Jediné strašlivé, velké zvěrstvo se mnohdy stává definujícím okamžikem války. Spojené státy stále čelí požadavkům, aby se omluvily za masakr, k němuž došlo v roce 1968 v My Lai ve Vietnamu. Pozůstatky ohořelých iráckých vojáků v pohoří Mutla nedaleko Kuvajtu byly mrazivou ilustrací drtivé vojenské převahy Washingtonu v Perském zálivu.

Jak se v pátek stahovala síť kolem vedení Talibánu, začaly být vznášeny otázky, zda se stane krvavé ukončení obléhání pevnosti Qala-i-Jhangi u afghánského města Mazar-i-Sharif definujícím okamžikem afghánské války. Fotografie humanitárních pracovníků mezi mrtvolami vojáků z Talibánu, kteří byli usmrceni součinností bojovníKŮ ze Severní aliance a amerického bombardování, vyvolaly v lidech hnus po celém světě. Bylo usmrceno nejméně 175 zajatců: tolik mrtvol dosud shromáždil Červený kříž.

Jak roste tlak na Británii a Spojené státy, aby zahájily vyšetřování tohoto masakru, deník Guardian sestavil soubor podrobných informací o tom, k čemu v uplynulém týdnu v afghánské pevnosti došlo. Vyplývá z nich, že od samého začátku, kdy se dostali vojáci z Talibánu do rukou Severní aliance, po pádu města Kunduz, byla učiněna celá řada katastrofálních chyb.

V pátečním rozhovoru s deníkem Guardian konstatoval protitalibánský velitel, který vyjednal kapitulaci Talibánu, že došlo k masakru hlavně, protože udělali Američané chyby, Amir Jan, velitel z kmene Pashtun, který přešel k protitalibánským jednotkám před několika měsíci, uvedl, že se nepředpokládalo, že zahraniční bojovníci z Kunduzu - hlavně Arabové, Pákistánci a muži z Uzbekistánu - půjdou oficiálně kapitulovat do města Mazar-i-Sharif.

Původní plán byl, že tito cizinci se vzdají v Erganaku, v horském frontovém postavení asi 20 km západně od Kunduzu. Namísto toho cestovali přes noc pouští a dorazili na předměstí města Mazar, v divočině, kde byly jen telegrafní sloupy, minulou sobotu ve tři hodiny ráno.

Mullah Faizal, velitel Talibánu v Kunduzu, nařídil zahraničním bojovníkům, aby odevzdali zbraně - ale, jak se ukázalo ze svědectví Amira Jana, už jim neřekl, že pak budou umístěni do vězení jako váleční zajatci: "Cizinci si mysleli, že až se vzdají Severní alianci, budou propuštěni," řekl. "Nepředpokládali, že budou umístěni do vězení."

Američtí vojáci, oblečení v khaki uniformách, dávali dohromady satelitní spojení a vojáci, loajální válečnému magnátu Severní aliance Rashidu Dostamovi zaujali útočná postavení. Po tří až čtyřhodinovém vyjednávání znovu souhlasili bojovníci Talibánu, že se vzdají - ale pouze Amiru Janovi, jemuž důvěřovali, protože pocházel z kmene Pashtun a býval členem Talibánu. Vojáci generála Dostama pak začali odzbrojovat bojovníky z Talibánu a nakládat jejich zbraně na korbu zeleného náklaďáku.

Generál Dostam zařídil, aby byli vězni odvezeni na velké, sověty vybudované letiště v Mazar-i-Sharifu, ale americké speciální jednotky ten plán vetovaly, s tím, že letiště budou možná Američané potřebovat pro vojenské operace, sdělil nám Amir Jan.

Těžké zbraně

Nicméně Američané souhlasili s provizorním Dostamovým řešením. Uprostřed odpoledne byli vězni naloženi na pět nákladních automobilů. Said Kamal, šéf Dostamovy bezpečnosti, zařídil, aby byli zajatci v první třech náklaďácích prohledáni. Ale začalo se stmívat, a tak se konvoj vydal na cestu, aniž by byly prohledány i dva poslední nákladní vozy. Ukázalo se, že to byla katastrofa.

Generál Dostam odjel s většinou své armády směrem ke Kunduzu a konvoj se vydal opačným směrem k pevnosti Qala-i-Jhangi, kde zůstal jen relativně malý počet stráží. Nader Ali, šéf Dostamovy policie, se znovu pokusil vězně prohledat, brzo poté, co dorazili. Jeden bojovník z Talibánu, který měl být prohledán, odpálil schovaný granát a usmrtil jím sám sebe, Aliho a dalšího Dostamova poradce.

