George Bush: Naši nepřátelé jsou zlí a jsou krutí. Chci spravedlnost. Pokud se pamatuju, na Západě visí starý plakát a na něm je napsáno "Wanted, Dead or Alive (Hledá se, živý nebo mrtvý)".

Reportér: Po 11. září vyjádřil prezident Bush pocity většiny šokované Ameriky. Nic, jak se zdálo, nemělo stát v cestě tomu, aby byl bin Laden a jeho gang pohnáni k spravedlnosti. Národ žhnul hněvem a požadoval odplatu.

Duane Clarridge, šéf centra proti terorismu, CIA, 1986-1988: Nechci ho pohnat k soudu a věznit v této zemi. Nechci vidět jeho mrtvolu, protože to jen vytváří mučedníka. Chci, aby zmizel. Víte... betonové boty, shodit ho do Indického oceánu, to vyřeší tu mrtvou část onoho požadavku "mrtvého nebo živého".

Reportér: Ale jestliže bude nalezen Osama bin Laden mrtvý a ne živý, anebo třeba bude chycen živý, nevytvoří to prostě další stovku Osamů bin Ladenů?

Jim Woolsey, ředitel CIA, 1993-1995: Nutně ne. Budeme muset usmrtit hodně teroristů, a budeme muset zlikvidovat alespoň jeden nebo dva režimy, které nyní podporují terorismus.

Reportér: To je názor mnoha bývalých agentů CIA, s nimiž jsme hovořili v dnešní Panorámě. Hovoří pozoruhodně otevřeně. "Mrtvého nebo živého" - to znamená, že ve válce Ameriky proti terorismu si nyní sundali [agenti CIA] rukavice. Likvidace Talibánu a al Qaedy v Afghánistánu je jen začátek globální ofenzívy, která má být většinou vedena ve stínu.

Jack Devine, šéf akční skupiny pro Afghánistán, CIA, 1986-1987: Bude se konat tajná válka. Bude to muset být tiché, nenápadné, trvalé úsilí zlikvidovat tuto nebezpečnou hrozbu.

Reportér: A budou ruce CIA rozvázány?

Devine: Myslím, že byly rozvázány 11. září ve dvanáct hodin v poledne.

Reportér: Není pochyb, že CIA nyní běží svobodně, a běží, aby si zachránila život. Masakr v pevnosti u města Mazar-i-Sharif minulý týden ukázal, jak hluboko a jak špinavě se CIA už zapletla. Najednou čelí její agenti smrti ve válce středověkého divošství.

Dave: Jsou tady nejméně stovky mrtvých, a já nejsem ... Nevím, kolik Američanů je ... (hlas přehlušen minometnou palbou) Myslím, že jeden byl usmrcen, nejsem si jist... Nejsem si jist.

Reportér: Tento agent CIA jménem Dave požaduje letecké bombardování. Právě byl svědkem toho, jak jeho kolegu usmrtili vzbouření zajatci z Talibánu. Málokdy jsou vidět američtí tajní agenti a málokdy jsou vidět ve smrtelném nebezpečí.

Admirál Stansfield Turner, ředitel, CIA, 1977-1981: Tohle není žádná salónní hra. Špionáž je špinavá práce.

Larry Johnson, oddělení pro střední Ameriku, CIA, 1985-1989: Krysy žijí ve stokách. Jestliže se vydáváte do stok za krysami, pošpiníte se slizem. Pošpiníte se výkaly, musíte to uznat, vyrovnat se s tím a pak učinit volbu. Buď se rozhodnete zbavit se krys, což znamená, že budete muset vlézt do stok, anebo se musíte naučit s krysami žít.

Reportér: Poté, co CIA bojovala hluboko a špinavě po dlouhá léta, svázal nepříliš známý incident, k němuž došlo v džungli v Guatemale, ruce CIA. Byl to přímý důsledek toho, že Jennifer Harburyová hledala svého nezvěstného manžela. Harburyová právnička se vzděláním z Harvardské univerzity, byla přesvědčena, že je její manžel stále ještě naživu, a otevřela hrob, o němž jí bylo řečeno, že je tam pohřben. Nikdy jí nenapadlo, že odhalí při tom špinavé ruce CIA. Důsledek tohoto skandálu otřásl CIA, ochromil její operace a hrál roli v tom, že její výzvědná služba selhala a nedokázala předpovědět 11. září.

Harburyová: Otevřela jsem ten hrob a tam ležel mladý muž. Byl o patnáct let mladší, o pět centimetrů menší a měl úplně jiné jizvy a jiné zuby.

