"Vše, v co jsme věřili po 2. světové válce se ztratilo ve chvíli, kdy jsme začali provádět svou soukromou, exklusivní válku"

V Afganistánu se z nás stávají váleční zločinci. Spojenecké vzdušné síly bombardují pro Severní alianci Mazar-i-Sharif a naši stateční, afgánští spojenci, kteří povraždili v letech 1992 až 1996 v Kábulu na 50 000 lidí, poté vtrhnou do města a popraví přes 300 talibanských bojovníků. Na satelitních kanálech je o tom uvedena pouhá zmínka. Naprosto normální, zdá se. Afgánci mají pomstu jako "tradici". Takže - se strategickou pomocí spojenců je válečný zločin na světě.

Pak jsme měli vězeňskou vzpouru v Mazar-i-Sharifu, kde talibanští zajatci začali střílet na své věznitele. Americké speciální jednotky a, jak vyšlo najevo, také britské oddíly pomohly Alianci potlačit povstání. CNN nás ujistí, že "nějací" vězni byli "popraveni" při pokusu o útěk. To je zvěrstvo. Britské oddíly jsou nyní pošpiněny válečnými zločiny. Během několika posledních dní našel reportér Independentu Justin Huggler několik dalších popravených "talibánců" v Kundůzu.

Američané mohou být dokonce ještě méně omluveni z tohoto masakru než Britové. Pro amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, bylo v průběhu obléhání města naprosto samozřejmé, že "spojenecké bombardování skončí, až to bude Severní aliance potřebovat." I když ponechám stranou skutečnost, že bandité a vrazi ze Severní aliance jsou dnes těmi, kteří pomáhají spojeneckým vzdušným silám v boji proti banditům a vrahům z Talibanu, Rumsfeldovo zmíněné prohlášení staví Washington na stranu obviněných v jakémkoliv případném válečném soudu, týkajícím se Kunduzu. Spojenci jednali v plné vojenské spolupráci se Severní aliancí.

Je ostudou většiny televizních novinářů, jak málo zájmu, nebo vůbec žádný, projevují o tyto odporné zločiny. Jsou přátelští k Severní alianci, která hovoří s americkými oddíly - neudělali však nic víc, než že se zmínili kdesi uprostřed svých reportáží o několika zločinech, spáchaných na zajatcích. Co se, proboha, stalo po 11. září s naší morálkou?

Snad mohu naznačit odpověď. Po obou světových válkách jsme my, "Západ", vypěstovali jakýsi les zákonů, které mají chránit před dalšími válečnými zločiny. Úplně první anglo-francouzsko-ruský pokus o formulaci podobného zákona vyvolal arménský holocaust, který měli v roce 1915 na svědomí Turci. Dohoda zdůraznila, "že bude za osobně odpovědné považovat všechny členy Ottomanovy (turecké) vlády a také všechny jejich pomocníky, kteří se na masakru podíleli". Po židovském holocaustu a pádu Hitlerova Německa v roce 1945 se v článku číslo 6 Norimberské listiny a v úvodu konvence OSN o genocidě hovoří o "zločinech proti lidskosti". Každá nová válka po čtyřicátém pátém roce dala vzniknout spoustě zákonů a organizací pro lidská práva, které lobbují za liberální, humanistické hodnoty Západu.

V posledních padesáti letech jsme seděli na vlastním morálním piedestalu a učili Číňany a Sověty, Araby a Afričany o lidských právech. Soudili jsme Bosňany, Srby a Chorvaty za jejich porušování lidských práv. Mnoho z nich jsme posadili do cel, stejně jako jsme to udělali s nacisty v Norimberku. Byly sepsány tisíce dokumentů, popisujících - v nechutných detailech - tajné soudy, komanda smrti, mučení a popravy, to vše prováděné ničemnými státy a duševně nemocnými diktátory. To bylo naprosto správné.

Po 11. září jsme se však zbláznili. Vybombardovali jsme do sutin afgánská města včetně jejich obyvatel - obvinili jsme šílený Taliban a Usamu bin Ladina z krveprolití mezi našimi lidmi - a pak jsme dovolili strašlivým vojenským spojencům, aby popravovali zajatce. President George Bush prosadil do zákonů soubor tajných vojenských soudů, které mají za úkol prověřovat a poté zlikvidovat kohokoliv, kdo je v očích děsivě neefektivní americké tajné služby považován za "teroristického vraha". Aby nedošlo k mýlce - hovoříme zde o americkou vládou legálně schválených komandech smrti. Již byla vytvořena, takže nějaké tvrzení, že Usama bin Ladin a jeho muži by měli být raději dopadnuti než zavražděni, nebude mít žádné veřejné zastání; jsou to pouhá pseudo-soudní a střílecí komanda.

