12. 3. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Jiné zprávy
Zprávy, o kterých se v Česku mnoho nedovíte. Zprávy ze světa, který není jiný. Zprávy, které ale jiné jsou.
připravuje Štěpán Kotrba
Resources in English on Czech film, literature and politics
Rozšířené vyhledávání Google
  Hledej na WWW
  na www.blisty.cz
  na www.britskelisty.cz

zpravodajství Google






Rozšířené vyhledávání Google



Ekonomická krize
Ropný šok
Encyclopaedia Britannica


Reklama
Britské listy využívají
mediálního monitoru
Newton IT
překladače a slovníky
EUROTRAN 2006
WORDMASTER 2006
SLOVO - Politicko spoločenský týždenník
Politicky nekorektní karikatury Michaela Marčáka
Siromacha - román na pokračování
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 3. 2002
O víkendu vyšlo najevo, že mají Spojené státy nouzové plány pro jaderné útoky na sedm zemí - Rusko, Čínu, Irák, Severní Koreu, Írán, Libyi a Sýrii. Tato informace přišla po týdnu spekulací o válce proti Iráku. Americký viceprezident Dick Cheney v pondělí prezentoval Tonymu Blairovi své přání, aby Británie poskytla 25 000 vojáků pro válku proti Iráku. Vyvolává to všechno dvě otázky: Uvědomí si Cheney názor, který je nyní běžný mimo Spojené státy, že nikdy v historii nepromarnil žádný národ sympatie a morální převahu tak rychle a s takovým nezájmem o ostatní, jako to od 11. září učinily Spojené státy? A jestliže si to dokáže Cheney uvědomit, je mu to jedno? Vadí Americe, že se stává terčem globální nenávisti? A co se stane s mentalitou země, kterou lidé nemilují, ale jen se jí bojí? Jaké tam vzniknou zvyky agresivní defenzivnosti? To jsou otázky, které vyvolávají úzkost: jak vzpomínky na 11. září mizí, nebojíme se nyní tolik islámských únosců letadel jako amerických bomb, které mění svět v nebezpečné, nestabilní místo, argumentovala v pondělí 11. března v deníku Guardian Madeleine Buntingová:
Sloupek

Včera jsem na tomto místě vysvětloval, že podnikatelské transakce mezi prodejcem a zákazníkem jsou na Západě založeny na základě oboustranné spokojenosti, nikoliv vydírání od prodejce, a pokud vyjde najevo, že prodejce zákazníka nějakým způsobem podvedl, podnikatelskou smlouvu to anuluje. Vyjádřil jsem politování, že je tento - na Západě relativně běžný princip - v České republice i dvanáct let po pádu komunismu nepochopitelný.

Jeho nepochopitelnost potvrdil Vít Zvánovec, který mou argumentaci označil za "blábol" .

Opět se tedy ocitám v postavení člověka se čtyřiadvacetiletou zkušeností života na Západě, který se snaží zprostředkovat do českého prostředí zkušenost tam nesrozumitelnou - a místní lidé protestují a tvrdí, že to, co píšu, "nemůže být pravda", že by kontrakt mezi prodejcem a zákazníkem byl založen skutečně na oboustranné spokojenosti! Jsem v rozpacích: Jak mohu vysvětlit všechny ty vrstvy spotřebitelských magazínů či pořadů v televizi a v rozhlase, hájících zájmy zákazníka, dlouholetý nátlak na vládu, v jehož důsledku byly dávno přijaty podrobné zákony, hájící zájmy zákazníků. Nepřesvědčím zřejmě nikoho. :) V Čechách je to jinak...

(Přitom například Američané si stěžují, že zákaznické zájmy jsou v Evropě hájeny prý daleko neefektivněji než ve Spojených státech - rozdíl mezi Evropou a Amerikou je prý asi takový, jako je rozdíl mezi Českou republikou a západní Evropou.)

