Nezvládnutá a přeceňovaná elektronizace představuje jednu z největších slabin Západu

9. 8. 2016 / Karel Dolejší

Vědomí že elektronický volební proces může být snadno zfalšován a neexistuje klasická možnost kontroly v podobě přepočítávání fyzicky existujících hlasovacích lístků samozřejmě vážně ohrožuje legitimitu celého politického systému Spojených států amerických. Ale nejde jen o volby. Systém ochrany dat využívaný úřady je také v neuvěřitelném stavu, pokud jde o nepřátelské zásahy, a prakticky neustále dochází k úspěšným hackerským útokům ze zahraničí. Tímto způsobem byly například nedávno ukradeny citlivé osobní údaje více než 20 milionů osob ve státní službě zneužitelné i k jejich vydírání ZDE, včetně 5,6 miliónů otisků prstů ZDE.

***

Ztěží uvěřitelná naivita Západu ve vztahu k elektronizaci ovšem nekončí ani u voleb, ani u administrace. Zasahuje také do oblasti obranné politiky, a to mnohem masívněji, než si většina lidí připouští.

Generálmajor ve výslužbě Robert H. Scales publikoval před několika dny v listu Washington Post text nazvaný "Russia’s Superior New Weapons" (Nové ruské kvalitnější zbraně) ZDE. Upozornil v něm na poznatky, které získal studiem bitvy u ukrajinské Zelenopilje, k níž došlo v červnu 2014. Zde jediný ruský dělostřelecký palebný přepad v několika minutách takřka zničil dva ukrajinské mechanizované prapory.

Američané by v analogické situaci nedopadli jinak, upozorňuje Scales. A jejich dělostřelecké systémy jsou všeobecně zastaralé, mají až o třetinu kratší dostřel než ruské protějšky i méně účinnou munici.

V souvislosti se Scalesovým článkem se v jednom z diskusních fór objevilo také vyjádření důstojníka, který se před ukrajinskou krizí podílel na společných výcvikových programech s Rusy. Ten upozornil, že zaostávání v dělostřelecké technice představuje pouze vrcholek ledovce a není zdaleka nejdůležitější lekcí z ukrajinského konfliktu. Obecně podle něj Američanům potrvá asi deset let, než se dotáhnou na výkony špičkových ruských jednotek, přičemž slabin existuje celá řada.

Kromě jiného Rusové prokazatelně disponují schopností zarušit západní průzkumné a spojovací prostředky, vyřadit Internet i GPS navigaci. Události na moři v posledních měsících ukázaly, že dovedou zarušit někdejší chloubu amerického námořnictva systém AEGIS, na němž spočívá námořní pilíř tolik přeceňované protiraketové obrany. A poslední události v izraelském vzdušném prostoru vedou k otázce, zda nezvládli také rušení systému protivzdušné a (částečně) protiraketové obrany Patriot ZDE.

Západní armády - ale vlastně i celé západní společnosti - by měly být schopny operovat za podmínek nepřetržitého rušení všech jimi používaných specializovaných i civilních elektronických systémů, a to nezávisle na tradičních úvahách o účinku taktických jaderných zbraní či kdysi módní EMP zbraně. Takovou schopností ale ani armády v současnosti naprosto nedisponují - a dosud nejsou cvičeny tak, aby se k ní postupně přibližovaly. To znamená, že v krizové situaci by fakticky zůstaly slepé a bez možnosti koordinace.

Od roku 2003 Američané investovali mnoho miliard dolarů do sofistikovaných zpravodajských, sledovacích a průzkumných systémů (ISR) a systémů takzvaně bezpečného taktického spojení, které v podmínkách pokročilého elektronického rušení nedokážou fungovat. Alternativní technologická řešení v současnosti neexistují.

Ještě počátkem 90. let měla U.S. Army specializované jednotky určené k elektronickému boji (Communications Electronics Warfare Intelligence, CEWI). V současnosti nic podobného není k dispozici a moderní systémy elektronického boje mají být znova zařazovány do výzbroje teprve v polovině 20. let.

Na plány, jak v mimořádné situaci zajistit fungování civilní správy bez elektronických systémů, se raději nikoho ani neptejte.

***

Mnohokrát přežvýkaná historie II. světové války opakovaně zdůrazňuje význam polsko-britské kryptologie, která umožnila rozluštit německé zprávy kódované s pomocí přístroje Enigma. Pravidelně bývá zmiňován také význam radaru. Jak by se asi válka vyvíjela, kdyby spojenecké velení nemělo přístup k obsahu německých kódovaných depeší a nemohlo se spolehnout na radar? Jak by konflikt dopadal, kdyby Spojenci neměli k dispozici spojovací systémy vyřazené nepřátelskými aktivitami?

Podobné myšlenkové experimenty mohou alespoň velmi zhruba přiblížit podmínky, za nichž by se dnes v Evropě válčilo během důkladného elektronického rušení. S tím rozdílem, že tehdy všechny jednotky standardně využívaly polních telefonů s pevnou linkou a kurýrů, zatímco dnes ani s něčím podobným naprosto nepočítají.

***

S myšlenkou, že elektronizace a šíření počítačů mohou posílit odolnost občanské společnosti vůči totalitářským sklonům státní moci, přišel francouzský filosof Jean-Francois Lyotard v roce 1979. Tuto hypotézu Lyotard formuloval, zatímco měl před očima dávno zapomenutý francouzský systém Minitel spuštěný v roce 1978, protože moderní Internet vznikl teprve v 90. letech. Hypotéza byla zajímavá, avšak současná data vypovídající o reálném fungování elektronických sociálních sítí ji v podstatě vyvracejí. Elektronizace v praxi nepředstavuje nástroj šíření demokracie, ale prokazatelně násobí vliv masových emocí a předsudků. Lavinovité šíření hoaxů v sítích nelze zastavit publikováním ověřených zpráv v tradičních médiích - než vyvrátíte jeden hoax, do oběhu se přes všechny Parlamentní listy, Aeronety, Nové republiky a AC24 dostanou stovky jiných, okamžitě sdílených a masivně šířených.

To ovšem nic nemění na snaze elektronického průmyslu využívat i nadále v marketingových kampaních cokoliv, co by mohlo napomoci k posílení prodeje - včetně zastaralého a prokazatelně mylného vyprávění o politické svobodě vybojované skrze elektronické hračky.

Žádná technologická vylepšení však nedokážou nahradit aktivní občany - a sociální sítě produkují antidemokratickou kulturu uzavřených sociálních bublin zuřivě ze sebe vylučujících názorovou pestrost. V takových bublinách potom vyrůstají západním demokraciím budoucí ovčané, nikoliv občané.

Vytisknout