BOMARC: klasický případ "obranné" střely s jadernou hlavicí

3. 9. 2006 / Petr Nachtmann

Nebezpečí plynoucí z jaderných hlavic umístěných na amerických antiraketách bychom neměli podceňovat, inspirací nám mohou být kanadské zkušenosti. Příznivci americké protiraketové základny v Česku zdůrazňují, že hlavice obranných raket by neobsahovaly jaderné zbraně, odpůrci se obávají opaku. Protiraketová základna by ležela mimo českou jurisdikci, personál a patrně i vojenské transporty by se těšily imunitě, inspekce českých úřadů či bezpečnostních složek by tedy byly téměř vyloučeny. Jedinou možností by bylo měření dozimetrem zdálky.

BBC se ptá, odkud se bere islám v Británii

4. 9. 2006 / Jaromír Máša

Skutečnost je vždy paradoxní, řekl bych. Že se teroristy samovolně stávají synci z evropských rodin, to se bere právě v tom, že nikdo nechce válku. Individuální teror, "vládní teror" a válka jsou střety naprosto různých kategorií. Kupodivu válka je vlastně spořádaná a soustavná činnost. Osudy válkou vyřazených lidí (raněných, nemocných na souši a na moři, válečných zajatců, civilního obyvatelstva a obětí mezinárodních a nemezinárodních válek) se již od poloviny XIX.století řídí Ženevskou konvencí, kterou přijalo 194 států. Válka předpokládá armádu a armáda předpokládá celkové odevzdání osobnosti do rukou velení. Padesátiletý mír učinil z bývalé vojenské prezenční služby dva roky sice nebezpečně tvrdého ale svým způsobem bezstarostného života. Své také učinila padesátiletá propagace míru. Maximum pro mír však učinila existence zbraní hromadného ničení: jednak je dnes vlastní kdekdo, jednak jejich použití uškodí jak tomu, na koho spadnou, tak tomu, kdo je vyšle.

Neobolševismus Jana Čulíka:

Čulík jako Havlík

3. 9. 2006 / Ivan Gabal

[Janu Čulíkovi] doporučuji více číst a vzdělávat se, včetně respektu k názorům a autonomii druhých. Pak by mu mohlo vyjít, že i jeho pozve ČT k debatě navzdory tomu, že ji kritizuje. A pokud se nemýlím o to Čulíkovi, ve skrytu duše, jde asi nejvíce, pokud ne o post šéfa zpravodajství nebo šéfa celého podniku.

Reakce Ivana Gabala na článek Jana Čulíka "Takhle, já musím souhlasit s tím, co tady řekl kolega". Ivan Gabal vede komerční firmu Gabal Analysis and Consulting.

Reakce Jana Čulíka "Sami máte možnost posoudit úroveň Gabalovy argumentace" ZDE

Sami máte možnost posoudit úroveň Gabalovy argumentace

3. 9. 2006 / Jan Čulík

Reakce na článek Ivana Gabala ""Čulík jako Havlík"

Česká společnost mi připravuje nová a nová překvapení. Opět jednou - nad článkem Ivana Gabala - nevěřím svým očím. Reakce Ivana Gabala, který, jak píše, se "živí výzkumem a analýzou faktických informací", je pozoruhodně smutným příkladem demagogie a manipulace. Divím se, že se k ní Gabal snižuje, vzhledem k tomu, že je přece zjevné, že to každý pozná.

Nikdo nebrání Gabalovi, aby vyjadřoval své názory, co nejhlasitěji si přeje - to je podstatou demokracie. Ve svém článku poukazuji na skutečnost, že je nepřijatelné, aby Česká televize k danému problému pozvala dva hosty s totožnými názory, kteří si ve studiu notují a k tomu jsou ještě sympatizanty téže jediné politické strany - přičemž Česká televize ani neuzná za vhodné o tom diváky informovat.

Zabývá-li se Ivan Gabal analýzou faktů, mohl by snad vědět, že profesionální žurnalistika vždycky dává prostor při diskusi o problému dvěma radikálně odlišným názorům. Jinak je to propaganda.

Nevím, co má kritika jednostrannosti České televize společného s Gabalovou obavou, že Čulík chce zakázat jeho dceři chodit na střední školu. To je demagogie: Gabal se snaží protivníka diskreditovat umělým vyvoláváním antikomunistických emocí. Čulík přitom vůbec levicové názory nemá :)... Ale i kdyby je měl, co by bylo na tom špatného? V demokracii jsou přípustné všechny názory, (tedy i Gabalovy!)

