední a vysoké školy "manažerské" přežilé? Nejsou to jenom ideologická pracoviště, tak jako v komunistickém režimu, kde se vyučovala politická ekonomie? A není to dnes vlastně totéž? Jenom se vyučuje jiný druh politické ekonomie? Není vysoká škola manažerská totéž co kapitalistický VUML? Vždyť manažer není nic jiného, než vedoucí, ale to přece není žádná odbornost, ale pouze schopnost. Takže co se tam vlastně učí? Jak vést? Jak správně ideologicky působit? Anebo jak sám sebe obohatit na úkor ostatních? A pokud možno co nejrychleji? Tedy jde o inkubátory zdravých a dravých kapitalistických kádrů? To přece není žádný seriózní obor!

To jestli někdo je anebo není dobrý manažer, tj. vedoucí, se přece dá odhalit až v praxi, anebo nanejvýš v psychologickém testu -- ale i když vykazuje tyto schopnosti, tak až praxe ukáže, jestli jím skutečně je. A pokud nikoli, no tak se prostě vypíše nové výběrové řízení a vybere se jiný uchazeč. Jde tedy o schopnost či dovednost, ale nikoli o odbornost. Jde o talent, který se dá rozvíjet, ale nikoli naučit, a může ho mít jakýkoli absolvent odborné školy, ať už humanitní anebo technické. A pokud rozvíjet, tak eticky.

Ovšem současní top-manažeři, současní vrcholoví sportovci businessu, ačkoli se ukáže, že jsou neschopní či dokonce korupční, tak jsou zdá se nejenom neodvolatelní, ale i nepolapitelní a beztrestní. Jakmile se tam jednou člověk dostane, tak už tam prostě zůstane. Vidím zde velkou podobnost s totalitním režimem a s jeho manažerským obslužným personálem státního kapitalismu...

A nejde o podobnost jenom vnější. Viz dialekticko-materialistický zákon o přeměně kvantity v kvalitu, který zcela odpovídá manažerskému způsobu myšlení, a jež je nevědomě uplatňován v praxi. A bohužel i v kultuře, která je chápána jako pouhá nadstavba. Ona hodnota se ovšem ne a ne dostavit... Možná proto, že život nám ukazuje pravý opak. Kvalita se prostě nedosahuje zvýšením kvantity. To, že máme něčeho hodně anebo víc, tak to ještě neznamená, že je to zároveň i lepší, hodnotnější. Prostě máme hodně konzumu, ale nikoli kultury. Máme hodně informací, ale nikoli vzdělání. Máme moc, ale nikoli smysl. Kvalita a kvantita jsou rozdílné pojmy...

Neboť co vytváří skutečné hodnoty, honba za krátkodobým prospěchem anebo vytrvalá a trpělivá práce, "komercionalizace" života anebo život "sub specie aeternitatis"? A ví se ještě vůbec dnes, o čem je řeč? Myslím, že ne... Viz Masaryk: "Jak pracovat?"

Idea lineárního a neustálého hospodářského růstu se zrodila v osvícenství. Jde o jednu z forem osvícenské ideje pokroku, která je jak materiální, tak i duchovní, a má jak pozitivní, tak negativní aspekty. Vychází z novověké ideje o ovládnutí světa a využití přírody pomocí instrumentálního rozumu a empirické vědy. Důležité je vše přesně změřit a zvážit a důkladně popsat. Pozitivním aspektem je osvobození se od předsudků a pověr, a také rozvoj vědy a vzdělanosti, a samostatného kritického myšlení. Negativním aspektem je vznik strojové civilizace a strojového zabíjení lidí, vznik dvou hrůzných světových válek, dvou hrůzných totalitních systémů (viz Adorno, Horkheimer), a také ekologické problémy (viz Beck). Co naplat, když je potok či řeka označena krásnou modrou cedulí, ale je to neživá stoka. Co naplat, když je svět vyměřen, ale stává se nepřirozeným. Co naplat, když je společnost racionálně uspořádaná, ale nedá se v ní žít. Viz "negativní důsledky osvícenství". A zdá se, že mezi ně patří i současný manažerský kapitalismus, jako snad poslední vývojová fáze vyrůstající z oné ideje pokroku, v tomto smyslu neomezeného hospodářského růstu, a snažící se ho realizovat oněmi technokraticko-pragmatickými prostředky, a který zcela naplňuje Nietzscheho tezi o vůli k moci jako podstatě světa. Neboť o nic jiného v případě imorálních manažerů přece nejde.