Bylo to strašlivé a museli jsme otevřít čtyři hroby, než jsme našli hrob, kde byl pohřben jakýsi mladý muž v olivově zeleném, v oranžové uniformě. Ostatní tři mrtví byli civilisté a neodpovídali popisu pitvy, a lidi doslova trhali poloshnilé paže z hrobu, dávali je do kbelíku a předávali mi je a ptali se, jestli je to můj manžel nebo ne a jestliže ne, proč ne.

Reportér: Její manžel byl partyzánský velitel jménem Ephraim Bamaca. Bamaca vyrostl v této májské vesnici uprostřed džungle. V Guatemale jsou Májové v takové situaci, v jaké byli černoši v Jihoafrické republice za apartheidu. Chudoba a diskriminace jsou součásti vzduchu, který dýchají.

Harburyová: Vyrostl na plantáži v jihozápadní Guatemale. Každý den v podstatě sekal bavlnu a sklízel kávu pro majitele plantáží tam, kde bydle. Byl velmi chudý. Vzdělal se sám v horách. Naučil se v horách číst a psát.

Reportér: CIA zasahovala do Guatemaly od roku 1954, kdy tam zorganizovala vojenský puč. Generály podporoval a vyzbrojil Washington. Amerika bojovala ve studené válce a CIA měla rozkaz omezovat komunistický vliv ve střední Americe. Pro CIA byla guatemalská armáda obráncem svobody Spojených států. Zuřila občanská válka. Byla vypalována země. Stovky vesnic byly vyhlazeny z povrchu světa. Desetitisíce lidí byly usmrceny. Harburyové manžel, Bamaca, byl také pro Washington nepřítel.

Terry Ward, šéf latinskoamerického oddělení, CIA, 1990-1992 Byl to jeden z velitelů podvratné organizace, kterou americká vláda vyhlásila za našeho nepřítele, protože jsme po opravdu dlouhou řadu let podporovali guatemalskou vládu proti této organizaci, což byla marxisticko-leninská organizace. Americká vláda rozhodla, a mnoho dalších vlád rozhodlo, že tito lidé nejsou našimi přáteli.

Reportér: Bamaca opustil svou vesnici a rozhodl se bojovat proti režimu, který utlačoval jeho spoluobčany. Tak se poprvé seznámil s harvardskou právničkou - sbírala tam materiál na knihu. Časem se do sebe zamilovali a Bamaca a Jennifer se vzali.

Harburyová: Nedovolil nikomu, aby mu salutoval. Nedovolil nikomu, aby mu říkal "pane veliteli", což byl jeho titul. Nechtěl to. Měl pocit, že by se mu to vrazilo do hlavy a byl by o to horší šéf.

Reportér: Proč se rozhodl bojovat se zbraní v ruce?

Harburyová: Protože v Guatemale tamější armáda prostě nedovolila občanské reformy.

"V roce 1992 se Bamaca účastnil přestřelky s guatemalskými vojáky hluboko v džungli."

Harburyová: Došlo ke krátké přestřelce s armádou. Byla tam spousta kouře a explozí a on naprosto zmizel, i jeho ruksak, jeho zbraň i boty. Armáda krátce poté oznámila, že v boji spáchal sebevraždu, aby nebyl zatčen zaživa a mučen, mučení bylo v armádě zcela běžné.

Larry Johnson, středoamerické oddělení, CIA, 1985-1989 Jestliže se rozhodnete hrát si uprostřed dálnice, riskujete, že vás přejedou. Víte... Bamaca taky, hrál si... Dělal, o čem si myslel, že je to správné, a zaplatil za to svou cenu.

Reportér: Zatčení partyzáni jako Bamaca byli předáváni důstojníkům guatemalské špionáže a ti je přiměli, aby vypovídali. Používané metody nebyly hezké. Navzdory tvrzení armády, že je Bamaca mrtvý, Harbryová byla přesvědčena, že je stále ještě naživu a že ho podrobují mučení. Jako právnička věděla z případů, jimiž se zabývala, co se děje za zdmi tohoto tajného vyšetřovacího střediska, kde se domnívala, že je její manžel vězněn.

Harburyová: Vytrhávali mu nehty, je možné, že mu amputovali genitálie, možná mu plnili oční důlky hlínou, možná ho pálili cigaretami. To jsou všechno věci, které jsem viděla skutečně mnohokrát v márnici, a tak byl buď mrtvý anebo s ním tohle dělali.

Bush: Vidíte nepřítele, on se snaží schovat, myslí si, že se dokáže schovat, ale my máme lepší informace.

Reportér: CIA se nevzrušovala zmizením partyzánů v Guatemale. Úkolem CIA je varovat amerického prezidenta před hrozbami Americe. 11. září CIA selhala. Neměla totiž lidi-špióny, a to je nejdůležitější zbraní v arzenálu protiterorismu.

