BBC se ptá, odkud se bere islám v Británii

4. 9. 2006 / Jaromír Máša

Skutečnost je vždy paradoxní, řekl bych. Že se teroristy samovolně stávají synci z evropských rodin, to se bere právě v tom, že nikdo nechce válku. Individuální teror, "vládní teror" a válka jsou střety naprosto různých kategorií. Kupodivu válka je vlastně spořádaná a soustavná činnost. Osudy válkou vyřazených lidí (raněných, nemocných na souši a na moři, válečných zajatců, civilního obyvatelstva a obětí mezinárodních a nemezinárodních válek) se již od poloviny XIX.století řídí Ženevskou konvencí, kterou přijalo 194 států. Válka předpokládá armádu a armáda předpokládá celkové odevzdání osobnosti do rukou velení. Padesátiletý mír učinil z bývalé vojenské prezenční služby dva roky sice nebezpečně tvrdého ale svým způsobem bezstarostného života. Své také učinila padesátiletá propagace míru. Maximum pro mír však učinila existence zbraní hromadného ničení: jednak je dnes vlastní kdekdo, jednak jejich použití uškodí jak tomu, na koho spadnou, tak tomu, kdo je vyšle.

Jestliže pana Dunanta vedl k Ženevské konvenci vlastní zážitek bitvy u Solferina r. 1863, tak dnes vlastně válku už skoro nikdo nepamatuje. Jestliže Hitler nasazoval do boje v konečných fázích 15leté kluky, tak jejich rodičům bylo tehdy více, než 35 (před válkou se se sňatkem a se zakládáním rodiny dost otálelo, čekalo se totiž na jakési solidní životní definitivum), jinými slovy byli to lidé narození kolem r. 1910, dnes by byli pomalu století. Odtud se berou pochybnosti o existenci holokaustu (užívané k politických čachrům) a odtud se bere hazard. Ostatně jsou psychologové, kteří považují boj za integrální součást lidské osobnosti (odtud konečně stále rostoucí obliba bojových sportů) a jsou biologové, kteří vzájemné vraždění považují přímo za součást přirozeného programu lidských aktivit.

Nezapomíná se jen na válku a holokaust, ale i na takové knihy, jako byl např. Osamělý dav. K osamělosti přispívá neexistence rodiny. Bez rodiny tu není žádná přirozená, ať individuální, ať kolektivní, autorita. Není tu také žádná vnější autorita: ať byly církve jakékoliv, podávaly určitý životní konsensus, který "plus minus autobus" fungoval. Tento konsensus nelze nahradit stranickými programy (jsou totiž pouhou ubohou karikaturou, komunisté se o to všemi silami skoro sto let snažili a nedosáhli toho). Naopak, bezprogramovost se pokládá za obrovskou přednost. Žádný program totiž nekonkuruje byznysu. Každý je tedy osamělý, je sám sobě autoritou, ale nemá žádný přitažlivý program a před ním se kam oko dosáhne prostírá šeď konzumu. A tady zase zapomínáme na jednoho starobylého spisovatele, totiž Dostojevského. Žijeme ve světě Běsů (Dostojevskij to přirozeně viděl z jiného úhlu, ale mechanizmus vzniku spikleneckých skupinek a vražd v jejich rámci popsal dobře). Ať to jsou gangy jako "Paniko z Královandy" (tak se v dávných dobách v Karlíně říkalo dnešní Sokolovské) či Vyšehradští jezdci Harryho Kádrnožky anebo ekonomické respektive politické mafie, je to jedno a totéž a točí s tím "Prezydenti Krokadýlů" (opět zapomenutá knížka).

Proč se ale tento individuální teror točí proti Spojeným státům? To je snad nejjednodušší otázka: protože se prezentují stejně jako Hitlerovo Německo nebo Stalinův Sovětský svaz (anebo jako Češi r. 1968), totiž jako spasitelé. Vzpomínám na knihu "Vynalezeno v Rusku", kde se na první straně za ruský vynález pokládal oheň. Mezi Američany z roku 1945 a Američany z roku 1995 je propastný rozdíl. Ostatně byly doby, kdy Evropa byla bezpečná a, možná povrchně, kultivovaná a Amerika gangsterská a kolotočová. Není vyloučeno, že silný odpor k USA spočívá na barnumské propagaci USA. Muslimové jsou pak jediní, kteří se proti ní veřejně a "činně" staví. Verba movent (sam'tajm'z), exempla trahunt.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.9. 2006