Představte si, že by byl na Západě vystudovaný charismatický iránský vůdce Mohammed Mossadeq býval směl se silnou podporou měšťanských středních vrstev svou zemi dovést v míru k tomu, aby se stala první skutečnou islámskou demokracií Středního Východu. A představte si, že by jeho vláda byla bývala směla splnit své závazky a povinnosti, předepsané jí ústavou z r. 1906, že by byl šách býval směl zemi reprezentovat, ale ne jí vládnout, jak mu to rovněž předepisovala iránská ústava, představte si, že by Británie a USA bývaly nebyly podněcovány vztekem naftových společností nad Mossadeqovým znárodněním iránských naftových zájmů, že by se bývaly nemontovaly do iránských vnitřních záležitostí a neintervenovaly. Představte si, co by se asi tak stalo.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, Irán by pravděpodobně pokračoval ve vývoji k pevné a všeobecné demokracii, která by přinesla daleko trvalejší stabilitu, než kdy mohl zajistit šách, v očích vlastních lidí navždy zdiskreditovaný jako slabošská a snadno ovladatelná loutka Západu.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, demokratický Irán by dávno skoncoval s mýtem neslučitelnosti islámu s demokracií. Co víc, tehdejší nacionalistický a antikolonialistický Irán mohl sloužit jako příklad k následování pro tucty dalších arabských a muslimských zemí, které se osvobodily či postupně osvobozovaly od koloniální okupace a odvrátil tak jejich sblížení se sovětským blokem stejně jako vzestup nejrůznějších domácích banditů a diktátorů.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, ayatoláhové, kteří jej proti Mossadeqovi podporovali, by se nikdy nedožili svého politického převleku. Právě naopak, šách v konzervativních ajatollázích spatřoval ideální partnery a spojence proti radikalismu levice a proti liberalismu středních tříd.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil a ajatolláhové se nedožili svého politického převleku, kterého si užívali za šachovy vlády, nedošlo by ani k červnovému povstání v roce 1963, roznícenému nespokojeností kleriků s šachovými pokusy o modernizaci země.

A tedy by po povstání nenásledovala ani žádná tvrdá represe, ani by se do té doby celkem neznámému duchovnímu, jistému ajatolláhovi Ruhollahovi Chomejnimu, nedostalo mezinárodní pozornosti coby duchovnímu vůdci odporu proti šáchovi.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, Chomejni by zůstal vcelku neznámým duchovním. Namísto toho strávil 14 let v exilu a během té doby vykultivoval svůj obraz od charismatického vůdce ke svatému navrátivšímu se spasiteli. A během těchto 14 let vyhlídka na vznik skutečné demokracie postupně vyhasínala, zatímco islámský radikalismus, ztotožňující vše západní s nenáviděným šachem a jeho ochránci - především USA - uchvacoval a pronikal vášní stále frustrovanější mladší generaci.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, nikdy by nedošlo ani ke krizi s rukojmími, ani by se nezostřily vztahy mezi USA a Iránem, ani by USA na Irán neuvalily ekonomické sankce.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, Saddám Hussejn by se nikdy neodvážil iránské invaze v září 1980. USA by se nikdy nepostavily na stranu iráckého diktátora a nikdy by se nezapletly do politiky zajišťující, aby Irák válku neprohrál. Nikdy by neposkytly Hussejnovi rozhodující podporu a nezavíraly oči nad jeho zběsilými zločiny na vlastním obyvatelstvu.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, Hussejn by se na konci války nestal velitelem největší armády na Středním Východě.

Ještě důležitější, nikdy by nepodlehl dojmu, že pokud omezí svou agresi pouze na spřátelené islámské země a vynechá ze hry Izrael, svět se omezí pouze na jeho zatracování a odsuzování, ale doopravdy nezasáhne.

Kdyby se byl býval puč neuskutečnil, Irák by nejspíš nikdy nepřepadl Kuvajt, USA by nemusely řídit masivní vojenskou operaci proti jeho armádě a nezaložily by si základny na saúdské půdě. Slova o lidských právech a o mezinárodním právu by se v arabských a muslimských uších nikdy nezdiskreditovala coby bezobsažné pokrytectví.

Představte si novou éru zahraniční politiky, éru, která by mezinárodní právo brala zcela vážně a respektovala je, která by suverénní demokracie podporovala, pěstovala, oceňovala, namísto aby proti nim bojovala, potlačovala je a ubíjela. Představte si, kdybychom jednou provždy opustili jedovaté doktríny "železného kancléře" Bismarcka a Henryho Kissingera a namísto nich si předplatili ty od Amnesty Interantional a skupin dohlížejících na dodržování lidských práv. Představte si, že bychom začali Spojené národy a Haag brát opravdu vážně, namísto abychom je považovali za manéž, ve které mají naději na vítězství jen mocní a silní, kteří jej dosáhnou jedině silou, zatímco všechny ostatní stížnosti jsou odmítány a bagatelizovány.

Kolik milionů životů bychom bývali byli zachránili, oč bezpečnější by dnes byl svět, oč lépe by prosperoval?

Ahmed Bouzid je předsedou Palestine Media Watch

Zdroj: 1954, Dr. Donald N. Wilber Zpráva o operaci Ajax Cover Sheet, Historian's Note and Table of Contents Summary I. PRELIMINARY STEPS II. DRAFTING THE PLAN III. CONSOLIDATING THE OPERATIONAL PLAN IV. THE DECISIONS ARE MADE: ACTIVITY BEGINS V. MOUNTING PRESSURE AGAINST THE SHAH VI. THE FIRST TRY VII. APPARENT FAILURE VIII. THE SHAH IS VICTORIOUS IX. REPORT TO LONDON X. WHAT WAS LEARNED FROM THE OPERATION APPENDIX A - Initial Operational Plan for TPAJAX as Cabled from Nicosia to Headquarters on 1 June 1953 APPENDIX B - "London" Draft of the TPAJAX Operational Plan APPENDIX C - Foreign Office Memorandum of 23 July 1953 from British Ambassador Makins to Assistant Secretary of State Smith APPENDIX D - Report on Military Planning Aspect of TPAJAX APPENDIX E - Military Critique - Lessons Learned from TPAJAX re Military Planning Aspects of Coup d'Etat

Dr. Donald N. Wilber

překlad: Přemysl Janýr jr. pro diskuzní skupinu D-CR na serveru Yahoo Group