L. Paul Bremer III Musíte mít výzvědné agenty. Je však téměř nemožné proniknout do těchto skupin. Je totiž velmi obtížné vzít Brita nebo Američana a začlenit ho do těchto organizací, protože jsou kmenové. Často jsou to jen příslušníci jediné rozvětvené rodiny. Takže musíte naverbovat někoho z této organizace, což je velmi obtížné, a občas se nám to podařilo, ale ne dost často.
[Ale jak je možné, že Talibán a al Qaeda přijali dvacetiletého Američana, který nedávno přežil masakr v pevnosti u Mazar-i-Sharifu? Nemohla CIA infiltrovat Talibán obdobným způsobem? JČ
Podivuhodné objevení Američana-budoucího korunního svědka tam, kde jiný Američan-agent CIA prý padl, nevyznívá nejlépe... Není těch náhod mnoho? ŠK] A jestliže nemáte takové agenty, bude docházet k takovýmto špionážním selháním.

Reportér: Avšak pronikání do teroristických organizací je riskantní a nebezpečná záležitost. Je to činnost, o níž si mnoho veteránů CIA myslí, že ji CIA zanedbává už léta.

Duane Clarridge, šéf střediska proti terorismu, CIA, 1986-1988: Zaprvé, CIA už patnáct let prostě neriskuje, ale podstatou špionážních organizací je riskovat, počítat s rizikem.

Reportér: A když riskovat odmítá?

Clarridge: Není to pak už výzvědná organizace a jste pak svědky takových selhání, jaká jsme viděli v poslední době.

Reportér: V minulosti CIA podnikala riskantní akce. Například se to týkalo Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata. CIA neměla naprosto žádné skrupule, když šlo o to vypořádat se s odpornými osobami, jako byl Abu Hssan Salameh, pravá ruka Jásira Arafata.

Clarridge: Byl to bonvivant, měl rád ženské, rád pil, svým způsobem to byl kamarád. Chci říct, uměl se chovat jako kamarád, bylo příjemné být v jeho přítomnosti, ale byl to vrah.

Září 1972

Olympijské hry v Mnichově se staly terčem útoků organizace Černé září, to byla maska pro Arafatovu organizaci. Údajně útoky zorganizoval Salamay. Navzdory rozsáhlým bezpečnostním opatřením bylo zmasakrováno 11 Izraelců.

Clarridge: Tehdy jsme někdy měli styky s lidmi, kteří měli krvavé ruce, protože bohužel věděli víc o tom, co teroristé chystají, než lidi, kteří jsou jako Matka Tereza.

Terry Ward, šéf oddělení pro Latinskou Ameriku, CIA, 1990-1992: Řekněme například, že by hlavní poradce Osamy bin Ladena, který zkoordinoval útoky z 11. září a vydal rozkazy, aby letadla narazila do Světového obchodního střediska a usmrtila 5000 lidí, vám poslal zprávu prostřednictvím důvěryhodné osoby: "Hele, už mě nebaví utíkat, už mě nebaví žít v jeskyni, chci spolupracovat, takhle bychom se mohli sejít a předám vám bin Ladena..."

Reportér: To byste přece přijali, ne?

Ward: Samozřejmě.

Guatemala

Reportér: Harburyová vyvíjela nátlak na guatemalskou vládu, ale nedosáhla ničeho. Byla přesvědčena, že jí lžou. Zahájila hladovku - pila jen vodu. Byla rozhodnuta, že donutí úřady, aby zveřejnily pravdu o jejím manželovi. Říkala mu jeho partyzánským jménm "Everardo".

Guatemala City, listopad 1994

60 minutes

Americký reportér: Dnes táboří Jennifer na hlavním náměstí v Guatemala City před prezidentským palácem...

Britský reportér: Zdálo se, že Harburyová vítězí, když jejímu případu poskytl publicitu americký televizní pořad 60 Minutes, americká verze pořadu Panorama.

Americký reportér: ... co se stalo s jejím manželem, o němž konstatuje, že ho před dvěma lety zatkla guatemalská armáda a že je od té doby nezvěstný.

"Navzdory publicitě opakovalo americké ministerstvo zahraničí Jennifer Harburyové dál pořád totéž."

Rick Nuccio, americké ministerstvo zahraničí, 1993 - 1997 My víme, že jste frustrována tím, co vám říká guatemalská vláda. Nepotvrzujeme to, co vám sdělují,ale nemáme žádné jiné informace, které by nám poskytly jinou odpověď, než je ta, jakou jste dosud dostávala.

Britský reportér: Ve své frustraci přesunula Harburyová svůj protest do Washingtonu, do skutečného ohniska moci v Guatemale. Byla přesvědčena, že Everardo je možná ještě pořád naživu. Rozhodla se konfrontovat prezidenta Clintona a jeho oslavovanou podporu pro věc lidských práv.