Ptačí chřipka Ivana Gabala

4. 9. 2006 / Štěpán Kotrba

Svět po studené válce se proměnil. Multipolarita nahradila bipolaritu. Ani události 11. září na tom nic nezměnily. Jen ti, kteří chtějí zvítězit ve válkách, dávno dobojovaných, opakují staré teze o vítězství v bojích, které nejde vyhrát. Součástí budoucnosti je demokracie. Součástí demokracie jsou informace a znalosti, nutné k samostatnému rozhodování. Někteří naši předkové si demokracii vyložili mimo jiné přáním, aby zbraně byly rozdány lidu a vládcům tak bylo zamezeno v možnosti ovládat své obyvatele. Odpor vůči tyranům se stal legitimním poté, co vládci ztratili svou božskou licenci. Výsledkem technologické, komunikační a informační globalizace je svět, ve kterém je jedinec efektivně schopen atakovat společnost. Je to jiný svět, je to svět nejistot všech, kteří bojují staré války starými strategiemi i taktikou.

Lidem se nedá lhát ve společnosti, která se rozhodla pro informační demokracii. Nelze zamlčovat svá angažmá a utajovat své politické ambice. Lež má krátké nohy a pravda se jmenuje Google. Vědět je právo plebejců a nikoliv výsadou spiklenců. Média nemohou být prostředkem propagandy moci už proto, že nemají podíl na této moci a nemají tudíž ani zájem ji udržovat při životě. Média udržuje při životě jen zájem mas o jejich informace. Vyvolávání duchů bipolarity a té jediné správné ideologie je ukázkou stejné neschopnosti myslet, jako neschopnosti informace analyzovat. I kdyby to autora doposud živilo.

Ne antiraketám - ano míru

4. 9. 2006

Již z titulku je jasné, že jsem zásadně proti, míní čtenář Jan Teplík. V mém odmítavém postoji vůči raketám nejde v žádném případě o nějaké to alibistické čecháčkovství, jak odmítavý postoj vůči antiraketám rádi označují stoupenci americké základy, ale především jde o přesvědčení, že vybudování americké antiraketové základny na území České republiky nebo Polska by velmi výrazně zvýšilo riziko nechtěného (možná i chtěného) rozpoutání světové jaderné války.

Média a politika v ČRo 6

2. 9. 2006

Radko KUBIČKO, moderátor: Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Média a politika, politika a média, politikové a novináři. To je stálé téma našeho pořadu Média v postmoderním světě. Také tentokrát budeme hovořit na toto téma. Příležitost nám poskytly dvě události z poslední doby, které byly velmi mediálně viditelné, byť samy o sobě zase tak důležité snad nejsou. Otvírají ovšem závažné otázky, které už jsou velmi důležité pro rozvoj demokratické společnosti. A na tyto otázky se budeme snažit odpovědět v našem pořadu Média v postmoderním světě, který právě začal, dobrý večer. V obou zmiňovaných případech šlo o stažení televizního moderátora. V prvním případě se to týkalo veřejnoprávní České televize. Ta stáhla z hlavního večerního publicistického pořadu moderátora Borka po jeho rozhovoru s předsedou vlády Paroubkem. Zdůvodnila to dlouhodobou nespokojeností s prací tohoto redaktora a nezvládnutím rozhovoru s premiérem, na který prý byl nepřipraven a kladl nepřesné a zavádějící otázky. Druhým mediálně sledovaným stažením moderátora byla kauza Mirky Čejkové, která na televizi Prima uváděla pořad Extra. Stalo se tak poté, co oznámila kandidaturu do Senátu v podzimních volbách za stranu Politika 21 evropské poslankyně Jany Bobošíkové. V našem pořadu se tedy budeme bavit o vztazích politiky a médií, politiků a novinářů. A ve studiu vítám své dnešní hosty, novináře a naše stálé spolupracovníky Karla Hvížďalu.

Transkript rozhlasové diskuse Radka Kubička s Karlem Hvížďalou a Janem Čulíkem, která se vysílala v ČRo 6 v pátek 1. září 2006 ve 20.10 hodin.

Pořad si můžete poslechnout na internetu ZDE

Setřeseme ze sebe typický rys komunismu -- přetvářku a faleš?

4. 9. 2006 / Michal Rusek

Se zájmem jsem si přečetl článek Bohumila Kartouse "Japonští vojáci na izolovaném českém ostrově" z 1. září 2006. V samotném závěru textu jsem našel nenápadnou, ale zato podstatnou poznámku "...že to dělají vždy konkrétní lidé za konkrétních podmínek". Možná bychom měli lépe vnímat, že špatnosti a zlo nikdy nečiní abstraktní ideologie, ale vždy konkrétních lidé na základě svých konkrétních osobních důvodů. V současné době jde především o to najít takovou úpravu politického systému, aby začala existovat pevná vazba mezi politickými sliby před volbami a skutečnou snahou je dodržet i po nich (vymahatelnost slibů). Zejména v posledních týdnech jsme totiž opakovaně viděli, že politici dokážou měnit své postoje mnohem častěji, než uživatelé PC své pevné disky. Vždyť přece volby jsou o určitém konkrétním obsahu politiky, o profesionálním řešení jednotlivých problémů. A ty se už 3 dlouhé měsíce vůbec neřeší.

