9. 12. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Lidová tvořivost - v reakci na umělecké dílo Jiřího Davida
9. 12. 2002

Hradčany se budou dobře prodávat se Srdcem i bez něho

Jan Paul, Jiří Přibáň
Názor Jiřího Přibáně (viz níže) nepovažuji za zvlášť přínosný, je poučný tím, jak lze velmi snadno vyrobit z klubka nití zdánlivě silný provaz. Jeho úvaha vypadá na první pohled sice poutavě, nicméně dle mého názoru je trochu prostinká, s řadou trhlin nejen v logice věci. Předně tvrzení, že "význam díla není dán tím, co zobrazuje, nýbrž jeho vztahem k ostatním artefaktům a postavením v rámci určitého kontextu", je sofisma, jež účelově ústí v definování "historické Prahy" jako pohlednicového kýče (to všichni víme), který spolu s dalším kýčem (o to se dohadujeme) vytváří alibi pro názor, že umístění tohoto artefaktu na Hradě nemá předem daný význam. Pak vzniká ovšem otázka, proč tam vlastně je.

Obávám se, že schopnost akceptace díla, a tedy míra jeho možného pochopení (pokud autor nepovažuje svoji tvrobu za pouhou atrakci), je ovšem dána lidskou historickou zkušeností, v níž výtvarné dílo vytvářené konkrétními lidmi, v konkrétním čase a v konkrétním kontextu, přináší svůj konkrétní význam do konkrétního prostředí, se všemi myšlenkovými konotacemi anebo naopak.

I v případě Duchampova objektu totiž platilo, že sušák na lahve dostal mimo jiné kontext uměleckého díla právě proto, že byl vystaven v prostoru konkrétní historické zkušenosti - tedy galerie. V tomto smyslu je Přibáňův konstrukt velmi chabý, protože Pražský hrad je i přes svoji kýčovitost (je kýčovitost Hradčan nějak významná pro jejich význam?) stále místem české historie s jasnou a čitelnou hetrotopií, na jejímž panoramatu byl umístěn cizorodý topos. Proč tomu tak je, není díky těmto skutečnostem otázkou výkladu, ale záměru, který jak se zdá, zná jen autor. Stejně jako David Srdce na Hradčany, ani Duchamp ovšem nepřinesl stojan na lahve do galerie pouhou náhodou.

Pak je tedy vlastně otázkou, zda je na Hradě vůbec skutečné umělecké dílo anebo jenom nákladně vytvarovaná neonová trubice. Přinesl David své dílo Hradčanům a nebo naopak Hradčany svému dílu?

Obávám se, že i v tomhle případě jsou to marginální otázky, ke kterým lze zaujmout i jednodušší postoj : teď tam něco je a pak už to tam nebude. Koneckonců jsou otázky, které mohou zůstat bez odpovědi. S ohledem na oba tábory kritiků lze totiž usuzovat, že pohlednice panoramatu Hradčan se Srdcem se budou prodávat stejně dobře jako pohlednice Hradčan bez srdce.


Příloha:

Jiří David nám poslal k publikaci tento text Jiřího Příbáně, který původně vyšel v deníku Právo. Právě na něj Jan Paul výše reaguje:

Srdce nad Prahou

"Kýč je umění ovládané duchem věcnosti."

(V. Bělohradský, Myslet zeleň světa, s. 78)

"Kýčovitý postoj patří mezi postoje, jež lze nazvat nevěcné."

(P. Rezek, Filozofie a politika kýče, s. 1)

Kýč jako téma filosofické, politické a morální je v Čechách oblíbené. Kunderovy poznámky o kýči jako "dojetí z toho, že jsme dojati" se staly kánonem, od něhož se odvíjejí často zcela protikladné úvahy o povaze a funkcích kýče v nejrůznějších oblastech naší kultury. Pro některé tato povaha spočívá v těch formách myšlení a tvorby, které postrádají reálné zakotvení, zatímco jiní ji spatřují naopak v nadvládě metody a funkcionální racionality. Jedním z projevů naší zaujatosti tématem kýče je také diskuse, která se rozpoutala okamžitě poté, co výtvarník Jiří David nechal na lešení baziliky sv. Jiří nainstalovat gigantické neonové srdce.