Harburyová: Zahájila jsem znovu hladovku, ale tentokrát před Bílým domem, protože mi teď už bylo naprosto jasné, že mi všichni lžou a že vědí přesně, kde je a co se s ním stalo.

Bush: Usmrtili tisíce našich občanů a chtějí zabít mnoho dalších. Chtějí svrhnout přátelské vlády, aby donutili Ameriku, aby přestala hrát svou roli ve světě. Usilují o zbraně hromadného ničení. Ale my je máme na mušce. (Jásot)

Britský reportér: Téměř o dvacet let předtím byl George Bush senior americkým viceprezidentem. Otec a syn. Jablko daleko od stromu nepadne.

Bush senior: Nedovolíme skupině zákeřných teroristů, zbabělců, aby utvářeli zahraniční politiku Spojených států, a jsem si jist, že to neotřáslo odvahou těchto mužů.

Britský reportér: 11. září 2001 to nebylo poprvé, co islámští extremisté způsobili Spojeným státům vážné ztráty, ani to nebylo poprvé, co Bílý dům vyhrožoval rychlou a strašlivou odvetou. Libanon poučil krvavě Ameriku, že boj proti terorismu znamená, že je nutno slova podpořit činy.

23. září 1983

Reportér: Poté, co sebevražedný atentátník vyhodil do povětří velvyslanectví v Bejrútu, jiný atentátník zajel s nákladním automobilem plných výbušnin na americkou vojenskou zákadnu - 241 vojáků zahynulo v jejích troskách. Tehdy, jako nyní, byly vyslány elitní speciální jednotky, aby zjistili, kdo a kde jsou osoby, které za to byly odpovědné.

Cowan: No, po vybombardování té vojenské základny bylo cílem našeho týmu zjistit, jak zaútočit odvetou na ty osoby, které to zorganizovaly. Řekl bych, že dlouhodobým cílem probíhajících výzvědných operací najít tyto osoby bylo posléze zorganizovat akci, která by je zneutralizovala.

Reportér: Chtěli jste je zabít?

Bill Cowan, americké speciální jednotky: Ne je zabít. Ne je chytit, ne postavit je v Americe před soud, to nebylo naším ... cílem. Hledali jsme metody, jak se pomstít za usmrcení Američanů.

Reportér: Po těch strašlivých událostech v Libanonu přislíbil Bílým dům, že se za zabité Američany pomstí. Většina pracovníků oddělení CIA v Libanonu, včetně jejího tamějšího šéfa, Roberta Amese, byla usmrcena, ale, jak se ukázalo, rétorika byla prázdná.

Cowan: Pentagon, byrokracie, lidi v Bílém domě, prostě neměli žaludek na to, zasáhnout silou proti lidem, kteří zabili spoustu Američanů.

Reportér: A tak Amerika Libanon opustila. Amerika byla ponížena a Ameriku z Libanonu vyhnali tři sebevražední atentátníci, kteří řídili nákladní auta.

Cowan: Opustili jsme Libanon poražení a jsem si jist, že všichni, kdo během let uvažovali o tom, zda by se měla Amerika pomstít za takovéto útoky, si vždycky uvědomil, že nemá cenu pronásledovat lidi, kteří něco takového spáchali.

Reportér: I když CIA znala totožnost osob, které tyto atentáty zorganizovaly, nikdo na ně nezaútočil náhlou bombou či kulkou. Je ironické, že v roce 1976, když byl George Bush senior šéfem CIA, vraždění agenty špionáže zakázal prezidentský předpis. Zákaz byl vydán poté, co vyšlo najevo, že CIA připravovala spiknutí zavraždit Fidela Castra. Zákaz dokonce platil i pro Saddáma Husajna, hlavního kandidáta Spojených států pro likvidaci před Osamou bin Ladenem. Když chtěli disidentští Kurdové, jimž radila CIA, udělat pro ni v Iráku tuto špinavou práci, CIA jim to musela zakázat. Není divu, že byli jestřábi frustrováni.

Larry Johnson, oddělení pro střední Ameriku, CIA, 1985-89: No Panebože! Chtěli jsme usmrtit Saddáma Husajna, ale teď jsme se dostali do onoho šíleného světa, kde jsme směli vycvičit Kurdy, aby zabíjeli Iráčany, pokud to nebyl Saddám, a Saddám byl jádrem problému, ale toho jsme zabít nesměli, bylo to proti prezidentskému rozkazu.

Reportér: Navzdory lásce, vyjadřované Saddámu Husajnovi "milovaným národem" měli Saddáma Husajna kurdští disidenti neustále na mušce. Ale CIA to nesměla schválit.