Když byl umírající Ali odnášen, vojáci umístili zajatce z Talibánu do stájí v severní části pevnosti. Nikdo se zajatce už nepokusil prohledávat, jestli mají zbraně.

Té noci se vyhodilo do povětří osm zajatců, kteří byli zadržováni ve skladišti v budově pro zajatce, uvedl Amir Jan. Brzo se ukázalo, že dost podstatná menšina talibánců je stále ještě odzbrojena granáty. "Poté jsem si uvědomil, že to jsou dogmatici, že jsou nebezpeční," dodal tento velitel z kmene Pasthun. "Dohodli jsme se, že bude nejlepší, když je svážeme a umístíme je do sklepa."

Následujícího rána se stráže rozhodly tento nový rozkaz provést. Zároveň přijel do pevnosti ve svém bílém automobilu od Červeného kříže Qala-i-Jhangi Simon Brooks, šéf Mezinárodního výborů Červeného kříže pro severní Afghánistán. Chtěl získat ujištění od Saida Kamala, šéfa Dostamovy bezpečnosti, že bude se zajatci zacházeno humánně. Červený kříž také chtěl zaregistrovat, jak se zajatci jmenují a odeslat od nich zprávy jejich rodinným příslušníkům. Brooks však nebyl jedinou osobou, která se zajímala o tyto arabské, pákistánské a čečenské zajatce.

Dva agenti CIA, Johnny "Mike" Spann a "Dave" dostali také příkaz, aby provedli výslechy mezi bojovníky z Talibánu ve snaze zjistit, zda nemají styky s organizací al Qaeda Osamu bin Ladena. Z dálky vypadal Dave jako Afghánec. Dokonce i uměl uzbecky, což je jazyk vojáků generála Dostama, a pod dlouhým kabátem měl na sobě salwar kameez. Ale jeho nakrátko ostříhané vlasy ho prozrazovaly, bylo zjevné, že je to Američan.

Do pevnosti také přijely dva televizní štáby - od tiskové kanceláře Reuters a od německé televizní stanice ARD. Byly v budově, kde byli umístěni zajatci, společně s Davem, a Mikem, kteří zajatce začali vyslýchat.

V 11. 25 byli bojovníci z Talibánu vyvedeni na centrální travnaté nádvoří své minicitadely. Stráže svázaly prvních osm zajatců, konstatoval Amir Jan. "Zajatci usoudili, že jsou připravováni na popravu. Zaútočili na jednoho strážce a odňali mu zbraň," dodal. Zajatci z Talibánu se také domnívali, že televizní novináři jsou američtí vojáci, kteří přišli nafilmovat jejich popravu.

Další zajatec se zmocnil Mika a odpálil granát. Tím Američana vyhodil do povětří. Toto je v rozporu s údaji, zveřejněnými CIA, která konstatovala, že byl prý Mike zastřelen.

Únik

Pak vzniklo naprosté peklo: zajatci zastřelili pět stráží a zmocnili se jejich zbraní - novináři utíkali do úkrytu. Davovi se podařilo uniknout jen tak, že zastřelil nejméně jednoho zajatce svou pistolí. Mezi zajatci a vojáky generála Dostuma vznikla přestřelka. Zajatci se zmocnili vlastní opevněné budovy a vojáci generála Dostama byli v budově ústředí pevnosti, asi ve vzdálenosti 300 metrů, mezi oběma místy byly stromy.

"Asi patnácti minut po začátku střelby se Davovi podařilo dostat se na střechu Dostamovy budovy," svědčil v pátek Simon Brooks z Červeného kříže. "Jeden zajatec z Talibánu, který byl zřejmě celý ověnčen výbušninami, se prostě zmocnil druhého Američana a bomba detonovala."

"Setkal jsem se s Davem v budově. Byl absolutně naprosto v šoku a opravdu měl strach. Chápu teď proč: přímo viděl, jak jeho kolega vyletěl do povětří. Podařilo se mu se střelbou z davu zajatců zachránit a vyběhl 150 metrů z budovy."

Z přestřelky brzo vznikla bitva. Zajatci z Talibánu se totiž vloupali do skladiště zbraní a vzali si odtamtud raketomety a minomety. Na střeše si Dave vypůjčil satelitní telefon od německého televizního štábu a zatelefonoval americkému velvyslanectví v Uzbekistánu.

