Normalizace se projevuje zglajchšaltováním společenské diskuse stejně, jako diskuse mediální. Namísto dialogu a výměny postojů mezi vládnoucími a opozičními politickými skupinami (nehodlám zde urážet opoziční smlouvu, neboť do určité míry zeslabila tlak některých věčně nespokojených trockistů po permanentní revoluci) se blížící "supervolební rok" projevuje ztrátou nervů i soudnosti. Vláda se rozhodla, že svou předvolební mediální politiku bude tvořit jako reklamní kampaň na vložky či prací prášek. Vypereme vaše myšlení dočista, neváhá proto hlásat i doposud ctihodná instituce - Česká akademie věd. Její Sociologický ústav nedávno dostal přírůstek - s příkazem "dobře krmit, venčit a ochočovat". Centrum pro výzkum veřejného mínění se stalo průzkumnou jednotkou v mediálním boji o českého voliče. Namísto politicky neutrálního mapování postojů české společnosti se ctihodní sociologové zapojili do vládní mašinérie: nejnověji průzkumem na téma "NÁZORY NA FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE A NA PROSPĚŠNOST EVROPSKÉ INTEGRACE".

Česká společnost, které nikdo doposud věcně nevysvětlil rizika i šance, která vstup do EU pro obyvatele Česka znamená, je nyní dotazována, co si myslí o ... - tezích, které vláda za pomoci některých PR agentur s českou společností "komunikuje". Pozitivně je občany vnímáno především UPLATŇOVÁNÍ ZÁSAD DEMOKRACIE, SPOLUPRÁCE A SOLIDARITY, méně už zásady tolerance a rovnosti. Na této jediné větě, citované z oficiální zprávy CVVM, je jasně patrné, kterak pomýlená diskuze se s občany za jejich peníze vede. Vláda vypustila kampaňovitě několik hesel o vhodnosti členství v EU pro životní úroveň švédské hopodyně či španělského zemědělce, a nyní si zjišťuje pod rouškou průzkumu veřejného mínění, kterak se její "produkt" - hesla "ujala". Agentura zveřejní výsledky, novináři je převezmou, čtenáři se dozví procentech souhlasu i nesouhlasu, i politici budou komentovat výsledky, nikoliv samotný proces... Za několik týdnů či měsíců se celá akce zopakuje, procenta budou naskakovat. Virtuální kolo evropského štěstí se tak může točit stále - až do chvíle, kdy tam budem. Pak vyjde pravda najevo, ať již bude jakákoliv. (Podotýkám, že osobně jsem příznivcem vstupu do EU, i když vím, že jednoduché to nebude...)

Ptám se Vás, ctihodní vědci fousatí: kterak oddělovat vědecky od sebe lze DEMOKRACII od TOLERANCE, ROVNOSTI, SPRAVEDLNOSTI či kýho čerta ještě čeho? Dovedete si představit nespravedlivou demokracii? Nebo netolerantní? Kterak lze vůbec měřiti demokracii ve společnosti tak pomýlené, že státem a z mých daní placený Úřad stále žaluje (komunistické funkcionáře) tak špatně, že mu jiný úřad (taktéž placený z mých daní) jeho žaloby vrací (jako paskvily) a já si o tom navíc sadomasochisticky čtu v médiích, které odvádějí menší daně; kde policisté lžou u soudu a myslí si (ve své naivní hlouposti), že na to nikdo nepřijde; kde jiní policisté za úplaty prozrazují důvěrné údaje o svých občanech ruským mafiím; kde trestné činy jsou po zásluze trestány pouze někdy a u někoho (jindy a u jiného to trvá několik let - zato s mediálně předvolebním kraválem); kde právo má gumové konce jako pendrek těch, kteří neváhali vylomit zub i s kusem úst protestujícímu mladičkému turistovi.

Kterak lze oddělovat od sebe DEMOKRACII OD TOLERANCE - jestliže tento stát chce trestat zločiny VERBÁLNÍ, a ty SKUTKOVÉ nechává mnohdy bez trestu? Tolerance znamená pochopení druhých - tedy i těch, kteří se mnou nesouhlasí. Znamená úctu ke společně sdíleným hodnotám, které mají univerzální platnost - to proto, aby někdy opět neměly platnost třídně determinovanou...

K té představě CVVM o Evropské unii: "ve veřejnosti je prý rozšířené přesvědčení, že se v EU prosazuje řada pozitivních hodnot. Asi čtyři pětiny občanů oceňují uplatňování zásad demokracie a spolupráce, 60% principu solidarity, 55% tolerance a 48% spravedlnosti. Kritické hlasy registrujeme zvýšeně v souvislosti s principem tolerance (29%) a spravedlnosti (34%). Největší výhrady mají občané vůči míře uplatňování rovnosti (44%). Česká veřejnost je vysoce (72%) přesvědčena o správnosti myšlenky evropské integrace obecně. Pochyby ("spíše ne") vyjadřuje 9 % dotázaných, rozhodný nesouhlas pouze tři procenta. Většina občanů se současně ztotožňuje s prospěšností společného evropského postupu i v konkrétních oblastech. Největší podporu přitom získává požadavek integrace v obraně (78%) a v ekologii (76%). Za žádoucí se rovněž pokládá sjednocení v oblasti kultury (69%), hospodářství (68%) a politiky (60%). Nejčastěji se přitom vyskytly pochyby o potřebnosti ekonomické a politické integrace - ty vznesla asi pětina respondentů. Samotnou rychlost přibližování se ČR k Evropské unii, resp. termín, jenž byl v době dotazování považován za nepravděpodobnější datum vstupu ČR do EU - tedy počátek roku 2003 - považovali občané nejčastěji (42 %) za adekvátní, přiměřený... ...Potvrdil se vliv životní úrovně dotázaného, kdy subjektivně pociťovaný vyšší životní standard znamená větší podporu evropské integraci a větší spokojenost s jejím průběhem. ... Potvrdila se tendence vstřícnějších postojů těch respondentů, kteří jsou rozhodnuti odevzdat svůj hlas pro vstup ČR do EU. Protiváhou jim je skupina s úmyslem opačným."

Co věta, to perla...

Co myslíte, může průměrný český občan vědět, jakou rychlostí má jet vlak, o kterém neví, odkud a kam jede, a kdy má být u cíle? Vypovídá to více o strojvůdci, nebo více o cíli cesty? Přitom 90,6% respondentů se o jízdě vlakem dozví z médií... Pokud minimálně 73% z vás odpoví, že nejvíce to vypovídá o cíli cesty, pak se do Evropy nedostaneme, protože demokracie se od inteligence oddělovat nedá a vlak na Wilsonově nádraží nestaví...

Ty otázky "interpretovala" mediálním papouškům PhDr. Miluše Rezková a vyšly z dílny CVVM SÚ AV ČR včera.