To, co bylo před dvěma sty lety samozřejmé, se dnes už tak samozřejmé nezdá. Oceány byly ještě plné ryb, lesy ještě plné zvěře, země ještě plná uhlí a jiných fosilních paliv, a vše dáno biblickým bohem člověku k dispozici, aby nad tím panoval a využíval pro svou potřebu. Neuplynulo ani dvě stě let a vše je docela jinak. Planeta Země má zkrátka své rozměry a nelze donekonečna zvyšovat hospodářský růst a "životní úroveň", jednoho dne prostě uhlí dojde.

Symbolem dění je všude kruh, říká Schopenhauer, a má pravdu, je to skutečně tak. Přirozený pohyb je vždy kruhový a nikoli lineární. Linearita je něco umělého a nepřirozeného. Náš svět, svět západní civilizace, stojí na linearitě. Je tedy něčím umělým a umělohmotným. Tato "umělost" má ale za svůj základ "přirozenost". Tento umělý svět vyrůstá z přirozeného světa a nemůže se bez něho obejít. Vlastně je jakýmsi parazitem, neboť ho vysává... Konzumuje. Tento přirozený svět má ale své hranice, není nekonečný a nevyčerpatelný. Planeta má své hranice, nerostné bohatství má své hranice, lidské tělo má své hranice, lidské potřeby mají své hranice, konzum má své hranice... Nelze donekonečna zvyšovat "životní úroveň" a konzumní způsob života. Žaludek je plný a společnost je přesycená, přejedená... A bezbožná.

Současná "globální" hospodářská krize není ničím jiným, než krizí sekularizované, hmotařky pojaté, ideje dějin spásy v podobě neustálého ekonomického růstu, která narazila na své přirozené hranice, meze. Onen vír ve státních pokladnách, ve kterém mizí, tak jako ve výlevce, státní peníze, není ničím jiným... Hádes neboli Pluto ("Boháč") si bere, co je jeho, i s úroky.

Současný globální manažerský kapitalismus je opravdu povahy chtonické a nikoli úranické, tj. nebeské.

Idea neustálého ekonomického růstu je tedy lichá. Nejenom, že není žádná linearita dění (a tím i času), jak ukazuje veškeré dění v přírodě, ale není ani žádný neustálý, natož nekonečný růst. To je něco umělého a nepřirozeného. To je proti přirozenosti věcí, a co je proti přirozenosti věcí, jak praví velký čínský mudrc Lao-c`, to nemá dlouhé trvání a předčasně zaniká. Otázkou jenom je, jestli současná ekonomicko-společenská krize je krizí malou či velkou. Jestli jde pouze o zápornou část sinusoidy vývoje kapitalismu anebo o definitivní krach celého kapitalistického systému. Jestli jde o porodní bolesti nové formy kapitalismu anebo jiné formy tržní ekonomiky.

Sociálně-psychická schizofrenie

Jsem přesvědčený Evropan a demokrat. Současný nárůst sociálního napětí a extremismu, a to v celé Evropě, vyrůstající z dnešní hospodářské krize, a především z jejího politického řešení, mě ale děsí. Co naplat, že se škrtá a šetří, když se společnost čím dál tím víc radikalizuje (a bodejť by ne, když dluh vrchnosti mají zaplatit poddaní...). S tím nejsou žádné žerty. Socialismus je relativní zlo, ale fašismus je absolutní zlo. Socialismus může být demokratický, ale fašismus nikoli. Může být kritický a humanistický marxismus "frankfurtské školy" (viz např. E. Fromm) a může být nekritický marxismus dogmatického bolševicko-stalinistického ražení, který je zločinný. To ovšem neplatí pro fašismus, ten nemůže být kritický ani humanistický, to je absolutní zlo. Nejděsivější vizí, ze které se mi opravdu dělá nevolno, je ale nacionální socialismus, tedy nacismus. Děsím se populisty a demagoga, který na tom založí svůj politický "kapitál", který zneužije ideu jak národního, tak i sociálního státu.

Chápu to rozhořčení nad současným stavem ekonomiky a společnosti, ale myslím, že to za současného stavu věcí nemá řešení. Pokud se nezmění ekonomické a společenské paradigma, tak se to bude jen zhoršovat. Neboť to není jen o lidech, systém je špatně.

