Stiglitz: Základním problémem Evropy je euro

10. 8. 2016

Pokud nebude euro zásadním způsobem restrukturováno, Evropa je odsouzena k desetiletím krizí a stagnace, argumentuje ekonom Joseph Stiglitz ve své nové knize. V právě zveřejněné ukázce z ní ostře kritizuje tržní fundamentalismus, nerozbírá však, jaké by mělo být jiné řešení.

Evropa, zdroj osvícenství a moderní vědy, zaznamenává dlouhé období stagnace. Od roku 2009 je evropská nezaměstnanost vyšší než 10 procent. Více než 20 procent mladých Evropanů je nezaměstnaných, v nejpostiženějších zemích je to až 50 procent mladých lidí. Rodiny jsou rozdělovány, protože jsou mladí lidé nuceni emigrovat za prací do zahraničí.

Tato ekonomická fakta mají hrozivé politické dopady. Základy poválečné Evropy byly otřeseny. Vliv získávají ultrapravicové a ultralevicové strany, a mnozí požadují rozbití národních států. Jako by se Evropa chtěla vrátit před vytvoření národních států v 19. století. Po brexitu je zpochybněna i budoucnost Evropské unie.

Základní chybou, způsobující tuto nestabilitu, bylo vytvoření jednotné měny, eura, bez vytvoření série institucí, které by umožnily evropské rozrůzněnosti řádně fungovat. Cíl vytvoření eura byl nejen ekonomický, ale i politický: euro mělo přispět k integraci Evropy.

Avšak euro selhalo a nesplnilo vytvoření dvou svých základních cílů: prosperity a politické integrace. Evropské země na sebe navzájem pohlížejí s nedůvěrou a s hněvem. Oživují se staré stereotypy: severní Evropa odsuzuje jih jako "líný a nespolehlivý" a lidé si připomínají roli Německa během obou světových válek.

Euro je chybný projekt. Struktura eurozóny - pravidla, předpisy a instituce, které ji řídí - nese vinu za ekonomický propad Evropy včetně jejích četných krizí. Je obtížné zavést jednotnou měnu v regionu nesmírné politické a ekonomické rozrůzněnosti. Jednotná měna znamená fixovaný měnový kurs a jednotnou úrokovou míru. Po zavedení takových věcí je nezbytně nutné mít soubor institucí, které by pomáhaly těm zemím, pro něž je taková ekonomická politika nevhodná. Evropa tyto instituce nevytvořila.

A co je ještě horší, struktura eurozóny je založena na určitých fixních představách toho, čeho je zapotřebí pro hospodářský úspěch - například, že ústřední banka musí bojovat proti inflaci, namísto mandátu americké Federální rezervní banky, jejíž povinností je bojovat proti nezaměstnanosti, podporovat růst a stabilitu. Struktura eurozóny byla ale vytvořena tak, že nepodporuje růst, zaměstnanost a stabilitu.

Zakladatelé eurozóny nerozuměli omezením možností trhu. Tržní fundamentalisté byli  přesvědčeni, že pokud vlády zajistí nízkou inflaci, samotný trh zajistí růst a prosperitu pro všechny. Ve většině světa byl tento tržní fundamentalismus zdiskreditován, zejména po finanční krizi roku 2008, jenže v dominantní mocnosti eurozóny, v Německu, tento tržní fundamentalismus dál kvete. Když tento tržní fundamentalismus prosazovaly MMF a Světová banka po světě, vedlo to k ztrátě čtvrtstoletí v Africe, k ztracenému desetiletí v Jižní Americe a přechod od komunismu k tržní ekonomice v Sovětském svazu a ve východní Evropě byl více než zklamáním.

Německo se ovšem prezentuje jako "úspěšná ekonomika", jako vzor toho, co by ostatní země měly následovat. Jenže od roku 2007 zaznamenává Německo roční průměrný růst jen 0,8 procenta, což za normálních okolností by mělo být považováno za selhání. Je nutno opustit neoliberalismus a vytvořit novou strukturu Evropy.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Evropská unie
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 11.8. 2016