Z Qala-i-Jhangi není možnost úniku - je to pevnost z 19. století, v níž jsou nyní v pasti. Stovky jejich kolegů leží mrtvých. Zahraniční bojovníci Talibánu čelí smrti se vzdorem, který je na hranici extravagantnosti.

V pondělí večer ovládala skupinka asi 40 dobrovolníků budovu v rohu jednoho z rozsáhlých nádvoří této pevnosti. Signalizovali svou přítomnost občasnou střelbou, jako by chtěli připomenout svým nepřátelům, krčícím se ve stínu na cimbuří nad nimi, že ještě nejsou mrtvi. Poté, co dlouhá léta vraždili muslimy, tito pákistánští a arabští bojovníci Talibánu se konečně dočkali oné svaté války, jakou hledali. Neboť tito zahraniční dobrovolníci, kteří se vzdali v sobotu a v neděli se vzbouřili proti svým strážcům - vědí, že už budou žít pouhých několik hodin.

Autoritativní zdroje v Mazar-i-Sharifu informovaly v pondělí, že úsilí zlikvidovat vzpouru Talibánu v pevnosti Qala-i-Jangi koordinuje osm vojáků z britských speciálních jednotek SAS. Tito vojáci dorazili v neděli odpoledne, brzo poté, co bojovníci z Talibánu ovládli budovu. "Byli v čele střelby na postavení Talibánu," konstatoval jeden pozorovatel. "Lze lehce poznat, že jsou to speciální jednotky, protože jejich střelba je disciplinovanější."

V neděli se k vojákům z SAS přidalo šest amerických příslušníků speciálních jednotek. Další přijeli v pondělí, v minibusu Toyota. Když v neděli v 11.20 dopoledna zahájili zajatci své vzbouření, v budově byli dva američtí vojáci: agent CIA známý jako Dave a jeho kolega. Příslušníci Talibánu okamžitě usmrtili tohoto druhého Američana, řekl jeden voják opozice. "Když uviděli zajatci Američana, přemohli své stráže a začali bojovat. Nejprve usmrtili Američana," řekl velitel Wahidi.

Jiní vojáci ale tvrdili, že byl Američan usmrcen až o několik hodin později, když vedl útok na budovu, kterou ovládl Talibán.. "Viděl jsem, jak jeden z nich hodil na hlavu stráže balvan. Když upadl, vzali mu zbraň. Ostatní zajatci se zmocnili bajonetů," svědčil další přítomný.

Zdá se, že vzpoura začala, když začaly stráže svazovat vězně. Podařilo se jim svázat 250 ze 400 zajatců. Ostatní zajatci, kteří nabyli dojmu, že jsou připravováni na popravu, se pak vzbouřili. Jejich obavy byly liché - Američané intenzivně poučovali generála Abdula Rashida Dostama a ostatní velitele opozičních armád, že je nutno zacházet se zajatci z Talibánu podle mezinárodního práva.

Nakonec se ukázalo, že zajatci rychle dosáhnou mučednictví, v něž doufali. Když se začalo po nádvoří pevnosti mezi stromy střílet, Dave uprchl. Zatelefonoval satelitním telefonem na americké velvyslanectví v Uzbekistánu: "Ztratili jsme kontrolu nad situací. Pošlete sem vrtulníky a vojáky," křičel do telefonu.

Méně než o čtyři hodiny později zaútočily americké rakety na stáje v pevnosti, které ovládli bojovníci Talibánu a usmrtili tam v ohnivé smršti stovky zajatců. Generál Dostam, voják se sovětským branným výcvikem, který je znám svou krutostí, schválil americké rozhodnutí vybombardovat zajatce, přestože někteří z nich se vzpoury vůbec neúčastnili. Devět nebo deset amerických střel také usmrtilo několik vojáků Severní aliance.

"Byla to velká chyba, neboť zabili naše lidi," stěžoval si v úterý opoziční velitel Mohammad Alem. "Americké bomby usmrtily osm nebo devět našich vojáků a dvacet jich zranily." Při incidentu bylo také zraněno pět amerických vojáků, žádní z nich vážně. Tři z nich byli odvezeni letecky na léčení do Uzbekistánu. Mrtvoly Pákistánců a Arabů byly stále ještě v budově. Další dvě mrtvoly civěly z bílého vjezdu do pevnosti. Byly zastřeleny do hlavy. Jak se zajatci dostali do zbrojnice a brali tam samopaly a raketomety, jiným lidem se podařilo z pevnosti uniknout.

Dva pracovníci Mezinárodního červeného kříže vyskočili z okna a sklouzli po zaprášených hradbách. Jejich dva automobily hořely na nádvoří. Příslušníci Talibánu dál stříleli na všechno, co se hýbalo, vylezli na stromy a skrývali se v bujné zahradě pevnosti.

Nakonec dostali hlad. Podle svědků tedy zastřelili několik koní. "Zastřelili je na jídlo," řekl jeden voják. "V pevnosti jsou tři budovy. My ovládáme dvě a nepřítel jednu."

Plán uvěznit zajatce z Talibánu v pevnosti byl od samého počátku nedomyšlený. Minulý týden se tu vyjednávalo mezi generálem Dostamem a velitelem Talibánu z obklíčeného města Kunduz, mullahem Faizalem. Dohodli se, že se Talibán v Kunduzu vzdá.

Faizal přislíbil, že odevzdá Severní aliance mezinárodní brigádu Talibánu. Za to měl dostat právo vrátit se svobodně do Kandaháru. Zahraniční bojovníci skutečně cestovali pět hodin z Kunduzu do Mazar-i-Sharifu a dorazili tam v sobotu ráno ještě za tmy.

Probudili se v obklíčení opoziční armádou. Svědkové vysvětlují, že tito cizinečtí dobrovolníci se vydali do Mazaru-i-Sharifu proto, že se domnívali, že tam budou bojovat. Když byli odzbrojeni, bylo to pro ně nepříjemným překvapením. A byli velmi rozhněváni. Uzbečtí vojáci zkontrolovali jen tři z pěti nákladních automobilů, plných zajatců, zda nemají zbraně. Ještě před nedělním vzbouřením odpálil jeden čečenský vězeň granát, usmrtil sebe, dva další vězně a šéfa policie, pracujícího pro generála Dostama.

Talibán je možná v Afghánistánu už zlikvidován, vězňové, kteří se skrývají ve sklepě budovy v pevnosti Qala-i-Jingi budou zřejmě všichni do čtyřiadvaceti hodin mrtvi. Ale i na straně vítězů je bída a často zoufalství. Několik hodin poté, co v pondělí ve tmě bombardovala americká vojska Kunduz, jsem potkal v údolích vojáka protitalibánské opozice. Vojáci, odzbrojující Talibán, už dlouho nedostali najíst. "Dejte mi chleba," řekl a ukazoval na svá ústa. Neměl jsem žádný chleba. "Dejte mi chleba," řekl. Dejte mi chleba."