Zdá se, že fyzikální zákony platí i v sociální oblasti. Myslím tím zákon entropie neboli neuspořádanosti, která jak vidno narůstá úměrně tomu, jak narůstá "civilizovanost", tj. úměrně této čím dál tím víc přetechnizované a umělohmotné civilizaci. (A to se týká i zákonů a práv, protože sebelepší zákony nezaručují jejich dodržování.) A platí nejenom v oblasti sociální, ale také i psychické. Lidé jsou čím dál tím víc vnitřně neuspořádaní, "schizofrenní" a tato nenormálnost se stává normou, protože se týká většiny.

V uzavřeném systému se energie nerecykluje, ale vyčerpává. Recyklovat se může pouze celek sám, a to tak, že zkrachuje či zbankrotuje a znovuzrodí se k novému životu, ale nikoli jeho části, ty lze pouze amputovat (viz příklad Řecka). A čím komplikovanější systém, tím energeticky náročnější. A naše civilizace je natolik komplikovaná, že dříve nebo později dojde k energetické krizi. Tou krizí nemyslím pouze nedostatek fosilních paliv, to by se ještě dalo vyřešit pomocí atomové energie (neekologické a potenciálně rizikové řešení) anebo sluneční energie (ekologické řešení), té je dost, ale také lidskou energii, která je vynakládána na udržení tohoto systému v chodu, protože se jí už teď nedostává. Čím dál tím víc lidí, je čím dál tím víc unaveno, z čím dál, tím víc složitějšího systému. Technická a kybernetická civilizace energeticky vysává člověka, neboť omezuje jeho bytostnou mnoho-funkčnost a přirozenost, neboť je umělá. Civilizace je produktem kultury a nikoli přírody, kdežto člověk je primárně produkt přírody a až druhotně produkt kultury, tedy vlastně sebe sama.

(Jenom podotýkám, že nehlásám žádný "fyzikalismus", nemyslím si, že se duchovní vědy dají zredukovat na přírodní a ty na fyziku jako na základní a nejobecnější vědu, ale pouze konstatuji, že se věci mají, tak jak se mají, že fyzikální zákony lze aplikovat na lidskou společnost a psychiku... Toť vše.)

Rozložily se všechny společnosti v minulosti a rozloží se i všechny v budoucnosti. Rozložilo se Imperium Romanum a rozloží se i Imperium Europeanum. A Amerika se propadne do moře jako bájná Atlantida. Jen Rusko to jako vždy přežije. To je samozřejmě vtip. I když kdo ví... Nesdílím sice Spenglerovu vizi "zániku západu", ale rozhodně ideu cykličnosti. Prostě už to nebude "naše" stará dobrá Evropa, ale jiná -- tak jako středověká Evropa byla jiná, než antická a novověká Evropa zase jiná, než ta středověká. Současná Evropská Unie se totiž čím dál tím víc podobá byrokratickému a unifikujícímu Římskému Impériu, než pluralistickému a demokratickému či republikánskému společenství nezávislých národních států, oné "unitas multiplex".

Zdá se, že se historie opakuje, sice ne co do obsahu, ale určitě co do formy. Zdá se, že opět jsme svědky úpadku "Říše Římské", jen se to jinak jmenuje. Ovšem to, co ve starověku trvalo staletí, může dnes trvat desetiletí. Protože jestliže se vše zrychluje, tak potom se zrychluje vše, tedy i zanikání...

Možná, že síla společnosti a civilizace tkví v tom, nakolik dokáže asimilovat barbarské národy. A v tomto smyslu se my Evropané od Číny ještě musíme hodně učit. Samozřejmě jenom v tomto smyslu. Nikoli v tom, jak likviduje Tibet a potlačuje jakékoli projevy demokracie. Nicméně Říše Středu sílí, kdežto Evropská Unie se rozpadá. V každém případě se světové centrum přesouvá ze "západu" na "východ". Možná tam, kam patří. Možná ona "evropská perioda" byl jen malý epicykl.

Že by přece jenom Evropa nebyla ničím jiným, než poloostrovem Asie -- jak vtipně a trefně poznamenal ten bláznivý mudrc, ten prorok chaosu, ten trickster (šibal) evropské filosofie..., totiž Nietzsche?

Autor je filosof