Whitley Bruner, šéf pracovního týmu pro Irák, CIA, 1990-1991: Směli jsme s nimi jednat o organizaci buněk... opozičních buněk v armádě anebo v Iráku, kdekoliv byli spiklenci.

Reportér: S tím, že by měl být Saddám Husajn zavražděn?

Bruner: To jsme jim sice říkali, že to jednou uděláme, ale v podstatě jsme je od toho pořád odrazovali. Byli vždycky překvapeni, když to poprvé od nás uslyšeli, ale my jsme jim prostě museli říct: "Nemůžeme to pro vás udělat, bohužel."

Johnson: Teď jsme se dostali do světa Alenky v říši divů. Jsme na drogách, máme halucinace a tohle šílenství částečně přispělo k tomu, co vedlo k 11. září.

Reportér: I když nikdo oficiálně neřekl, že by byl oficiální příkaz nikoho nevraždit zrušen, plakát, na němž jsou zobrazeni zločinci, které nyní Amerika hledá, nenechává příliš prostoru pro představivost. Titulku "živé nebo mrtvé" tady není zapotřebí.

Duane Clarridge, šéf protiteroristického střediska, CIA, 1986-88: Nemluvím o žádné chaotické akci, víte... ale myslím, že existují určití zlovolní lidé, které je nutno odstranit z hřiště.

Reportér: Odstranit?

Clarridge: Odstranit.

Reportér: Zlikvidovat.

Clarridge: Zlikvidovat. Zmasakrovat.

Reportér: Ale existují hranice, co CIA může udělat a až kam by měla zacházet? Kdo bude tyto lidi honit a kdo stiskne kohoutek? Je zabíjení úkolem CIA anebo najatých vrahů?

Admirál Stansfield Turnerm ředitel, CIA, 1977 - 1981: Jestliže opravdu plánujeme vyslat lidi se zbraněmi, tak je asi lepší vyslat speciální armádní jednotky a nikoliv CIA. Pak vzniká otázka, no, možná si bude muset CIA najmout toho či onoho cizince, aby to usmrcení provedl, protože možná jen ten cizinec se dostane na toto potřebné místo, a to mě celé opravdu velmi znepokojuje.

Guatemala

"V důsledku hladovky Jennifer Harburyové se začala americká vláda systematičtěji zabývat případem smrti jejího manžela Bamacy. CIA začala být nervózní."

Rick Nuccio, americké ministerstvo zahraničí, 1993- 1997: Jeden pracovník objevil telegram tuším z jara 1993, z doby předtím, než jsem přišel pracovat na ministerstvo zahraničí, a z něho vyplývalo, nejen, že víme o případu Banaca, ale že část toho, co říkala Jennifer a co se zdálo neuvěřitelné, totiž že byl Bamaca zatčen a že ho zadržují naživu v nějaké převýchově v "nějakém strašlivém táboře, kde jsou mučeni partyzáni a mučitelé se je snaží proměnit v udavače pro vládu", tento telegram, jak se zdálo, potvrzoval, že to, co říkala Jennifer, je pravda.

Reportér: A když jste ten telegram uviděl, jaká byla vaše reakce?

Nuccio: No, byla to neuvěřitelná... Byl jsem šokován, přepracován. Řekl jsem několik sprostých slov, které asi nemohu opakovat v evropské televizi, a řekl jsem, tenhle případ ... tenhle telegram ze mě dělá lháře.

Reportér: Kampaň Harburyové, kampaň jediné ženy, dospěla nebezpečně blízko k spojení CIA s osudem jejího manžela. Nebylo to překvapivé, protože důstojníci CIA spolupracovali ve střední Americe s celou řadou odporných lidí.

Terry Ward, šéf oddělení pro Latinskou Ameriku, CIA, 1990-1992: Snažili jsme se jim pořád, znovu a znovu, ukazovat, přesvědčovat je, že určité zločiny, páchané například při výslechu, jsou kontraproduktivní.

Reportér: Mučení?

Ward: Ano. Reportér: Ale mučení se používalo, že.

Ward: To víte, že se používalo.

Reportér: Používalo se mučení, popravy, únosy, všechno.

Ward: Jo. Reportér: A s takovými lidmi spolupracujete.

Ward: S takovými lidmi spolupracujeme. Hodně lidí, s kterými spolupracujeme, byli také oběti mučení a vražd a tak dále.

Reportér: V roce 1995, jako důsledek svého neúnavného úsilí, konečně obdržela Harburyová podle amerického Zákona o přístupu k informacím zásadní tajné výzvědné dokumenty. I když velká část těchto dokumentů byla začerněna, zůstávalo na nich dostatečné množství informací, že se na Bamacově osudu podílel jeden vysoký guatemalský důstojník. Jmenoval se plukovník Julio Roberto Alpirez. Je charakterizován jako nesmírně násilný člověk, který zavraždil několik vězněných partyzánů.