Mnozí ze současných funkcionářů politiky a umění okamžitě reagovali s pohoršením, přičemž se odvolávali na veřejnost, což by samo o sobě stálo za úvahu o kýči v estetických soudech. Domnívám se však, že dotyčné dílo si vyžaduje poněkud soustředěnější pohled. Jiří David zde totiž pokračuje ve výtvarných instalacích, které k nám hovoří neobvyklým jazykem. Namísto reprezentace v nich jednoznačně dominuje diference. Význam díla není dán tím, co zobrazuje, nýbrž jeho vztahem k ostatním artefaktům a postavením v rámci určitého kontextu.

V tomto konkrétním případě se jedná o Prahu jako prostor, do něhož výtvarník instaluje znaky důvěrně známé z kýčovitých svatých obrázků nebo vypjaté barokní symboliky (trnová koruna, srdce), přičemž ovšem volí ty nejvšednější a nejvykřičenější současné materiály, s nimiž se potkáváme na každém kroku (neonové trubice).

Pro Davida je však kromě diference příznačná také transgrese, protože jeho dílo okamžitě daný kontext překračuje, zpochybňuje a "hřeší proti němu". Použití znaků typických pro kýč a jejich zapuštění do něčeho zdánlivě nedotknutelného jako je historické centrum Prahy naléhavě vyvolává otázku, zda právě to, co považujeme za nedotknutelné, není reprezentováno jako kýč. Není to nakonec "Praha historická", co se veřejnosti a návštěvníkům města prezentuje jako pohlednicový kýč a co na svém těle právě proto již žádný další potenciální kýč nesnese?

Jistě není třeba zdůrazňovat, že kýč by nebyl schopen provokovat otázky tohoto druhu, takže je zbytečné "Davidovo srdce" podrobovat takovému estetickému soudu. Jeho tvůrčí metoda se velmi podobá například filmům Davida Lynche, v nichž také dochází ke zdvojení kýče, což znamená, že jeho původní struktura je přenesena do jiného kontextu bez stopy avantgardního sarkasmu a jen s nepřímou ironií, jejímž předmětem zpravidla není kýč samotný.

Umístění Srdce na pražský Hrad tak nemá předem daný význam a jen naivní člověk ho může vnímat jako pouhou poctu nebo mimořádně rafinovaný výsměch odcházejícímu prezidentovi. Všichni ovšem cítíme nejistotu z napětí mezi ikonou srdce a významné postavy. A v tom se ukazuje třetí rozhodující vlastnost výtvarných děl Jiřího Davida, totiž jejich schopnost určitý kontext nejen překračovat, ale současně také zpětně vyvolávat nestabilitu v jeho vnitřní struktuře. Davidovy nedávné fotomontáže, na nichž slavní politici a teroristé roní umělcovy slzy, ostatně přesvědčivě ukazují, že žijeme ve světě, v němž i samotný pojem kýče působí poněkud nepatřičně a staromódně, a proto by bylo možná lépe od něho zcela upustit v umění i politice

