29. 11. 2001
Jak proměnila italská média smrt novinářky v cirkusVražda nedaleko Kábulu proměnila odvážnou novinářku v italskou národní mučednici a italská média se na jejím tragickém osudu cynicky přiživují, napsal v deníku Guardian Rory Carroll a vyvolal tím v Itálii vlnu protestů. Zde je onen "urážlivý" článek. Článek publikujeme hlavně proto, že je pozoruhodné, jak se přibližují svou neseriozní, bulvární manipulativností česká média pokleslému italskému modelu. Společným zakomplexovaným rysem je například neustálý zájem "Co si o nás myslí v zahraničí", je to funkcí parochialismu - je neuvěřitelné, že by v normální, do světa otevřené, emocionálně vyvážené zemi kdokoliv dával jakýkoliv význam nějakému kritickému článku publikovanému v "cizích" novinách a plnil ho podtextem "národního útoku" - už proto, že otevřená společnost se nedefinuje defenzívně proti "zahraničí"... Zajímavé také je, že reakce na tento článek od britského novináře (viz níže) zcela demagogicky pominuly jeho hlavní argumenty.
|
Maria Grazia Cutuli je mrtvá a Itálie intenzivně truchlí. Ještě před dvěma dny ji v podstatě nikdo neznal, ale když byla usmrcena na prašné cestě na východ od Kábulu, to všechno se změnilo. Nyní je symbolem odvahy a zdrojem hrdosti pro zemi, která potřebuje hrdiny. V pondělí ji a další tři novináře popravili ozbrojenci - možná příslušníci Talibánu, možná bandité. Itálie přijala tu zprávu jako ránu do břicha. Přátelé, příbuzní a kolegové plakali a televizní a rozhlasoví moderátoři informovali o jejím úmrtí veřejnost šokovaným hlasem. Podrobnosti posledních okamžiků života Marie Cutuliové dominují rozhlasovému a televiznímu vysílání a v chat shows se nehovoří o ničem jiném. Cutuliová, 39, byla reportérkou milánského deníku Corriere della Sera, čelného italského listu, a i jeho soupeři píší o její vraždě jako o celonárodní tragédii. Na titulních stránkách italských novin včera i dnes vyšly její fotografie pod obrovskými titulky a některé listy, jako například La Repubblica, věnovaly její smrti 13 stránek. Soustrastné telegramy a kondolenční dopisy přišly od premiéra Berlusconiho, od celebrit, od fotbalistů, od intelektuálů. Prezindent Carlo Azeglio Ciampi konstatoval: Tato tragédie vás nutí si uvědomit ještě více hrůzy války." Jestliže to rodinní příslušníci dovolí, Cutuliová bude mít obrovský pohřeb. Po všech zavražděných novinářích se truchlí v jejich zemích a jejich vraždy byly celosvětově odsouzeny. Avšak reakce Itálie se zdá být silnější, niternější - a zabarvená oportunismem. Určité části sdělovacích prostředků vyrobili z Cutuliové mučednici na oltáři novinářství. Píší o její smrti jako o ospravedlnění hodnoty vlastní práce, prohlašují to za důkaz nejen její odvahy, ale i své vlastní odvahy. Někteří autoři redakčních komentářů, pisatelé poznámek a pracovníci rozhlasu a televize plynule přešli od smrti Cutuliové k téměř nezastřené sebechvále vlastní důležitosti a odvahy. Jejich tón očekával od veřejnosti, že před sdělovacími prostředky v úctě pokleknou. Že tato Sicilanka byla odvážná, poctivá, a zasloužila si všechnu tuto chválu, o tom není pochyb. Bojovala tvrdě o právo stát se válečnou korespondentkou ve světě, který ovládají muži. Svou práci milovala a psala z Bosny, ze Rwandy, z Izraele a z dalších konfliktů. Její poslední zpráva byla exkluzivní informace o tom, že objevila, s Juliem Fuentesem, nervový plyn v opuštěném táboře, kterého prý užívala organizace al Qaeda. Odporná vražda připravila novinářskou profesi o vynikající reportérku. Avšak obrovská pozornost sdělovacích prostředků v Itálii, věnovaná její smrti, v jejímž důsledku byly odsunuty boje v Kandaháru a v Kunduzu a diplomatická vyjednávání ve zpravodajství na nevýznamné místo, byla prodchnuta přesvědčením, že všechna novinářská práce je vznešená a heroická. Několik italských novinářů se mi svěřilo, že ta reakce prozrazuje kolektivní nejistotu v novinářské obci: veřejnost nemá novináře ráda a vláda je zastrašuje, a tady se vyskytla šance začít zdůrazňovat, jak jsou důležití. Někteří editoři poukázali na to, že její smrt podtrhla význam svobodného tisku - a to je svoboda, která je ohroženějš v Itálii než ve většině západoevropských zemích. "Někteří to považují za ospravedlnění své novinářské práce, i když nikdy nikam do terénu nejednou," řekl jeden novinář. V deníku La Stampa kritizoval komentátor Pierluigi Battista zbožštění Cutuliové jako mučedníka a napsal, že to ukazuje, že novináři touží po ztracené vznešenoti. Existuje ještě jeden, banálnější důvod, proč měla vražda Cutuliové takový dopad. Byla to žena a byla fyzicky atraktivní. Loni zavraždili neznámí pachatelé jiného italského novináře, Antonia Russeho, 40, v bývalé sovětské republice Gruzii. I on byl odvážný a odhaloval zvěrstva v Čečensku. Jeho mrtvola byla vyhozena na kraj silnice. Avšak Russo pracoval pro Radio Radicale, které má spojení s okrajovou Radikální stranu, a tak neměla mainstreamová média zájem o to, srovnávat se s takovým kolegou. Jeho příbuzní a jeho rodina truchlili sami. |
Obsah vydání | 29. 11. 2001 | ||
---|---|---|---|
29. 11. 2001 | Někteří Talibánci "přežili masakr v pevnosti" | ||
29. 11. 2001 | Británie a USA pod tlakem, aby vysvětlily afghánský masakr | ||
29. 11. 2001 | Robert Fisk: Nyní jsme váleční zločinci | ||
28. 11. 2001 | Část zmasakrovaných zajatců v Mazar-i-Sharif měla spoutané ruce | ||
28. 11. 2001 | Amnesty International naléhavě požaduje vyšetření afghánského masakru | ||
28. 11. 2001 | Konec vzpoury: Přijel tank, vypálil čtyři salvy a pak bylo ticho | ||
29. 11. 2001 | Předseda amerického Helsinského výboru: Náboženská svoboda se stala obětí války | ||
29. 11. 2001 | Nechť jsou proklety občanské svobody! | ||
28. 11. 2001 | Hlubinně filosofická patologie euroamerické civilizace | Michael Hauser | |
27. 11. 2001 | ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím | Tomáš Pecina | |
29. 11. 2001 | Postavení žen: Co se dá dělat proti násilí v rodinách? | ||
29. 11. 2001 | Jak proměnila italská média smrt novinářky v cirkus | ||
29. 11. 2001 | Albion je zrádný: jak nás můžete kritizovat, že truchlíme, ptají se teatrálně italští novináři |