Unavený v posledních letech nemocí, sbíral do dlaní stále obtížněji střepy toho, co zbylo z rácia žitých zkušeností, aby sestavil obraz života, v kterém by byl ještě schopen duchovně existovat. Obtěžoval lidi, protože jim bral iluze, klid a bezpečí vlastní samolibosti. Byl bit (doslova a do písmene)c protože přesvědčen, že paměť je veřejná, napadal jejich soukromí, tedy to poslední, co lidem ještě zbylo. Nerozmělnil svůj výjimečný výtvarný talent v profesionální kariéře, ale stal se převážně umělcem mysli. Byl přesvědčen, že definitivní obraz může vzniknout jen v naší představivosti, zatímco každým tahem štětce se jeho obrysy ztrácejí. Byl citlivým člověkem a věřil, že maximální sdělení existuje jen v oblasti individuální myšlenkové vůle a nikoliv v pasivitě dědičných předpokladů. V jistém smyslu neměl vůbec rád výtvarné umění (musel jsem to říci Evíne!), protože nedostihovalo a nedosahovalo jeho možnostem, ani jeho představám.

Ivan "Evín" Preissler studoval gymnasium v Dobříši (1969-1973) a jazykovou školu v Praze (1984-1985). V roce 1986 navštěvoval malířskou soukromou akademii Sotto-Messa v Madridu. Soukromě se systematicky věnoval studiu světových náboženství v historických, myšlenkových a jazykových souvislostech. V druhé polovině osmdesátých let pobýval bohémsky v New Yorku, odkud se vrátil v roce 1990. V letech 1987 až 1991 byl členem mailundergroundové neoistické umělecké skupiny The Rivington School, jinak též Sculpture Garden. Spolupracoval s řadou zahraničních časopisů a byl členem mezinárodní umělecké skupiny Network. Dvacet let byl spolutvůrcem a inspirátorem světového uměleckého hnutí Mail-Art. Účastnil se přes sto kolektivních výstav v 35 zemích světa. Není uveden v žádné encyklopedii českých výtvarných umělců a rozloučit se s ním přišlo do kostela Sv.Václava na Smíchově (včetně blízkých příbuzných) jen několik věrných přátel.