Pár drobností z Británie: právě proto, že je dobře známo, že se právě prodej pojistek či jiných finančních instrumentů může stát záminkou k podvádění neinformovaných zákazníků, je britské právo - a jistě i právo Evropské unie - v těchto věcech silně na straně zákazníka. Při podepsání jakékoliv smlouvy na pojištění či na finanční služby má v Británii zákazník už léta např. automaticky právo na tzv. "cooling off period" - období po podpisu smlouvy, které trvá nejméně čtrnáct dnů a během níž není zákazníkův podpis na smlouvě platný - bez jakéhokoliv zdůvodnění ho během tohoto období zákazník může zrušit, jen proto, že si věc rozmyslel.

Rozhodnu-li se z jakýchkoliv důvodů, že mi pojistka nevyhovuje, stačí, abych to oznámil pojišťovně. Jestliže mi pojišťovna pošle dopis "komplikace v těhotenství nehradíme, to jste si zavinila sama" - může očekávat, že tímto dopisem mou smlouvu s pojišťovnou zrušila. Žádný soud by se v Británii po tak nehorázném výroku nepostavil na její stranu. Mj. i proto, že by zákazníkovi věřil, že o kontroverzní klauzuli v podmínkách pojišťovny nevěděl. Proč by si přece jinak stěžoval!

Opakuji: v západních zemích je spokojenost zákazníka prioritní. Ale vždyť si to zkontrolujte už jen jednoduchou návštěvou libovolného hostince či obchodu za rakouskou či německou hranicí!

O Vánocích roku 2001 jsem byl lyžovat ve francouzském lyžařském středisku Val d'Isére. Služby, které mi při tom poskytla britská cestovní kancelář Crystal Holidays, měly určité nedostatky. Poslal jsem stížnost a požadoval jsem pro porušení kontraktu z jejich strany finanční náhradu. Dostal jsem zpět zdvořile patnáct procent ceny zájezdu.

Koupím-li si v Británii v potravinářském supermarketu Safeway jakýkoliv výrobek, pokud s ním nejsem spokojen a přijdu ho vrátit, firma mi ho vymění a zároveň mi za něj - za to že jsem byl nekvalitní službou obtěžován - zaplatí plnou cenu: kompenzace je tedy dvojí. Dostal jsem takto toto dvojí odškodnění s poukazem na nekvalitní výrobek už v Safewayi třikrát - Safeway tento způsob kompenzace v Británii široce inzerovala. Přijdu-li do Safewaye a u pokladen je fronta více než pěti zákazníků a zvolám-li že, to jako platící zákazník nehodlám tolerovat, že tam prostě nebudu čekat, měli byste vidět, jak manažer kmitá a otevírá další pokladnu.

(Stejně je v normální situaci nemožné, aby se na vás číšník v restauraci vytahoval, nebo si vám či na vás! stěžoval, nebo vám a přátelům u jednoho stolu nepřinesl jídlo najednou, ale nechal část skupiny dál čekat, zatímco některým už přinesené jídlo stydne, nebo přinesl účet a hlasitě oznámil "Tak bude to 387,50," nebo vám v půl desáté řekl, že už se nepodává jídlo, anebo vám přinesl třicetistránkový jídelní lístek s dlouhým seznamem vín a aby se při snaze některá z nich objednat ukázalo, že skoro žádná nejsou k dostání, ani nebude v údajné luxusní restauraci hrát ryčná hudba, nebude tam pokecaný ubrus a číšník nebude mít mastné skvrny na saku a dveře do kuchyně nebudou mít rozbité sklo - viz má aktuální pražská a ostravská zkušenost. Je šílené, aby zákazník, který přináší do restaurace útratu, přitom ještě platil za použití smradlavého záchodu - a dostal od zřízenkyně na záchodě, kde chybí papírové ručníky, za poplatek tři koruny přesně odměřeného půl metru toaletního papíru k použití v kabince! Aby člověk poznal všechny tyto rozdíly, stačí pracovat přes léto v nějaké londýnské restauraci - kdosi přítomný, kdo měl tuto zkušnost, v neděli citlivě vypočítával, co dělá ostravská číšnice v jedné kavárně špatně. Lidem, kteří vycestovali, není toto třeba vysvětlovat.)

Jsou to dosti běžné procedury, na něž je západní zákazník zvyklý. Zákazník má vždycky pravdu. Neočekává od prodejce či od číšníka psychický výprask. Prodejce či prodavač se se zákazníkem nikdy nehádá, natož aby ho urážel. Poruší tím podnikatelský kontrakt.