Je naprosto zřejmé, k čemu došlo. Když lidé žluté, černé nebo hnědé pleti zavraždí své věznitele, kobercovými nálety zabijí své nepřátele či založí komanda smrti, a to vše z komunistického, islámského nebo nacionalistického přesvědčení, musí být Spojenými státy, EU, OSN, prostě "civilizovaným" světem odsouzeni. My jsme mistři lidských práv, Osvoboditelé, velcí a dobří, kteří mohou kázat zbídačeným masám. Ale jakmile jsou zabiti naši lidé, když jsou zbořeny naše zářivé budovy, pak potlačíme každý kousek lidských práv, pošleme B-52 přesně na ony zbídačené masy a vyrazíme povraždit naše nepřátele.

Winston Churchill zastával stejný názor jako George Bush. V roce 1945 chtěl, aby byli všichni nacističtí vůdci rovnou popraveni. Avšak i přes to, že Hitlerova monstra byla odpovědná za 50 milionů mrtvých - bylo to 10 000 krát víc lidí než bylo obětí 11. září -, nacističtí lídři byli postaveni před řádný soud v Norimberku, protože americký president Truman učinil pozoruhodné rozhodnutí. "Nerozlišující popravy a tresty," zdůraznil, " přijaté rychle bez jasných důkazů viny, by neodpovídaly snadno americkému svědomí a těžko by na ně mohly naše děti hrdě vzpomínat."

Nikdo by neměl být překvapen, že pan Bush, po krátký čas texaský guvernér, dostatečně nechápe morální význam státníka v Bílém domě. Co ale šokuje, je jak Blairové, Schröderové, Chiracové a všichni ti televizní hoši zůstávají zbaběle mlčenliví tváří v tvář afgánským popravám a východoevropskému stylu legislativy, uplatňovanému po 11. září.

Stále jsou všude kolem přítomny tajemné stíny, které nám připomínají důsledky státní vraždy. Ve Francii byl nyní postaven před soud generál, jenž se přiznal k mučení a vraždění v průběhu alžírské války (1954 - 1962), protože své činy popsal jako "ospravedlnitelné skutky nutnosti, prováděné bez potěšení nebo lítosti." A v Bruselu soud bude rozhodovat, zda izraelský premiér Arial Sharon může být obžalován z "osobní odpovědnosti" za masakr v Sabře a Chatile v roce 1982.

Ano, vím, že Taliban byl odporná banda zločinců. Vykonávali většinu svých zvěrstev mimo Mazar-i-Sharif na sklonku devadesátých let. Popravovali ženy na kábulském fotbalovém stadionu. A pochopitelně, nemohu zapomenout, že i útok z 11. září byl zločinem proti lidskosti.

Ale s tím vším mám nějak problém. George Bush řekl: " Buď jste s námi, nebo proti nám v téhle válce za civilizaci proti zlu." Inu, jsem si jist, že nestojím na straně bin Ladina. Ale nejsem ani na straně Bushe. Jsem proti kruté, cynické a lživé "válce za civilizaci", kterou Bush zahájil nepravdivě naším jménem, a která již dnes stála tolik životů, kolik si jich vyžádal útok na World Trade Centre.

V tuto chvíli si nemohu nevzpomenout na svého otce. Byl dost starý na to, že mohl bojovat v první světové válce. Ve třetí bitvě o Arras. A když jej na konci století zdolal úctyhodný věk, stále se rozčiloval nad marněním a vražděním v dobách války z let 1914 až 1918. Když roku 1992 zemřel, zdědil jsem válečnou medaili, na niž byl otec kdysi tak pyšný; byl to důkaz, že přežil válku, kterou začal později nenávidět, opovrhovat tomu, co se mu zhnusilo. Na zadní straně medaile je napsáno: "Velká válka za civilizaci". Možná bych ji měl poslat Georgi Bushovi.

(Do češtiny přeložil Luboš Kreč.)