Každá rada drahá - padají topoly

4. 9. 2006 / Pavel Kopecký

Peníze až na prvním místě. Tato věta v polistopadové společnosti pevně zakořenila za vlád občanských demokratů. Tehdejší ekonomičtí vizionáři sledovali zejména krátkodobé výhledy na Nobelovu cenu a této kalkulaci podřizovali také délku existence československé státnosti a zorný úhel pohledu na Evropská společenství. Tíha balíčků nutných hospodářských opatření nakonec vrátila sebepojetí odborníků do patřičných dimenzí.

Balkánská ikariáda

4. 9. 2006 / Pavel Kopecký

Kapkou v milionové záplavě mořechtivých Čechů, houfně táhnoucích na Jadran, stali jsme se s přítelkyní letos i my. Volba sice padla na Chorvatsko, ale slíbili jsme si, že místo obléhání pláží vezmeme útokem hradby nepoznaného. Vždyť ležet u vody lze na břehu jihočeského rybníka Svět.

Nejprve míříme do blízkého Splitu císaře Diokleciána, největšího přístavu v okolí, následně volíme směr opačný, jedeme do Bosny a Hercegoviny. Úmorným balkánským autobusem šplháme po kopcích a se značným zpožděním navštěvujeme hercegovský Mostar, zalidněný památník občanské války. Starý most z tureckých časů, který dal údolnímu sídlu jméno a jenž symbolizoval multikulturní společnost svazové Bosny, jak známo, již neexistuje. Místo něj stojí nový Starý most, vrstevnatá mystifikace. Znovu spojuje muslimský a chorvatský břeh.

ČEŠTINA

Floskuli o "patu" papouškuje už i jinak samostatná Pavla!

4. 9. 2006 / František Schilla

Žádný povolební pat neexistuje! -- Tak zareagoval na první komentáře českých médií k červnovým parlamentním volbám v Česku rozzlobený vysokoškolský profesor (politolog). Zcela oprávněně, leč s výsledkem více než skrovným.

Uplynulé tři měsíce dostatečně prokázaly, že obrazné spojení "povolební pat" v nejrozmanitějších variantách ("patová situace" apod.) má pro většinu českých médií přitažlivost přímo neodolatelnou. Na jeho iracionální přitažlivou sílu je sebeplošnější osvěta (článek Oskara Krejčího Povolební pat neexistuje vyšel v BL a na serveru publica.cz 14. 6. 2006, vzápětí též v týdeníku Ekonom) krátká. Papouškuje ji kdekdo.

Kam s Gandalovičem aneb ministerstvo pro evropský rozvoj není ministerstvo pro místní rozvoj

1. 9. 2006 / Oldřich Průša

Tři měsíce trvalo, že se podařilo zvolit předsedu Poslanecké sněmovny a dát dohromady seznam patnácti jmen, krému se bude po příštích nejméně třicet dnů říkat nová vláda. Byla to práce úmorná, novináři podrobně sledovaná. Výsledek překvapil. Tedy minimálně v jednom ohledu. Novináři buďto něco popletli nebo sekretářka něco špatně přepsala.

Nizozemské memento není pro ČR aktuální

4. 9. 2006 / Pavel Urban

Hrozbou pro západní hodnoty nejsou přistěhovalci obecně, ale přistěhovalci muslimští. Přesněji řečeno, jejich děti a vnuci, kterým islám dal to, co jim nedokázali dát rodiče ani "hostitelská společnost": identitu. Na tomto velmi nežádoucím stavu má multikulturní politika patrně svůj podíl, patrně ale nikoli zásadní. Problémy s muslimskou menšinou má i Francie, která byla, pokud vím, vždycky státem Francouzů, ať už jakéhokoli původu. I když se zdá, že myšlení její muslimské elity z francouzské tradice příliš nevybočuje.

Česká republika je v jiné situaci.

Thomas Franke: Ať žije válka!

4. 9. 2006 / Pavel Urban

Mezinárodní síly v Libanonu mají odzbrojit Hizballáh a zabránit mu v tom, co je následně vytýkáno i Izraeli : bombardovat území sousedního státu. To je skutečně v souladu s logikou Izraele. Z čehož zřejmě vyplývá, že je to logika špatná. Panu Frankemu se tedy líbí válka. Proč ne, každý máme svého koníčka. Ale jak chce potom zabránit civilním obětem?