Evropská unie ve zprávách o přípravách ČR na vstup do Evropské organizace kritizovala mj. právě nedostatečnost obhajoby zákazníkových práv v České republice. Je velmi pravděpodobné, že do několika let po vstupu do Evropské unie vnutí tuto - běžnou - praxi podle hesla "Náš zákazník, náš pán", neboli "podstatou podnikatelské smlouvy mezi prodejcem a zákazníkem musí být zákazníkova spokojenost" bruselské ústředí EU i prodejcům v České republice. Pak se nebudeme setkávat s patologickými jevy, jaké předvádí Česká pojišťovna zdraví.

11. 3. 2002
Angloamerické ujednání proti Iráku bude nesmírně kontroverzní, a to nejen uvnitř Labouristické strany, ale i ve velké části veřejného mínění, napsal v pondělí v redakčním komentáři britský list Times:
11. 3. 2002
Při příležitosti půlročního výročí od událostí 11. září přinesl v neděli 10. 3. týdeník Observer rozsáhlou přílohu článků a analýz o změněném světě od útoku na WTC. Zde je shrnutí jednoho z nich: Události 11. září prezentovaly světu tři velmi významné a univerzální, zásadní úkoly, argumentoval 10. 3. v týdeníku Observer Fred Halliday, profesor mezinárodních vztahů na London School of Economics. První z nich je nutnost posílit bezpečnostní dimenzi globalizace. Globalizaci není možno vidět už jen jako obchod, investice, cestování a kokmunikace. Je nyní zapotřebí i bezpečnostní dimenze. Ta musí být součástí odpovědnosti všech států, musí být efektivní a musí být pod právní a demokratickou kontrolou.

Druhým zásadním úkolem je potřeba vytvořit mezinárodní spolupráci. Do středu světové politiky se musí dostat skutečně politika, nesmí tam být síla. Už existuje, sice velmi nedokonalý, systém mezinárodní vlády, a ten je nutno začít efektivně využívat. Je nebezpečné útočit na něj zprava jménem tvrdohlavé mocenské politiky a zleva jménem samolibé "antiglobalizační" kampaně. Třetím úkolem je upevnit na světě vládu racionality a omezit snahu vytvářet protikladné tábory", řeč o "střetu civilizací". Náboženská a etnická bigotnost nepřinese efektivní řešení problémů dnešního světa.

11. 3. 2002
Na půdě OSN probíhá nyní rozprava o zřízení mezinárodního trestního tribunálu. Proti jeho zřízení se zatím jako jediné země staví USA a Izrael. Podmínečnou podporu mu vyslovuje Čína. Jeho autoritu by uznala jen v případě, že by v jeho čele nezasedali Američané. Obdobný postoj neoficiálně signalizuje Irák. Ostatní členské státy - tedy drtivá většina - se již vyslovila pro zřízení mezinárodního trestního tribunálu, jakožto celosvětové a na vládách nezávislé soudní instance.
12. 3. 2002
Následující údaje o majitelích českých soukromých televizí Nova a Prima nejsou žádným tajemstvím a naprostá většina z nich je navíc běžně dostupná na Internetu, kupříkladu ve výroční zprávě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). To, že podstatná část českých novinářů v rozporu se skutečností okolo vlastníků Novy a Primy přesto vytváří atmosféru tajemna a zdání zákulisních machinací, je neodpustitelné. Spíše to vyvolává otázku, proč tak tito novináři činí. Z hlouposti? Stádovitosti? Na objednávku? A, B i C je špatně!
11. 3. 2002
Senát Parlamentu České republiky v pátek 8. března 2002 schválil návrh novely zákona č. 140/1996 Sb. o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti (viz zde), který tak už nyní pouze čeká na podpis presidenta republiky.

Na téže schůzi je jako poslední, 50. bod zařazen návrh senátorů Unie svobody Koláře, Febera, Fejfara, Hadravy, Paukrtové, Rumla a Schovánka na senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) (viz zde) a jehož cílem je mj. zrušit trestnost pomluvy podle § 206 trestního zákona.