Jennifer Harbury: On řídil jeho výslechy. Bamaca byl pod vlivem injekcí s narkotiky, byl vyslýchán, byl držen v takovém brnění na celé tělo a v dokumentu se praví, že Alpirez byl přítomen a dal příkaz, aby ho odvezli nad moře a vyhodili z vrtulníku.

Reportér: V jiném tajném dokumentu CIA se uvádí: "V armádě bylo známo, že Bamacu zabil Alpirez, ale čelní důstojníci se rozhodli s touto informací nic neučinit." Avšak existovaly rozporné zprávy.

Harburyová: Zda dal či nedal rozkaz pro jeho vraždu, anebo schválil rozhodnutí skupiny zavraždit ho, to nevím. Nesl odpovědnost za jeho mučení a vraždu, individuálně nebo společně? Ano, samozřejmě. To bylo naprosto jasné ze všech dokumentů CIA.

Reportér:Avšak v jiném přísně tajném dokumentu CIA bylo skryto nejdramatičtější odhalení ze všeho. Byl to onen kouřící revolver za smrtí manžela Harburyové. V dokumentu se pravilo, že Alpirez byl "bývalým placeným zaměstnancem CIA". Není divu, že vznikly snahy toto spojení s CIA utajit. Jaký asi měl plat od CIA?

Ward: To si teda opravdu vůbec nepamatuju.

Reportér: Ve té zprávě je, že asi 40 000 dolarů. Je to možné?

Ward: Jestliže to bylo za nějakou dobu, tak - ano.

Rick Nuccio, americké ministerstvo zahraničí, 1993 - 1997: Základní hodnotou CIA je ochraňovat své agenty, ať už dělají cokoliv, ať už to dělají komukoliv, ochrana jejich agentů je jejich nejsilnější prioritou, a zákony lze porušovat, lidi lze likvidovat, pokud je to nutné, aby byla ochráněna totožnost jejích agentů.

Larry Johnson, oddělení pro Střední Ameriku, CIA, 1985 - 1989: Liberálové - teoretikové se rozčilují a říkají, proboha, my jsme rozbili pár vajíček, když jsme dělali omelety. Jak strašné to muselo být pro kuřata. Faktem je, že násilí a porušování lidských práv existovalo ve Střední Americe dávno před tím, než se tam objevily Spojené státy.

Harburyová: Vyšly najevo informace, a bylo to oficiálně přiznáno, že byl mučen, tajně vězněn a zavražděn bez soudu skupinou důstojníků vojenské výzvědné služby, z nichž několik bylo placeno CIA.

Reportér: Vyvolalo by to bývalo takovou kontroverzi, kdyby nebyl Bamaca manželem americké občanky se vzděláním z Harvardu?

Ward: To jenom dokazuje, že Harvard nutně neznamená, že jste vzdělaný nebo inteligentní. Jestliže si vezme za muže ženská, která vystudovala Harvard, partyzána, a pak začne mít pochybnosti o tom, že by partyzána mohla usmrtit guatemalská armáda, jestli jí to teda šokovalo, víte ... možná, že by její rodiče měli na Harvardu požádat, aby jim vrátili školné.

"Ale vedení CIA za to zaplatilo tvrdou cenu."

Terry Ward, šéf oddělení pro Latinskou Ameriku, CIA, 1990-1992: Jak se ukázalo, byl jsem požádán, abych odešel do penze... Byl jsem předčasně donucen odejít do důchodu.

Reportér: Oni vás vyhodili?

Ward: Ano, za nedostatky při řízení a při dodržování procedur.

Johnson: Byla to sprostota. Terry Ward je čestný člověk. Sloužil své zemi podle předpisů, které mu byly dány k dispozici. Dělal všechno přesně podle předpisů.

George Bush: Vykouříme je z jejich jeskyní a přimějeme je, aby utíkali, a použijeme k tomu veškeré prostředky, které máme k dispozici.

Reportér: Teroristé nejsou vázáni zákony, ani nejsou omezováni morálními skrupulemi. Hrají špinavou hru a CIA umí také hrát špinavou hru, často v utajovaných operacích. Během studené války, zejména, když byl ředitelem CIA Bill Casey, používala CIA k své špinavé práci najaté lidi zvenčí. Sovětská invaze do Afghánistánu byla toho klasickým příkladem. Ale používání najatých lidí zvenčí se může vymstít - mohou se obrátit proti tomu, kdo je vytvořil. A to přesně se stalo v tomto případě. V roce 1985 začínali mudžahídové, podporovaní Spojenými státy, prohrávat ve válce v důsledku sovětské letecké moci, a tak jim CIA dodala střely typu Stinger. Dodal jim je pákistánský ekvivalent CIA. Karta se obrátila.