                 
Obsah vydání       9. 12. 2002
9. 12. 2002 Poslanec Vidím: Referendum? Rozhodovat za občany je moje právo! Radek  Batelka
9. 12. 2002 Zákonné dupání po občanských právech Zdeněk  Jemelík
9. 12. 2002 Zemědělci přišli pozdě. Bush už tu není Topí  Pigula
5. 2. 2003 Pošta redakci
9. 12. 2002 Jak sociální demokraté volili nezvolitelného kandidáta na prezidenta Štěpán  Kotrba
7. 12. 2002 Hrůzné informace o řediteli brněnského studia ČT Zdeněk  Drahoš
9. 12. 2002 Hradčany se budou dobře prodávat se Srdcem i bez něho Jan  Paul, Jiří  Přibáň
9. 12. 2002 Média o víkendu: Pithart nemilosrdně demaskován Josef  Trnka
9. 12. 2002 Británie: vrcholí zuřivá diskuse o přistěhovalectví
9. 12. 2002 Klub Netopýr a inženýři Vladimíra Párala Jiří  Pallas
6. 12. 2002 Levicové bědování - ale s novými informacemi a s noblesou Jan  Čulík
6. 12. 2002 Štěpánu Kotrbovi: Jděte už konečně k čertu, demagogu! Tomáš  Pospíšil
4. 12. 2002 Otakaru Motejlovi:
Jděte už konečně k čertu, pane Spravedlivý!
Štěpán  Kotrba
5. 12. 2002 Slavomír Klaban: "Proč jsem proti kandidatuře dr. Motejla na prezidenta" Štěpán  Kotrba
5. 12. 2002 Procesní právo nade vše - pozadí rehabilitace skupiny národních socialistů
2. 12. 2002 Hospodaření OSBL za listopad 2002 Jaroslav  Štemberk
2. 12. 2002 Statistiky čtenosti Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
9. 12. 2002 Británie: vrcholí zuřivá diskuse o přistěhovalectví   
9. 12. 2002 Poslanec Vidím: Referendum? Rozhodovat za občany je moje právo! Radek  Batelka
9. 12. 2002 Zákonné dupání po občanských právech Zdeněk  Jemelík
9. 12. 2002 Zemědělci přišli pozdě. Bush už tu není Topí  Pigula
9. 12. 2002 Hradčany se budou dobře prodávat se Srdcem i bez něho Jan  Paul, Jiří Přibáň
7. 12. 2002 Hrůzné informace o řediteli brněnského studia ČT Zdeněk  Drahoš
6. 12. 2002 Štěpánu Kotrbovi: Jděte už konečně k čertu, demagogu! Tomáš  Pospíšil
6. 12. 2002 Levicové bědování - ale s novými informacemi a s noblesou Jan  Čulík
5. 12. 2002 Motejl naskočil na normalizační vlak Jan  Čulík
5. 12. 2002 Procesní právo nade vše - pozadí rehabilitace skupiny národních socialistů   
5. 12. 2002 Jsme zmanipulováváni pro válku proti Saddámu Husajnovi   
5. 12. 2002 Slavomír Klaban: "Proč jsem proti kandidatuře dr. Motejla na prezidenta" Štěpán  Kotrba
4. 12. 2002 Nechcete-li, aby se o něčem psalo, nedělejte to Jan  Čulík
4. 12. 2002 Bylo možné o Motejlovi mlčet? Jan  Čulík

Volba prezidenta ČR RSS 2.0      Historie >
9. 12. 2002 Hradčany se budou dobře prodávat se Srdcem i bez něho Jan  Paul, Jiří Přibáň
9. 12. 2002 Média o víkendu: Pithart nemilosrdně demaskován Josef  Trnka
6. 12. 2002 Štěpánu Kotrbovi: Jděte už konečně k čertu, demagogu! Tomáš  Pospíšil
5. 12. 2002 Slavomír Klaban: "Proč jsem proti kandidatuře dr. Motejla na prezidenta" Štěpán  Kotrba
5. 12. 2002 Procesní právo nade vše - pozadí rehabilitace skupiny národních socialistů   
5. 12. 2002 Motejl naskočil na normalizační vlak Jan  Čulík
4. 12. 2002 Otakaru Motejlovi:
Jděte už konečně k čertu, pane Spravedlivý!
Štěpán  Kotrba
4. 12. 2002 Bylo možné o Motejlovi mlčet? Jan  Čulík
4. 12. 2002 Nechcete-li, aby se o něčem psalo, nedělejte to Jan  Čulík
2. 12. 2002 Analýza politiky ČSSD: Koho místo Špidly? Martin  Kunštek
2. 12. 2002 Média o víkendu: "Zeman se nepotácí od lahve k flašce" Josef  Trnka
26. 11. 2002 Summit - Havlův nedramatický epilog Josef  Trnka
25. 11. 2002 Monitor Jana Paula :
Srdce na Hradčanech - upřímný umělecký čin, anebo jen snaha o zviditelnění?
Jan  Paul
25. 11. 2002 Dohady státní správy a soudců platí daňový poplatník Karel  Mašita