V červenci jsem poslal Janu Čulíkovi email, v němž jsem varoval, že už mám dost triků Tomáše Peciny a že předám informace o tom, co se děje, dvěma reportérům. Mám to stále ještě v počítači, datum, 21. 7. 2002, odesláno ve 2:38 ráno. Text:

"Už nebudu dál o Pecinovi mlčet. Rozhodl jsem se prozradit jeho hry sdělovacím prostředkům."

A potom, 28. srpna 2002, jsem napsal Janu Čulíkovi tento email:

"Honzo, já už toho opravdu mám dost. Všechny emaily od Tomáše Peciny, jeho obstrukční triky i podrobnosti, jak jedná v osobním životě, poskytnu dvěma reportérům, jednomu z Reflexu a druhému z Lidových novin. Jako novinář mám povinnost zveřejnit, že Tomáš Pecina nesplnil své povinnosti jednatele a nezaplatil daně, jak je požadováno podle zákona.

Zveřejním všechno, protože není mým úkolem ochraňovat image Britských listů - naopak, chováme se jako pokrytci, pokud kritizujeme všechny chyby, které nalezneme u jiných, ale neděláme totéž se svými interními problémy. Je skandální, že Tomáš Pecina nezaplatil daně z téměř půl milionu korun. To je velmi vážné. Je také absurdní, je to ostudné, že okupuje tvůj byt proti tvé vůli. (...)

Pecina je člověk s vážnými psychickými problémy a poškozuje tak Britské listy. Prosím tě, Honzo, přestaň mu už lézt do zadku a začni jednat, což znamená, že se s tímhle vším už skoncuje.

Je to absolutně jednoduché: Pecina musí okamžitě předsednictvu Občanského sdružení poskytnout stvrzenky, faktury, účty a další důkazy a dokumentaci, jak využíval peněz Britských listů. Pokud to neučiní, znamená to, že Britské listy vytuneloval. Je to nečestné, je to korupce, je to nedostatek charakteru.

Teď, když si stěžoval, žes mu dal do vydání BL jeho poznámku z Fóra, požaduji, aby se jím Britské listy už vůbec nezabývaly.

Ty mu vycházíš vstříc, snažíš se ho usmířit, atd. Je načase, aby sis uvědomil, že tě zneužívá, protože si myslí, že nejsi dostatečně tvrdý. I když mi je ho líto, protože má zjevně problémy, nemohu směšovat své osobní pocity se svými profesionálními pocity.

Jako novinář je mou povinností to zveřejnit. Počkám do soboty, až se sejdeme, a jestliže mi nedokážeš, že Pecina konečně vypracoval vyúčtování, téhož dne ti zatelefonují dva reportéři a budou od tebe chtít tvou verzi této historie. Dám jim také kontakt na Tomáše Pecinu, Štěpána Kotrbu, Jana Paula, Danielu Pilařovou a Dominika Pantůčka."

Jan Čulík mi odpověděl, že ho Tomáš Pecina neustále ujišťuje, že na finanční dokumentaci pracuje a že ji v nejbližší době předá. Požádal mě, abych počkal do nejzazšího termínu, kdy se to mělo stát, do dne před Čulíkovým odjezdem z České republiky, totiž do 9. září.

Avšak verze událostí, publikovaná v Britských listech dne 10. 9., je příliš suchá a nezahrnuje všechny rozměry celé této historie. Je to článek, který nekreslí přesný obraz toho, co se stalo. To znamená, že je to špatný článek - jaké Britské listy tak často kritizují. Je to PR. Dobrý článek by zahrnul v textu všechno, co se stalo.

Pro ty, kteří poskytli Britským listům peníze - nevadí vám, že díky Tomáši Pecinovi Občanské sdružení z nich nezaplatilo ani halíř na daních? A že se o tom píše až teď? Myslím si, že toto je velmi dobrý okamžik, kdy mohou Britské listy vyzkoušet své principy na sobě.

Citujme, jaké principy ohledně novinářské etiky zastávají lidé, kteří jsou inteligentnější než my:

Například tisková kancelář Associated Press, s dlouhou tradicí a důvěryhodností, učí, že: "Sdělovací prostředkem musí informovat bez ohledu na své vlastní zájmy, musí si vždycky uvědomovat, že hrozí nebezpečí potenciálního střetu zájmů. Nesmí dávat poskytovat výhodné postavení inzerentům ani mimořádně protěžovaných organizacím. Musí informovat o problémech, týkajících se jejího vlastního personálu, stejně energicky a otevřeně jako o jiných institucích či osobách. Obava, že by mohlo dojít k porušení společenských, podnikatelských či osobních zájmů, nesmí vést k tomu, aby list zkreslil fakta." A "list a jeho zaměstnanci nesmějí mít žádné vazby na zdroje svých informací. Je nutno se vyhnout i jen zdání konfliktu zájmů."

Co si o tom myslíte vy, čtenáři?

Poznámka JČ: Potíž je, že dlouho nebylo jasné, zda se Tomáš Pecina dopustil nějakého pochybení, a když to jasné začínalo být, Tomáš Pecina nás ujišťoval, že věc bezodkladně napraví, avšak zároveň činil všechno, co bylo v jeho silách, aby předsednictvo Občanského sdružení nemělo přístup k informacím o administrativě OSBL, kterou Pecina plně kontroloval a nikoho k ní - navzdory našim protestům - nepřipustil.