ANALÝZA KRIZE

Po izraelském útoku na Libanon: Souvislosti a perspektivy

1. 9. 2006 / Thomas Franke

Jako už předtím Human Rights Watch, mluví nyní i Amnesty International o válečných zločinech Izraele při svém tažení proti Hizballáhu. Bilanci 33 dnů trvající vojenské akce popisuje Amnesty International takto:

• 1183 mrtvých, zhruba třetina z nich děti,
• 4054 zraněných,
• 970 000 uprchlíků.

Vláda: objektivita odbornosti?

1. 9. 2006 / Max Fischel

Nejen v posledních týdnech, ale i v minulosti se v politickém dění vytyčuje požadavek "vlády odborníků" -- jako by se jednalo o skupinu lidí, kteří s politickými názory nemají mnoho společného, kteří jsou schopni ingorovat politické šarvátky předsedů stran, jejich poradců a dalších mediálních hvězd politických zpravodajství.

Americký protiraketový deštník funguje, pouze když je hezky a neprší

1. 9. 2006 / Štěpán Kotrba

Pro Spojené státy americké je nekonání zkoušky vznikajícího protiraketového deštníku absurdní zprávou, která legitimizuje veškeré pochybnosti o smyslu budování základen USA kdekoliv v Evropě. Protiraketový deštník nejspíše proti raketám "darebáckých států" chrání pouze tehdy, když není zataženo a neprší. Jak jinak si vysvětlit selhání zkoušky zásahu "pohyblivého terče" z důvodu špatného počasí? V mlze se na "demokratické státy" neútočí?

Agentury Reuters, AP a další uvedly, že Spojené státy ve čtvrtek kvůli špatnému počasí odložily zkoušku části vznikajícího protiraketového deštníku nad tichomořskou oblastí. Raketu, simulující terč, Pentagon plánoval vypálit z Kodiaku na Aljašce mezi 16:00 a 21:00 SELČ, antiraketu Boeing s "kill vehicle" hlavicí pak ze základny Vandenberg. Řídící středisko antirakety je v Colorado Springs. Test měl prověřit schopnosti radaru na letecké základně Beale Air Force Base, 60 kilometrů na sever od Sacramenta v Kalifornii. Nepříznivé počasí nakonec pokus znemožnilo. Nad Aljaškou byla mlha... Informaci přinesl v češtině bez jakéhokoliv komentáře server iHNed.

Zdroj Reuters ZDE

další podrobnosti ZDEZDEZDEZDE

Japonští vojáci na izolovaném českém ostrově

1. 9. 2006 / Bohumil Kartous

Velká část české veřejnosti trpí zvláštní poruchou, která se vyskytla v exotických případech u japonských vojáků po druhé světové válce. Někteří z nich zůstali osamoceně na tichomořských ostrovech, které měli bránit před útoky amerického námořnictva, i po skončení druhé světové války. Když byli po mnoha letech objeveni, stále byli připraveni v bojové pohotovosti. Izolace, které byli vystaveni, jim jednoduše neumožnila, aby zaznamenali a přizpůsobili se změně vnějšího světa.

Česká veřejnost se ocitá v podobné situaci, ačkoliv - paradoxně - právě otevření se okolnímu světu mělo být prostředkem osvobození od setrvání v anachronním světě nepřetržitého (a nekonečného) spění ke světlým zítřkům. Místo názorové plurality se ovšem ocitáme ve stavu umělého udržování stavu společenské reality v pozici japonského vojáka, který je stále v pozoru před svým nepřítelem, i když ten už dávno složil zbraně. Stále máme dojem, že musíme své světlé zítřky bránit zuby nehty.

Izrael: demokracie, ale...

1. 9. 2006 / Fabiano Golgo

Matky z Májového náměstí (španělsky Madres de Plaza de Mayo), to je jedinečná organizace argentinských žen, z nichž se staly aktivistky za lidská práva. Už téměř tři desetiletí bojují tyto matky za právo dovědět se, co se stalo jejich dětem, které byly uneseny agenty vojenského režimu, které byly pak mučeny a usmrceny ve válce, známé jako Špinavá válka z let 1976 -- 1983. Jméno organizace pochází od Májového náměstí v Buenos Aires, kde se tyto matky každý čtvrtek už třicet let setkávají a půl hodiny se po náměstí procházejí. Armáda přiznala, že více než 9000 z unesených osob je stále ještě nezvěstných, avšak Matky z Májového náměstí tvrdí, že je jich asi 30 000.

Hospodaření OSBL za srpen 2006

4. 9. 2006

V srpnu přispělo celkem 124 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 20 761.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 8. 2006 částku 370 357.38 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,459.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.