Je varující, že prakticky všechny změny proti dosud platnému shromažďovacímu zákonu směřují k omezení práv svolavatele a účastníků shromáždění a posílení pravomoci obecních úřadů a policie.

Dosavadní lhůta pro oznámení úmyslu konat shromáždění se prodlužuje z 5 kalendářních na 7 pracovních (tj. 9 kalendářních) dnů, tedy téměř na dvojnásobek. V případě, že je oznámení podáno později (což bývá pravidlem u akcí, svolávaných k aktuálním událostem), je zcela na obecním úřadě, zda k oznámení přihlédne - novela v tomto případě nehovoří o zákazu shromáždění, ale používá orwellovskou formulaci, že "úřad oznámení nepřijme" (§ 6).

Mění se i úprava shromáždění, která by mohla rušit noční klid. Dříve obecní úřad mohl nařídit, aby takové shromáždění bylo ukončeno dřív, podle novely je možné jakékoli shromáždění, které má končit po 22. hodině, prostě zakázat.

Rovněž ukončování běžných demonstrací má být upraveno velmi restriktivním způsobem. Svolavatel nejenže musí v oznámení uvést dobu ukončení, ale v tuto dobu shromáždění skutečně ukončit (bez ohledu na to, že neproběhly např. všechny projevy) a pokud se účastníci ihned nerozejdou, je povinen z vlastní iniciativy požádat obecní úřad nebo policii (§ 11), aby shromáždění úředně rozpustily a zbylé účastníky popř. násilím rozehnaly.

Paragraf 11 obsahuje nejkontroverznější formulaci celé předlohy: oproti stávající úpravě, kdy svolavatel dbá o pokojný průběh shromáždění, podle novely za pokojný průběh navíc přímo odpovídá; § 25 pak určuje, že nese odpovědnost za vzniklé škody. I pokuty se zvyšují nezanedbatelně: v případě právnických osob, což je typický svolavatel masových akcí, na padesátinásobek: z 1.000,- na 50.000,- Kč.

Ustanovení, že svolavatel je odpovědný za činy účastníků (včetně provokatérů), přestože si je nevybírá a nemá faktickou možnost jejich jednání ovlivnit, je novinkou, která neexistovala ani v době Rakouska-Uherska. Přesun od individuální ke kolektivní odpovědnosti je zjevný i z ustanovení, že svolavatel je povinen zajistit úklid prostranství, kde se akce konala.

V zákoně zůstal jako perlička nesmyslný § 12, písm. c): "[Účastníci] jsou povinni účastnit se shromáždění bez jiných předmětů, jimiž lze ohrozit život, zdraví nebo majetek, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k takovému účelu." - jak to má účastník poznat, není zřejmě patrné ani autorům předlohy.

Nad úpravou rozpouštění neoznámených shromáždění však úsměv poněkud mrzne na rtech: dosud platilo, že nesplnění povinnosti oznámit demonstraci není důvodem k jejímu rozpuštění - tím se mohlo stát pouze to, že vznikla situace, která by opravňovala zákaz shromáždění. Novela sice tuto úpravu formálně přebírá, avšak zároveň stanoví, že svolavatel takové akce dostane za porušení oznamovací povinnosti pokutu do výše 50.000,- Kč, přičemž kdo je svolavatelem, může úřad v takovém případě rozhodnout v podstatě arbitrárně - lze se domnívat, že za organizátory budou označeni, podobně jako před dvěma lety na Střeleckém ostrově, především řečníci nebo osoby, které nesou transparenty.

Orwellovsko-švejkovský dojem z předlohy korunuje § 12, písm. d): "[Účastníci jsou povinni] nezakrývat si obličejovou část hlavy způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, je-li proti shromáždění prováděn zákrok útvaru policie." To tedy znamená, že účastníci smějí nosit masku nebo šátek přes obličej, avšak v okamžiku, když demonstranty začně rozhánět zásahová jednotka pořádkové policie ("robocopové"), musejí si obličej odkrýt, aby byli k poznání. Jestliže tak neučiní, poruší shromažďovací zákon a zásahová jednotka pořádkové policie smí demonstraci rozehnat...

Novela obsahuje tolik nepřiměřených, účelových omezení a tak příkře odporuje principům demokratického státu, jehož občané smějí vyjadřovat své názory mimo jiné i účastí na politických demonstracích a manifestacích, že by Parlament měl předlohu zamítnout jako celek už v prvním čtení - pokud by snad tento zákon prošel, znamenalo by to, že se Česká republika definitivně vydala vstříc běloruskému pojetí demokracie.