Někteří diskutéři na zdejších fórech se pozastavují nad tím, že Britské listy tak často citují list Guardian, a vyvozují z toho určitou politickou afinitu šéfredaktora BL s tímto listem. Nic by nemohlo být dále od pravdy.

Probírám svědomitě skoro každý den veškerý seriózní britský tisk, stejně jak, jako jsem to činil léta (v první polovině devadesátých let) jako spolupracovník českého vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa (Radio Free Europe). Občasným naivnějším levicovým úletům v deníku Guardian se vyhýbám, stejně jako hloupým "konzervativním" úletům v deníku Daily Telegraph (obhajoba šlechtického stavu či honů na lišku) či mediální manipulaci v Murdochově deníku The Times (útočí na veřejnoprávní BBC, zejména na čtyřiadvacetihodinové zpravodajské okruhy BBC News a BBC World, protože přímo konkurují jeho ne tak dobrým Sky News). Potíž je, že nakonec většinou skončím u deníku Guardian nikoliv v důsledku jeho "levicového" zaměření, ale proto, že přináší co do počtu rekordně největší množství nových a samostatně zjištěných informací. Nemusíte věřit mně, zkontrolujte si to na různých mezinárodních zpravodajských internetových portálech, které k daným tématům shromažďují globálně nejnovější informace. Celosvětově bývá Guardian nejcitovanější. Konec konců si povšimněte, že i ČTK většinou cituje z britských deníků nejčastěji Guardian, jde-li o něco nového. (Jiná věc je, že se "šokujícím", do propagandistického rámce vydýchaného českého prostředí nezapadajícím informacím česká média vždycky dost dlouho vyhýbají, publikují je často až po několik dnech, a to v co nejeufemističtější a vůči mocným co nejúslužnější verzi.)

List Guardian nemá žádného soukromého majitele: od třicátých let dvacátého století ho financuje nezávislá nadace, kterou založil jeden tehdejší významný britský novinář, usilující o dlouhodobé zajištění listu, prosazujícího svobodu projevu. Mediální koncern listu Guardian (vlastní též nyní týdeník Observer a některé další publikace) řídí správní rada, v jejímž čele zasedá hlavní komentátor listu Hugo Young. Deník je v nesmírně výhodné situaci pro publikaci investigativních informací globálního významu. Nikdo ho necenzuruje. Má ovšem své priority i své chyby. Jeho zpravodajství ze zemí středovýchodní Evropy je většinou velmi chabé a nedostatečné - jako snad všechna britská média, ani Guardian se dost dobře neorientuje ve střední a východní Evropě.

Jaké jsou klady a zápory seriózních britských médií? Nejvýznamnější a nejnezávislejší informace přinášejí britská média asi v tomto sledu: Guardian, rozhlas BBC, Channel Four, televize BBC, deník Independent, komerční televize ITV.

Independent má několik dobrých komentátorů a reportérů, mezi jinými Roberta Fiska z Blízkého východu, avšak nemá tak rozsáhlé finanční zdroje jako Guardian. Deník Times zdiskreditovalo, že ho vlastní mediální magnát Rupert Murdoch. Protože podniká Murdoch v Číně, deník Times například potlačoval informace o tom, jak čínská komunistická vláda pronásleduje disidenty - Murdoch se obával, aby Peking nezrušil jeho čínskou satelitní televizi. Přesto však i Timesy mají inteligentní komentátory - mezi ně patří například Simon Jenkins a Anthony Howard. Konzervativní Daily Telegraph se vyznačuje systematickou pozorností k novým vědeckým, lékařským a technickým objevům. Hospodářský deník Financial Times má velmi dobré kulturní stránky a systematicky publikuje důležité texty z oboru informační technologie a globalizace. (Jak je možné, že Václav Klaus, který snad musel FT pravidelně jako premiér sledovat, měl tak dlouho tak chabé povědomí např. o internetu. Asi ty velmi dobré články o informační technologii ve Financial Times přeskakoval.)

Znovu zdůrazňuji tedy: absolutně mi nejde o politickou linii. Každá ideologie a tvrdošíjně sledovaná politická linie, ať "napravo" či "nalevo" je mi směšná: zajímají mě nové myšlenky a neotřelé, provokativní přístupy. V tomto ohledu vítězí rozhlas BBC (Radio 4) a Guardian. Takže se především s odkazy na tyto zdroje budete zřejmě v Britských listech, pokud jde o mezinárodní tématiku, setkávat i nadále.