Jack Devine, šéf pracovního týmu pro Afghánistán, CIA, 1986-1987: Vzpomínám, že jsem viděl videozáznam, jak se rozhoduje o té strašlivé zbrani a nikdy od té doby jsem neletěl vrtulníkem už s pocitem bezpečí. Dívat se, jak je raketa vystřelená nesprávným směrem, ale ona se vám otočí a přesto zasáhne správný cíl, to je děsivá věc. Myslím, když o tom uvažují, že to bylo poskytnutí stingerů mudžahídům, co vyhnalo Rusy z Afghánistánu.

Admirál Stansfield Turner, ředitel, CIA, 1977-1981: Myslím, že to byl zásadní bod obratu v celé studené válce. Donutilo to Sověty, aby si uvědomili, že nejsou tak mocní, jak si mysleli. Donutilo je to, aby si uvědomili, že mají na hranicích větší problémy, než si mysleli, a v mnoha ohledech to nakonec vedlo k rozkladu Sovětského svazu.

Taylor: Když byli Sověti vyhnáni z Afghánistánu, Amerika také odešla. Ale když CIA odešla, nechala za sebou navzájem bojující frakce mudžahídů, které Amerika po zuby vyzbrojila. Někteří z nich s podporou Pákistánu vytvořili Talibán. A to bylo to žihadlo v ocase.

Turner: Jakmile jsme jednou předali zbraně Pákistáncům, už jsme nemohli dost dobře ovlivnit, komu je dají Pákistánci dál. A oni podporovali skupinu, z níž vznikl Talibán. Tak co jsme měli dělat? I kdybychom bývali zjistili, že dávají víc zbraní skupině A než skupinám B nebo C nebo D, museli bychom to celé buď odvolat, anebo je neustále poučovat, co mají dělat. Neměli jsme prostě plnou kontrolu nad tím, co se s těmi zbraněmi děje, jakmile jednou přešly hranice do Afghánistánu,ohledně toho, který kmen dostal co.

Reportér: Ale vždyť vy jste vyzbrojili, vycvičili a podporovali Talibán, který je nyní smrtelným nepřítelem Ameriky.

Turner: Myslíte si, že demokracie, která dnes začne čelit určitému problému, si řekne, možná za dvacet let se nám to vymstí, tak to raději nebudeme dělat?

Bush: My jim naženeme strach a po jednom je poženeme k spravedlnosti. (Potlesk)

Reportér: Vrahové manžela Harburyové nebyli nikdy pohnáni k spravedlnosti, ale dopad tohoto skandálu byl katastrofální. V roce 1995, jako přímý důsledek jejího boje za manžela, zavedla CIA nové předpisy pro verbování agentů a spolupracovníků. Všichni agenti museli nyní být prověřováni, aby byli relativně čistí. Důsledek byl katastrofální.

Whitley Bruner, šéf skupiny pro Irák, CIA, 1990-1991: Ten případ z Guatemaly v roce 1995 dokázal mnoha agentům v poli, že nedostanou podporu. Jinými slovy, jestliže uděláte něco, co se ústředí nebude líbit - je s vámi konec.

Terry Ward, šéf oddělení pro Latinskou Ameriku, CIA, 1990-1992: Musíte se opravdu vyhnout vytvoření takové situace, v níž zejména mladí pracovníci, kteří jsou v poli a dělají opravdu těžkou, dobrou práci, se bojí riskovat. Dělají pak lehké věci namísto těžkých věcí, jako například naverbovávání teroristů, protože se bojí, že jednoho dne by je za to někdo mohl potrestat.

Reportér: A doplatil na to Terry Ward?

Bruner: Terry Ward na to doplatil, ano.

"I když CIA vždycky dohlížela na své agenty, 'čisticí rozkaz' z roku 1995 podstatnou měrou zpřísnil její předpisy."

Bruner: Signálem agentům pak je, že vás vyhodí, pokud něco zvořete, a že CIA není takovou organizací, která je ochotna riskovat, a to je naprosto ochromující.

Larry Johnson, oddělení pro Střední Ameriku, CIA, 1985 - 1989: Jestliže jste někdy viděli psa, kterého někdo zmlátil, a pak zvednete ruku, a pes se bojí, to je CIA. CIA se stala tím bojácným psem, už není ochotna jít s pánem na procházku. Byla tak zvyklá na to, že jí pán řekl: Tak pojď, půjdeme na procházku. Zvyknete si na to a pak vám za to někdo nařeže. A v důsledku toho, mluvil jsem s několika bývalými kolegy, a ti říkají, Prostě nejsem už ochoten nic riskovat.

