Patnáctidenní obléhání Kunduzu skončilo dojemnými scénami. Očekávaná krvavá lázeň se nekonala. Zajatci - prý jich bylo 300 až 600 - byli odvezeni do Dostamovy pevnosti nedaleko Mazar-i-Sharifu, zjevně důvěřovali Dostamovým zárukám. Tak přátelská byla ta dohoda, že dva nákladní automobily, plné údajně nejnebezpečnějších válečných zajatců na světě, nebyly ani prohledány, jestli tam náhodou nejsou zbraně. V sobotu večer, poté, co jeden čečenský vězeň odpálil ruční granát, Dostam údajně vůbec nereagoval.

Ještě bizarnější je to, že následujícího dopoledne vstoupil agent CIA, známý pod jménem Michael, do cely, kde byl velký počet vězňů - jal se je vyslýchat v přítomnosti jediného člověka, "Davida", druhého pracovníka CIA. Podle Davida, odpověděl jeden z vězňů na otázku, proč je v Afghánistánu: "Abych zabíjel lidi, jako jsi ty" a při tom se vrhl na vyšetřovatele. Michael pak zastřelili čtyři vězně, než byl sám přemožen a usmrcen. David uprchl a zavolal letectvo - příslušníci Talibánu přemohli své stráže a vzbouření začalo.

Bezpochyby je CIA plná odvážných mužů, jimž nezáleží na osobní bezpečnosti, ale tahle historka je absurdní. Jestliže chtěli vyslýchat vězně, proč si je nenechali odvádět do zvláštní vyslýchací místnosti po dvou?

Sugeruje se nám, že v posledních strašlivých hodinách bojovali zajatci na život a na smrt, a tou dobou tomu tak bezpochyby bylo. Avšak jestliže chtěli bojovat na život a na smrt, proč nebojovali na život a na smrt v Kunduzu? Proč se nechali zavést do pasti v pevnosti a pak vyvolali vzpouru, když si uvědomili, že dostali falešné sliby?

V pondělí večer se vychloubal Dostamův poradce Alim Razim, že všichni, kdo přežili povstání, budou usmrceni. Zní to jistě odporně, ale Razim neříkal nic neobvyklého. Všichni velitelé Severní aliance v Kunduzu opakovaně zdůrazňovali, že cizí dobrovolníci neuniknou živí. Možná, že se inspirovali americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem, který řekl, že by dal přednost tomu, aby byli zahraniční bojovníci usmrceni, než aby unikli z Afghánistánu.

Po masakru nastalo z oficiálních míst ohlušující ticho, ticho, v němž Amnesty International požádala o vyšetření toho, jak toho "vzbouření vojenských zajatců" začalo. Bojovníci Talibánu nejsou nevinní civilisté. Ale způsob, jak zacházíte s nepřátelskými zajatci, odlišuje válečníka od válečného zločince.

Jako zajatci byli tito lidé problémem - kdo je měl hlídat. Existovala taky nezodpovězená otázka, co se s nimi nakonec má stát. Pokud byli vinni terorismem, měli být nakonec postaveni před soud? Měli být po ukončení války propuštěni? Ale Donald Rumsfeld to vetoval: tohle byli přece teroristé, kteří by se navrátili k vraždění. Je daleko pohodlnější, že jsou mrtví - jsou to oběti - a to je oficiální verze - své vlastní touhy po mučednictví.

Je načase si uvědomit, proč se vede tato "válka": má to být boj proti terorismu, obrana práva žít v míru, obrana vyšších hodnot civilizované společnosti proti nemorálním teroristům. Válka, jak se nám často připomíná, je špinavá věc a pro demokracie je obtížné vést války. Tato válka má podporu národa, jehož zranil a rozhněval 11. září, avšak to neznamená, že je ospravedlnitelné každé barbarství. Charakteristickým rysem civilizace snad přece je, že lehce nepropadá terorismu a barbarství? Jeden americký kongresman už odmítl potřebu vyšetřování tohoto incidentu jako zbytečnou. Nemohl by mít víc nepravdu.

Afghánci, tvrdí se nám, jsou barbarský národ, a bylo by absurdní očekávat, že se bude válka v Afghánistánu vést civilizovaně. Ale čí je tato válka a kdo ponese odpovědnost za válečné zločiny, které byly spáchány? Toto byl masakr, který se opakovaně předpovídal. Hovořilo se o pravděpodobném zmasakrování těchto vojáků čtrnáct dní a nikdo proti tomu nic nepodnikl. Kdyby bojovali v této pevnosti jen Dostamovi vojáci, bylo by možno tuto záležitost odbýt smutným pokrčením ramen. Avšak v této bitvě bojovaly americké a britské speciální jednotky bok po boku s Dostamovými muži a byli podporováni americkým letectvem. Bojovaly podle Dostamových pravidel , anebo podle svých vlastních? Anebo už není důležité činit mezi tím rozdíl?