Tato časová shoda není nijak náhodná, naopak.

12. 3. 2002
V českém veřejném prostředí se zabydluje nová forma jakéhosi měkkého sofistifikovaného rasismu, který, na rozdíl od tvrdého, není agresivně surový, ani přímočarý. Tento neo-rasismus je navíc "reflektovaný" a svým způsobem je, jak napsal Slavoj Žižek, "rasismem na druhou", protože dokáže přijmout i formu svého protikladu - boj proti rasismu. Neo-rasisté totiž netvrdí, že "přítomnost jiných" je hrozbou pro národní identitu, nebo že "oni" (Romové, atd.) jsou líní, násilničtí a že podrývají naši národní podstatu, pouze tvrdí, že "oni nejsou schopni s námi sdílet prostor", dále "oni svou emigrací do Anglie zavinili to, že já jsem diskriminován britskými úředníky na letišti" či "oni nemají parametry, aby mohli být zastoupeni v kulturních institucích" atd...
12. 3. 2002
V Britských listech jsme kritizovali nesrozumitelné, temné cizojazyčné texty, jaké předkládá pražská FHS UK při přijímacích zkouškách žadatelům o studium. Argumentovali jsme, že je neseriózní dávat uchazečům o studium takto těžký a špatně formulovaný text a že jedinou funkci, jakou to při přijímacích zkouškách může mít, je odradit od studia co největší množství žadatelů - stejný dojem nám mimochodem mezitím potvrdil i jeden rodilý anglický mluvčí, vyučující v České republice na vysoké škole anglistice, i mnoho čtenářů. V tomto příspěvku děkan FHS UK Jan Sokol kritizované texty obhajuje.
8. 3. 2002

Americký ministr zahraničních věcí Colin Powell a jeho náměstek Craner vystoupili k publikaci výroční zprávy svého ministerstva o stavu lidských práv ve světě (část o ČR je zde) na tiskové konferenci, jejíž anglický transkript je tady. Novináři je tam docela tlačili ke zdi. Celkový étos této tiskové konference se, jak se zdá, docela odlišuje od étosu českých tiskových konferencí - lze říci, že novináři se právem a velmi ostře zaměřili na celou řadu důležitých nesrovnalostí v současné americké zahraniční politice. Odpovědi náměstka Cranera jsou občas skoro komické. - Na rozdíl od tiskových konferencí českého ministerstva zahraničních věcí však americké MZV, zdá se, průběh tiskové konference na svých internetových stránkách nezcenzurovalo (srovnejte, jak upravuje české MZV tiskové konference, se skutečnou verzí toho, co se na nich událo), americké ministerstvo zahraničních věcí, zdá se, publikovalo průběh této tiskovky v plné verzi. Přinášíme větší množství citátů z této tiskové konference.

8. 3. 2002
Pojistnou prémii mi nevyplatili, že nemám nárok, a pak po mně chtěli ještě další peníze! Tento článek chce varovat české ženy, aby si nepořizovaly soukromé zdravotní pojištění u České pojišťovny zdraví, a. s., a to zejména v případě, že chtějí otěhotnět a chtějí se pojištěním jistit pro možné zdravotní komplikace. - S překvapením konstatujeme, jak chabý marketing má firma Česká pojišťovna zdraví - vzhledem k tomu, že neví, že tak výrazně sprosté reakce a rozhodnutí, jaké její pracovníci projevují vůči zákazníkům, jsou kontraproduktivní: zákazníky to totiž od využívání služeb tohoto podniku odradí. Že by to pojiš'tovně bylo jedno? V tom případě by jí měli zákazníci bojkotem dát pocítit, co to znamená, chová-li se firma vůči zákazníkovi sprostě.
12. 3. 2002

Měla jsem docela těžký den, a měla zase jednu z nálad, že bych nejradši všeho nechala, šla domů, vdala se a měla normální život. Právě jsem přišla z večeře v menze Harvardu. Když píšu tento dopis, tak si vlastně uvědomuji, co vlastně mám. U stolu jsem seděla s kamarády, budoucích hokejistů NHL nebo pár kamarádů, kteří ve svých osmnácti letech již vlastní multimilionové mezinárodní firmy. Samozřejmě, že ne každý tady není tak mocný a úspěšný jako ti, které jsem ted'jmenovala, jsou tu také "normální" lidé. I když se musím přiznat, že už sama nevím, co je "normální", jen doufám, že já jsem...

