30. 4. 2010 / John Michael Greer
Hanabusa Itčo: Slepí mniši zkoumají slona ▶
...i když patříš k velké skupině sezdaných párů s dětmi, která si může tím, že se vzdá druhého zaměstnání, zvýšit disponibilní příjem, neuděláš to; ve skutečnosti ani neprojdeš čísla, abys zjistil, zda by to v tvém případě fungovalo - a důvod, proč to neuděláš, je ten, že jsi tak mesmerizován měsíčním šekem na 2 000 dolarů, nebo ať už je to kolik chce, až si nedokážeš představit, že by ses ho vzdal, i kdybys k jeho získání musel měsíčně utratit 2 200 dolarů. Tím říkám, drahý čtenáři, že pokud nemyslíš v pojmech celých systémů, skutečnost, že systémové náklady druhého zaměstnání mohou prostě převažovat nad výhodami, bude pro tebe tak nepochopitelná, jako by byl pro středověkého rolníka počítač. Mimořádná slepota vůči celosystémovému přístupu, která dnes prostupuje naším kolektivním vědomím, je věcí dosti nedávnou - ještě v 70. letech rozhovory o systémových nákladech narážely na mnohem méně vyvalených očí a tvrzení nevyplývajících z předpokladů než dnes - a pochybuji, že v historickém měřítku potrvá dlouho, i kdyby jen proto, že ostří darwinovského výběru odděluje adaptivní kulturní formy od maladaptivních se stejnou neúprosností, jakou uplatňuje v genetice.
KD│ "Cítím svůj los, kde nesvedu se bát," napsal básník Theodore Roethke ve slavné básni "Probuzení". Mohl hovořit za kohokoliv z nás; to co nás srazí - jako jednotlivce, komunity nebo společnosti - nejsou problémy, jichž se obáváme, ale ty, které jsme nedokázali vzít vážně, nebo které jsme coby problémy vůbec nedovedli rozeznat.