Podle právních odborníků měl Pecina čas podat daňové přiznání až do konce června 2002, pokud by si k jeho vypracování býval najal daňového odborníka (registrovaného auditora). Po svém odchodu z BL v květnu nás ubezpečoval, že tak učinil. Teprve po uplynutí termínu přiznal, že nikoho nenajal a že daňové přiznání nepodal, "ale že to není důležité".

Po mnoha dalších procedurálních překážkách z Pecinovy strany se nám podařilo získat přístup k historii konta OSBL teprve 2. září 2002. Okamžitě jsme konto zablokovali pro přístup Tomáše Peciny a zamezili tak jeho další exploataci. Znovu jsme písemně zopakovali požadavek, aby Tomáš Pecina vypracoval daňové přiznání a odevzdal dokumentaci a majetek Britských listů do 9. září 2002 - ten požadavek jsme mu přednesli už poněkolikáté (naposledy i osobně) dne 1. září 2002, jak dosvědčí celá řada svědků. Reakce byla nulová a zřejmě i nyní budou následovat výmluvy a síť procedurální, byrokratické obrany, s cílem zastřít podstatu věci.

Možná jsem udělal chybu, že jsem záležitost nezveřejnil dříve, avšak vždycky jsem považoval Tomáše Pecinu za čestného člověka a očekával jsem, že své případné pochybení (které jsem si nedovedl vysvětlit) co nejrychleji napraví. Zpronevěřit půl milionu korun se přece nemůže vyplatit, protože se to nakonec musí provalit a soudný člověk nebude riskovat diskreditaci a trest, domníval jsem se.

Teprve v poslední době jsme měli možnost se přesvědčit, (dosvědčí to celá řada svědků) že Tomáš Pecina nyní systematicky operuje prostřednictvím sofistikované sítě nepravd a mystifikací, které korektním a umírněným způsobem sděluje lidem kolem sebe i veřejnosti. Tato představení jsou značně sugestivní. Je to metoda Vladimíra Železného: lidem, kteří o věci nemají podrobnější informace a neznají, o co skutečně jde, sděluje "herec" pečlivě vypracované, cílené mystifikace, podle předchozí psychologické analýzy. Spektakulárně se tato schopnost Tomáše Peciny projevila před mnoha svědky např. v Praze dne 1. září 2002 při jednom zdlouhavém a velmi traumatickém incidentu.

Drobný příklad z mnoha: Tomáš Pecina nyní tvrdí, že jsme ho na Valnou hromadu OSBL, která se konala dne 8. srpna nepozvali, "aby tam nezazněly odlišné názory". Je to lež. Nejenže jsme ho na Valnou hromadu pozvali opakovaně, avšak Tomáš Pecina nám sdělil, že se nedostaví. Jedním z důkazů, že Pecina o jednání Valné hromady věděl, bylo, že tam vyslal jednoho svého přítele.

Jinou nepravdou je jeho tvrzení, že prý "opakovaně upozorňoval Jana Čulíka na nutnost svolání schůzí předsednictva". Nic takového se nedělo, naopak zcela blokoval odkladovými triky a mlžením přístup předsednictva k administrativě OSBL.

Na Fóru Britských listů si Tomáš Pecina stěžuje, že mu Britské listy nedaly prostor pro jeho vyjádření v této věci - Britským listům však žádné vyjádření neposlal. Jsou to neseriózní pokusy o diskreditaci: Tomáš Pecina vysílá zkusmo falešné signály a bedlivě sleduje, který zabere.

A co se týče "dalších špinavých podrobností" tohoto případu, kvůli nimž mě Fabiano Golgo kritizuje, že jsem je nezveřejnil?

Je mi trapné publikovat podrobnosti o tom, co jsem Tomáši Pecinovi po řadu měsíců osobně poskytoval, abych mu umožnil provozovat v České republice nezávislou novinářskou práci, a jakým způsobem se nakonec ukázalo, že toho využíval. Rád bych požádal ctěné čtenáře, abych byl zproštěn nutnosti o tom podrobněji psát. Přístup Tomáše Peciny k těmto hodnotám se však podle mého názoru nelišil od jeho přístupu ke kontu Občanského sdružení Britské listy, jehož historii a jehož stav před námi záměrně utajoval a v němž předsednictvo OSBL dne 2. září 2002, když ke kontu konečně dostalo přístup, objevilo vážné nesrovnalosti.

Stále doufám, že je Tomáš Pecina v zájmu svém i v zájmu Britských listů přesvědčivě vysvětlí.

Jinak nelze jeho dlouholetou, až do prvních měsíců roku 2002 seriozně vypadající práci pro Britské listy kvalifikovat jinak než jeden velký podvod, záměrný a dlouhodobý pokus vetřít se v důvěru šéfredaktora a nakonec drasticky zdiskreditovat časopis, který se snaží z nezávislého postavení na rozhraní českého a britského světa ve veřejném zájmu psát tak, jak je to běžné ve světě, v ČR však dosud většinou nikoliv.

Doufáme však, že se nám navzdory Tomáši Pecinovi podaří uvést zanedbané účetnictví do přijatelného stavu a učinit zadost všem právním požadavkům.