10. 3. 2002

Další zákon, který má výrazně posílit pravomoci zpravodajských služeb, bude na své právě začínající schůzi projednávat Poslanecká sněmovna. Novinkou je, že sněmovní tisk č. 1231, zakládající povinnost všech fyzických a právnických osob poskytovat zpravodajským službám všechny informace, které mají k dispozici, pokud zpravodajská služba usoudí, že tyto informace jsou "důležité pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů a bezpečnost a obranu České republiky", má být schválen po zkráceném projednávání už v 1. čtení. Zdůvodnění, které v takovém případě musí předkladatel uvést v důvodové zprávě, tvrdí, že k zákonu (který má - bez úvodního listu a bez důvodové zprávy - sedm stran) se prý neočekávají žádné pozměňovací návrhy. A pak že nemají ministři Zemanovy vlády smysl pro humor!

9. 3. 2002

Polemika

Čtu si - pozoruhodně povrchní a nefundovanou - úvahu Štěpána Kotrby věnovanou debatě Ústavně právního výboru PSP nad elektronickým podpisem, poslouchám zvukový záznam rozpravy a říkám si: Není pochyb, v českém Parlamentu bude zanedlouho, v několika krocích a patrně bolestně, vynalezeno kolo. Kéž by nebylo příliš hranaté...
Bude nás ovládat Velký Bratr?
10. 3. 2002
Na přímou otázku Britských listů na tiskové konferenci 6. 3. 2002 přiznal předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Karel Neuwirt, že není s to zabránit parlamentu v přijetí zákonů, rozšiřujících bezbřehým způsobem pravomoce tajných služeb a není s to zabránit tak státu v získání takové moci, kdy každá instituce i firma bude povinna předat na výzvu BIS osobní údaje, které dle zákona (či vlastního rozhodnutí pod evidencí ÚOOÚ) shromažďuje. Od tohoto okamžiku, znamenajícího počátek policejního státu už Českou republiku dělí jen několik málo novel klíčových zákonů. Ty samy o sobě (tak izolovaně, jak je Sněmovna i Senát budou projednávat) nebudou znamenat žádné nebezpečí. V souvislosti a s prolomením dosavadní dobrovolnosti spolupráce s BIS ale dojde k vytvoření digitálního, tajnou službou a policií ovládaného státu. BIS si může "ve státním zájmu" či "z důvodu státní bezpečnosti" vynucovat spolupráci hrozbou vězení za odmítnutí poskytnutí informací od všech úředníků či zaměstanců institucí či firem. Její činnost pak bude (ve všech "živých" svazcích) i bez parlamentní kontroly. Sbohem parlamentní demokracie, sbohem občanská společnosti... Nastává diktatura Grosse I. Všemocného.

A pak že ústavní právníci v parlamentu za nic nemohou!

21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
12. 3. 2002 Úřad pro ochranu osobních údajů neni odpovědný za digitalizaci veřejné správy Pavel  Vondruška
12. 3. 2002 Cizojazyčné texty pro přijímací zkoušky na FHS UK jsou zcela v pořádku Jan  Sokol
12. 3. 2002 Neo-rasistické desatero ředitele Národní galerie prof. M. Knížáka Mirek  Vodrážka
12. 3. 2002 Ještě jednou o heslu "Náš zákazník, náš pán" Jan  Čulík
11. 3. 2002 Zpřístupněním svazků Stb bude stát beztrestně šířit pomluvy o občanech Petr  Bradáč
11. 3. 2002 Šest měsíců po 11. září se nebojíme islámských extremistů, ale jaderné Ameriky   
11. 3. 2002 Proč Amerika neposlouchá   
11. 3. 2002 Nový svět, ale stejný nepořádek   
11. 3. 2002 O podstatě smlouvy mezi zákazníkem a prodejcem Jan  Čulík
10. 3. 2002 Spojené státy jsou připraveny užít jaderných zbraní proti sedmi zemím světa