Já mu ovšem oponuji, že český systém je ještě jeden z nejpříjemnějších. Stačí totiž dokladovat příjmy, a to ještě pouze pro některé dávky. Například v USA musíte dokladovat i svůj majetek. Domy, auta, lodě a všechny další věci, které mají hodnotu a mohli byste je teoreticky prodat. Možná to zní spravedlivěji - proč by měl občan s pěti jachtami pobírat dávky? Při bližším pohledu však napadá, že člověk s pěti jachtami má tolik peněz, že žádostí o nějakou z jeho pohledu směšnou dávku nebude ztrácet čas. Většina lidí stejně jachty nemá - jen třeba bydlí v rodinném domku. Dokazování výše hodnoty jednotlivých majetků (odhad na dům a podobně) je natolik zdlouhavé, že to odradí úplně každého, snad kromě zkušeného úředníka. Navíc pokud v domě žijete, nemůžete jej přeci prodat. Tak můžete žít v rodinném domku, který má hodnotu, proto nemáte nárok na dávku - a přitom jste třeba onemocněli a nemáte práci ani peníze...

Zajímavý je příklad Dánska. Tato skandinávská země je známa jedním z nejštědřejších sociálních systémů, který pomůže každému, kdo to potřebuje. Tento systém je ovšem drahý - částečně i proto, že zaměstnává množství kontrolorů, kteří velice pečlivě dohlížejí na to, zda aplikant skutečně žije tak, jak uvedl na žádosti. Může se vám stát v šest ráno, že zazvoní u vašich dveří a zjišťuje, zda opravdu žijete jako svobodná matka, a nebo jestli žijete s přítelem. Kromě toho, že tito kontroloři pohltí více peněz, než kolik přinesou, jedná se i o poměrně velmi nepříjemný zásah do soukromí.

V jednoduchosti je krása. Jednoduchý systém s jednoduchými žádostmi a bez přehnané kontroly zaručí, že se pomoc dostane za levný peníz k těm, kteří jej potřebují nejvíce - těm, kteří momentálně nemají sílu nebo schopnosti čelit své situaci.