Ne antiraketám - ano míru

4. 9. 2006

Již z titulku je jasné, že jsem zásadně proti, míní čtenář Jan Teplík. V mém odmítavém postoji vůči raketám nejde v žádném případě o nějaké to alibistické čecháčkovství, jak odmítavý postoj vůči antiraketám rádi označují stoupenci americké základy, ale především jde o přesvědčení, že vybudování americké antiraketové základny na území České republiky nebo Polska by velmi výrazně zvýšilo riziko nechtěného (možná i chtěného) rozpoutání světové jaderné války.

Jen naprostý naivka by mohl opravdu věřit propagandistickému tvrzení, že by tyto rakety bránily ,,svobodný svět" proti útoku nepřátelských raket z KLDR nebo Íránu. Jsem na 99,9 % pevně přesvědčen o tom, že pokud by v budoucnu dokázala KLDR, nebo Írán ovládnout patřičnou raketovou a jadernou technologii, tak by vedení těchto států takovýchto zbraní použilo pouze v případě jejich vlastního napadení -- tj. k SEBEOBRANĚ! Každý kdo zná obrovskou vojenskou, technologickou a ekonomickou sílu Spojených států velmi dobře ví, že útok na USA by byl totální státní sebevraždou a jsem přesvědčen o tom, že vedení KLDR i Íránské republiky tuto sílu USA velmi dobře zná a proto nemá v plánu dnes ani v budoucnu zaútočit na USA , protože si je dobře vědomo toho , že by tím zničili vlastní zemi -- národ.

To však znamená, že k reálnému raketovému útoku vedenému na USA přes naše území může teoreticky dojít pouze jenom tehdy, když vojska USA jako útočník napadnou Írán. Při takovémto pohledu na daný problém, si člověk musí logicky domýšlet, že snad už dnes plánují generálové a politici USA vojenské napadení Íránu!!! Záminka se vždycky najde. Připomeňme si Irák.

A tak teprve v případě napadení Íránu má vybudování protiraketové základny daleko od hranic USA svůj vojenský -- ,,skutečně obranný účel" . Nikdo z vojáků totiž nemůže předem zaručit, že by se útočícím raketám a letadlům podařilo zničit 100% všech Íránských raket, a proto už jenom hrozba odvetně odpálených - jedné nebo dvou raket s atomovou hlavicí směrem na USA vyžaduje vybudování této tolik Spojenými státy žádané protiraketové základny.

Pravda o antiraketách však může mít ještě další a to podstatně nebezpečnější variantu. Vybudování ,,obrany" proti ruským raketám. Právě tady může teoreticky velmi snadno dojít k situaci, že se americké antirakety bez vědomí naší vlády, parlamentu, přemění v rakety útočné. Už vůbec se nechce domyslet skutečnost, při které by selhala technika, nebo lidský činitel a jen minuty by dělily svět od jaderné katastrofy.

Česká televize na ČT 2 uvedla v sobotu 19. srpna americký film 13 dní, ve kterém byla líčena kubánská krize z pozice týmu prezidenta J.F.Kennedyho. V té době měli politici na řešení takovéto krizové situace relativně hodně času. To dnešní situace časové termíny pro rozhodnutí o případné jaderné katastrofě by byly daleko kratší a lidstvo by stálo na pokraji záhuby. Ze zmiňovaného filmu 13 dní, mimo jiné také vyplývalo to, že generálové velice snadno podléhají pokušení učinit pokud možno vše co by jim zaručilo vítězství, ve kterém by co nejrychleji zničili nepřítele. Z historie válek je známo mnoho příkladů, které dokazují, že jedním z největších pokušení válečníků všech dob, je provedení překvapivého útoku na nepřítele. Za této ,,obranné situace", kterou by propagandisté a politici prezentovali jako preventivního útoku, by se ze skutečně obranné antirakety stala nakonec zbraní útočnou.

Takže ať už je to tak nebo tak, každá další raketa zvyšuje riziko jaderné války a proto bychom my, občané České republiky, ale i obyvatelé Ameriky a dalších zemí celého světa měli odmítnout nové závody ve zbrojení. Vždyť existuje mnoho rozumnějších způsobů, jak využít peníze určené na zbrojení.

Varianta, že by na našem území byl pouze radar a rakety v Polsku, je pouze farizejské kličkování -- propaganda politiků a jejich mediálních pomahačů, které má oklamat a otupit odpor veřejnosti. Avšak v konečném důsledku je i samostatná radarová základna stejně protimírová jako, původní kombinace kompletní protiraketové základny včetně radaru.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.9. 2006