Reportér:Což nás vede k naprosto zásadní otázce: zavinila Guatemala a "čistící rozkaz" částečně onu katastrofickou černou díru v získávání výzvědných informací před 11. září?

Jim Woolsey, ředitel, CIA, 1993-1995 Myslím, že ty předpisy jsou částečně tím důvodem. Dělají to těžším. Odrazují pracovníky CIA od verbování teroristů. To nám říká celá řada pracovníků, současných i bývalých. Myslím, že tyhle nové předpisy byla opravdu velká hloupost. Politická korektnost a boj proti terorismu nejdou dobře dohromady.

Reportér: Avšak zlikvidovaly nyní útoky z 11. září poučení z Guatemaly a odjinud? Neexistují nyní žádné hranice toho, co je americká veřejnost ochotna připustit, aby CIA udělala?

Americké veřejné mínění: Žena: Musíme vyslat někoho do Afghánistánu, aby zlikvidoval Osamu bin Ladena. Myslím, že se to musí udělat.

Muž: Mně se zdá naprosto logické, že je nutno toho chlapa dostat.

Žena: Mně připadá naprosto šokující, jak klidně někteří lidé mluví o tom, že by se měli zabíjet lidi v jiných zemích.

Muž: Jestliže je to bin Laden, tak tam pošlete popravčí tým a zlikvidujte ho.

Terry Ward, šéf oddělení pro Latinskou Ameriku, CIA, 1990-1992 Myslím, že opakování těch záběrů, jak ta letadla narážejí do těch budov, je velmi dobrým lékem, v ironickém smyslu slova, aby nám to umožnilo vydat se do zahraničí a dělat tam takové věci, které potřebujeme dělat.

Reportér: Jsou výsledky důležitější než lidská práva?

Clarridge: No ... to se ptáte nesprávného člověka. (Směje se.) Ale, Petře ... no v rámci možností...

Admirál Stansfield Turner, ředitel, CIA,1977-1981: My tady v Americe teď hodně uvolňujeme omezení, a to nejen v CIA, ale také ve FBI, zaručující normálně občanské svobody, a většina z nás je přesvědčena, že je to za těchto okolností nutné, ale nemyslím, že zrušíme úplně všechno. Nechceme zapomenout na to, za co bojujeme - že jsou to principy a svobody demokracie a svobodné společnosti.

Reportér: 11. září podtrhl dilema, jemuž vždycky čelí výzvědné služby v liberálních demokraciích. Jak sloučit rozporné imperativy lidských práv a boje proti terorismu.

Johnson: Jestliže říkáme, že je účelem CIA dávat pozor, aby se lidi chovali slušně, tak to není posláním CIA, to je posláním organizací na ochranu lidských práv. Ať to dělají ony. Posláním výzvědné organizace je porozumět tomu, co si myslí jiní lidé, a zjišťovat to, co oni chtějí, abyste vy nevěděli.

Harburyová: Jestliže dovolíme pravici, aby využila vlajku Světového obchodního centra k tomu, aby zlikvidovala všechna občanská práva a pokrok v oblasti lidských práv, který jsme učinili od padesátých let, nebo dokonce od první světové války s Ženevskými konvencemi, pak jsme tu válku už prohráli. Všechno, o čem si myslíme, že nás to definuje jako Američany, je ztraceno.

Reportér: Prvním Američanem, který zahynul v nové americké válce proti terorismu, byl agent CIA - Mike Span. Zemřel minulý týden v krvavém chaosu, který vybuchl uprostřed pevnosti u Mazar-i-Sharif. Pro Spojené státy je Mike Span nyní hrdina. Položil svůj život za oběti z 11. září. Dnes CIA znovu spolupracuje v Afghánistánu s nechutnými vrahy a zločinci - tentokrát je to Severní aliance. To, jakou přesně hrála CIA roli uvnitř afghánské pevnosti z nepálených cihel, je dosud nejasné. Dave unikl a má informace o tom, co se tam ve skutečnosti odehrálo. Dojde-li k vyšetřování této události a budou-li zkoumány znovu akce CIA, začne přítomnost znovu strašit budoucnost?

Ward: Možná, že se lidé trochu ohlédnou tak, jak to učinili v devadesátých letech, ohlédli se na léta osmdesátá a řekli si, neučinili jsme včas potřebnou přítrž, zašli jsme příliš daleko, měli bychom být víc znepokojeni zázemím některých lidí, kterých jsme použili, některých lidí, které nyní například rekrutujeme v Afghánistánu.Doufám, že k tomu nedojde. Myslím, že by to bylo špatné pro naše pracovníky, kteří jsou v současnosti v Afghánistánu, kdyby se museli bát, koho rekrutovat, kdyby se historie měla zase opakovat.