"Ztratili jsme kontrolu nad situaci. Pošlete sem vrtulníky a vojáky, řekl.

Zdá se, že to fungovalo. Jak hořelo auto Červeného kříže na nádvoří a Brooks slezl po hliněných zdech pevnosti ven do bezpečí, Pentagon se připravoval na vyslání letectva. Většina z osmi zajatců, kteří byli svázáni, když bitva vypukla, byla zatřelena během prvních několika minut: ostatní se měli možnost schovat.

V 15. 30 téhož dne vypálila letadla, která vyslal Pentagon, devět z deseti střel přímo na postavení Talibánu. Všechny střely zasáhly cíl - kromě jedné, která zapadla do pole ve vzdálenosti asi 1 km. Ve zmatku uprchla skupinka asi deseti zajatců.

Následujícího dne vzdorovali zbývající příslušníci Talibánu, někteří ozbrojeni raketomety - nad hlavou jim opakovaně létaly bombardéry B-52. Američané byli silně znepokojeni tím, jak velkou mají zajatci výdrž, a tak do pevnosti dorazily v úterý další speciální jednotky. Ty opakovaně radily vojákům Aliance, aby nalili do přízemí budovy, okupované talibánci, ropu, a aby ji podpálili. Až tank a zintenzivnění bombardování celou vzpouru zlikvidovaly.

Severní aliance se domnívala, že znovu ovládla pevnost, ale ve čtvrtek se ukázalo, že jeden osamělý talibánec byl ještě stále skryt ve sklepě, živil se koninou.

Vysoko nad tímto osamělcem, který přežil, prováděl generál Dostam inspekci pevnosti, kde byla vidět celková hrůza toho, co se stalo. Fotograf tiskové kanceláře Associated Press viděl na poli v jižní části pevnosti ležet mrtvoly přibližně 50 talibánců, kteří měli šátky svázané ruce. Fotograf byl svědkem toho, jak vojáci Severní aliance rozřezali šátky a odstranili je z rukou alespoň některých mrtvol, nejméně jeden voják vytloukal z jedné mrtvoly zlaté zuby.

Washington se pokusil umýt se nad touto epizodou ruce. Konstatoval, že za zajatce nese odpovědnost Severní aliance. Avšak právníci, specializující se na lidská práva, varovali, že zřejmě byla dvakrát porušena Ženevská konvence: došlo k ponižujícímu zacházení s příslušníky Talibánu, když byli svázáni, a americká letadla na ně zaměřila nepřiměřeně intenzivní palbu.

Co se prvního porušení Ženevské konvence týče, článek 13 Konvence praví: "S válečnými zajatci musí být za všech okolností zacházeno lidsky." Co se týče druhého porušení, konvence dovoluje užití síly proti zajatcům, ale zdůrazňuje, že to musí být uměřené.

Christopher Greenwood, profesor mezinárodních vztahů na London School of Economics a editor mezinárodní právnické publikace International Law Reports, konstatoval, že usmrcování lidí, kteří mají ruce svázané za zády, je porušením zákona. "Jestliže to byla nepřiměřená reakce, bylo to porušením zákona," uvedl.

Vznikly také otázky ohledně toho, jak se chovali oba důstojníci CIA. Adam Roberts, profesor mezinárodních vztahů na Oxford University a odborník na válečné právo, charakterizoval jejich chování jako "nesmírně hloupé a neprofesionální".

George Tenet, ředitel CIA, byl rozhněván Spannovou smrtí - byl to první Američan, který zahynul v této válce - a obvinil Talibán z předem připravované vraždy.

"Jejich vězeňská vzpoura - jejímž cílem bylo vraždění - si vyžádala mnoho životů, mezi jinými i život chrabrého Američana," řekl o Spannovi, který byl zaměstnán na ředitelství operací, které se podle analytiků zabývá "polovojenskými" činnostmi.

Mrtvoly nyní byly odstraněny a kontroverze se přesunula do Británie a do Ameriky, jejichž vlády odmítly požadavek Amnesty International, aby bylo v této věci zahájeno vyšetřování. Amnesty International v pátek konstatovala, že to vyvolává otázky, zda jsou britská a americká vláda ochotny dodržovat mezinárodní právo.

V britském parlamentě to však zřejmě kontroverzi nevyvolá, konstatuje Guardian. Tento týden dostal ve sněmovně Tony Blair od poslanců jen jednu otázku ohledně Afghánistánu a týkala se osudu Marjana, jednookého lva v kábulské zoologické zahradě.

Proč? Deset otázek, které vznesla Amnesty International