Ani pět čtení nestačilo ministru vnitra Stanislavu Grossovi a poslanci Miloslavu Výbornému (KDU-ČSL) k prosazení nového zákona o správním řádu. Ten v úterý Sněmovna rozdílem sedmi hlasů zamítla, čímž je její verdikt definitivní a kontroverzní správní řád může být předložen až příští Poslanecké sněmovně. Výsledek 5. čtení ovlivnilo zejména hlasování poslaneckého klubu KDU-ČSL, který jednohlasně vyslovil nesouhlas s porušením jednacího řádu, jež by schválení předlohy představovalo.

Protože 1. ledna příštího roku nabude účinnosti nový soudní řád správního soudnictví, zavádějící tzv. plnou jurisdikci správních soudů, objevuje se otázka, nakolik ovlivní nesoulad těchto dvou procesních předpisů výkon správního soudnictví. Na jedné straně je jistě nežádoucí, že judikatura, kterou budou správní soudy rozhodující podle starého správního řádu vytvářet, bude mít s perspektivou očekávané rekodifikace správního řízení malou hodnotu. Na straně druhé je demagogií tvrdit, že to povede k výraznějším praktickým potížím, jak se snažil poslance na poslední chvíli přesvědčit ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš: jako zkušený soudce by měl vědět, že každé nicotné správní rozhodnutí lze napadnout pro nezákonnost (dosud je to také jediná možnost), tudíž nelze dovozovat, že neschválení správního řádu způsobí to, že by nicotné správní akty vydané po 1. 1. 2003 snad zůstaly v platnosti, nebo že bude třeba v tomto smyslu složitě vykládat nový soudní řád. Ustanovení § 76, odst. 2, soudního řádu správního ostatně stanoví jasně: "Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu."